Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII.
ZJEVENÍ.

Franz našel prostředek, jak dovézt Alberta ke Kolosseu a nejet mimo žádnou antickou ruinu, aby vzestupné přípravy nepřipravily Kolosseum o jediný loket jeho gigantických rozměrů. To znamenalo, dáti se po via Sistinia, zahnouti v pravém úhlu od Santa Maria Maggiore a přijet po via Urbana a San Pietro in Vincoli až k via del Colosseo.

Tato cesta měla kromě toho ještě jinou výhodu: že totiž nikterak nerozptylovala dojmu, jejž vyvolal ve Franzovi příběh, který vyprávěl jim otec Pastrini a v němž vystupoval i jeho tajemný hostitel z Monte-Crista. Mladý muž opřel se tedy do rohu a oddal se tisíci nekonečných otázek, které sám si kladl a z nichž ani jediné nedostalo se uspokojující odpovědi.

Kromě toho připomenulo mu ještě cosi jeho přítele Simbada námořníka: byly to ty tajemné vztahy námořníků a lupičů. Zmínka otce Pastriniho o útulku, jejž Vampa nalézal na bárkách rybářů a podloudníků, připomenula Franzovi ony dva korsické bandity, které viděl večer s mužstvem malé yachty, jež zabočila od své cesty a přistála u Porto-Vecchia jedině za tím účelem, aby je vysadila na zemi. Jméno, jež dal si jeho hostitel z Monte-Crista, pronesené hoteliérem ze Španělského náměstí, dokazovalo mu, že hraje tutéž filantropickou úlohu na pobřeží Piorubina, Civita-Vecchie, Astie a Gaety, jako na pobřeží korsickém, toskánském a španělském. Ježto pak on sám, pokud se Franz pamatoval, mluvil o Tunisu a Palermu, bylo to důkazem, že objímá dosti veliký okruh působnosti.

Nechť však sebe mocněji působily na mladého muže všecky ty úvahy, zmizely okamžitě, jakmile spatřil před sebou tyčit se chmurný a gigantický zjev Kolossea, jehož otvory vrhal měsíc dlouhé a bledé paprsky, jaké vysílají oči fantomů. Vůz zastavil se několik kroků od Mesa Sudans. Kočí přišel otevřít dvířka; oba mladí mužové seskočili s vozu a ocitli se před ciceronem, který jako by byl vyrostl ze země.

Poněvadž pak provázel je hotelový cicerone, měli nyní dva.

Ostatně v Římě nelze se vyhnouti tomuto luxu průvodců: kromě všeobecného cicerona, jenž zmocní se vás v okamžiku, kdy vkročíte do dveří hotelu, a jenž nespustí se vás, pokud neodjedete z města, je ještě specielní cicerone při každé památnosti, vlastně při každé části památnosti. Tím méně je možno obejít se bez ciceronů v Kolosseu, v té památnosti par excellence, o níž Martialis pravil:

„Nechť přestane nám Memfis vynášet barbarské divy svých pyramid, nechť nikdo již neopěvá zázraků Babylonu; ustup všecko před obrovskou prací amfiteátru Caesarů a všecky hlasy proslulostí spojtež se k chvále té stavby.“

Franz a Albert nesnažili se uniknouti ciceronské tyranii. Bylo by to bývalo tím obtížnější, že je pouze průvodcům dovoleno procházet Kolosseum se smolnicemi. Nekladli tedy odporu a vydali se svým vůdcům na milost a nemilost.

Franz znal tu procházku, neboť podnikl ji již asi desetkrát. Ježto však jeho druh po prvé vstoupil do stavby Flavia Vespasiana, musím k jeho chvále doznati, že přes nevědomé žvásty průvodců cítil se pod (...)

(......)