Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII.
PYRAMOS A THISBÉ.

Ve dvou třetinách faubourgu Saint Honoré, za krásným soukromým domem, pozoruhodným mezi pozoruhodnými příbytky té bohaté čtvrti, táhne se rozsáhlá zahrada, jejíž košaté kaštany převyšují ohromné zdi, vysoké jako hradby, a nechávají padat své růžové a bílé květy do dvou kamenných váz skořicové barvy, umístěných souběžně na dvou čtyřhranných sloupech, do nichž zapuštěna je železná mříž z dob Ludvíka XIII.

Velkolepý ten vchod je uzavřen přes nádherné kakosty, jež rostou ve dvou vázách a jež ve větru houpají své žíhané listy a purpurové květy, od té doby, co majitelé domu — a tomu je už dávno — obmezili se na dům, na dvůr, vedoucí do ulice a vysázený stromy, a na zahradu, již uzavírají tato vrata, která kdysi vedla do nádherné zelinářské zahrady, měřící asi jitro a připojené k majetku. Když však démon spekulace natáhl čáru, to jest, ulici na druhém konci této zelinářské zahrady, a když ta ulice, dříve ještě než existovala, obdržela, díky hladké železné desce, jméno, přišlo se na to, že by bylo možno tu zelinářskou zahradu prodat, aby se mohlo stavět do ulice a dělat konkurenci oné veliké tepně Paříže, která nazývá se faubourg Saint Honoré.

Ale v záležitostech spekulací člověk míní a peníze mění; pokřtěná ulice zemřela v kolébce. Nový majitel zelinářské zahrady, když ji byl dobře zaplatil, nemohl najíti kupce, který byl by mu za ni dal žádaný obnos, i očekávaje zvýšení cen, které dříve či později musilo ho rozhodně bohatě odškodnit za utrpěné ztráty a za mrtvý kapitál, pronajímal zatím tu ohradu zelinářům za obnos pěti set franků ročně.

Byly to peníze uložené na půl procenta, což není mnoho za dnešních dob, kdy tolik lidí ukládá je na padesát a ještě se jim zdá, že peníze velmi málo vynášejí.

Nicméně vrata zahrady, vedoucí druhdy do zelnice, jsou, jak jsme již pravili, uzavřena a rez hlodá na jejich stěžejích; ba více: aby sprostí zelináři neposkvrnili svými hrubými pohledy vnitřek aristokratického parku, je k mřížím připevněna prkenná přehrada, sahající do výše šesti stop. Je ovšem pravda, že prkna nejsou tak dobře spojena, aby kradmý pohled nemohl proniknout mezerami, ale dům ten je domem přísným a nebojí se nediskretnosti.

V zelinářské zahradě roste místo kapusty, mrkve, ředkve, hrachu a melounů vysoká vojtěška, jediné osení, prozrazující, že se ještě někdo stará o to opuštěné místo. Nízká dvířka vedou z projektované ulice na onen zdmi obehnaný pozemek, který jeho nájemci opustili pro jeho neplodnost a který místo půl procenta jako v minulosti, nenese od jednoho týdne již vůbec nic.

Směrem od soukromého domu korunují zeď kaštany, o nichž jsme mluvili, což nepřekáží jiným bujným, kvetoucím stromům, aby do mezer mezi ně nevpravily své větve, žádostivé vzduchu. V jednom koutě, kde loubí listí je tak husté, že světlo jím sotva proniká, označuje široká kamenná lavička a zahradní sedadla místo schůzky nebo oblíbený útulek někoho z obyvatelů domu, ležícího sto kroků odtud a takřka zakrytého hradbou zeleně, (...)

(......)