Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI.
HAUSSE A BAISSE.

Několik dní po tomto setkání přišel Albert de Morcerf učinit hraběti de Monte Cristo návštěvu do jeho domu na Elysejských Polích, který přijal již vzhled paláce, jejž hrabě, díky svému bohatství, dodával i svým nejméně obývaným sídlům.

Přišel mu obnovit díky paní Danglarsové, které mu již vyslovil list, podepsaný plným jménem baronky Danglarsové, rozené Herminie de Servieux.

Albert byl doprovázen Lucienem Debrayem, jenž k slovům přítelovým připojil několik poklon, které zřejmě nebyly oficielní, ale o jejichž prameni nemohla být bystrozrakost hraběte v pochybnosti.

Ba, zdálo se Monte Cristovi, že Lucien přichází ho navštívit, puzen dvojím citem zvědavosti a že polovina toho citu má svůj původ v ulici de la Chausée ďAntin.

Mohl skutečně bez obavy, že se zmýlí, předpokládat, že paní Danglarsová, nemohouc vlastníma očima spatřit příbytek muže, jenž dává darem koně za třicet tisíc franků a navštěvuje Operu ve společnosti řecké otrokyně, mající na sobě milion diamantů, uložila očím, kterými měla ve zvyku se dívati, aby jí podaly zprávu o tom příbytku.

Zdálo se však, že hrabě ani v nejmenším netuší vztahu mezi Lucienovou návštěvou a barončinou zvědavostí.

„Jste téměř v neustálém styku s baronem Danglarsem?“ tázal se Alberta de Morcerf.

„Ovšemže, pane hrabě; víte přec, co jsem vám řekl.“

„Trvá to tedy stále?“

„Více než kdy jindy,“ pravil Lucien; „je to hotová věc.“

A Lucien, soudě nepochybně, že toto zasažení v rozmluvu dává mu právo zdržeti se jí, vtiskl si želvový monokl do oka a zatínaje zuby do zlatého knoflíku své hole, jal se procházet po pokoji a zkoumat zbraně a obrazy.

„Ach,“ prohodil Monte Cristo, „podle vašich slov nebyl bych se nadál tak rychlého rozhodnutí.“

„Prosím vás! člověk ani netuší a věci jdou samy sebou. Vy na ně nemyslíte, ale ony myslí na vás a když se ohlédnete, jste překvapen, jaký kus cesty urazily. Můj otec a pan Danglars sloužili spolu ve Španělsku; můj otec v armádě, pan Danglars při zásobárnách. Tam založil můj otec, ochuzený revolucí, své krásné jmění i politicko-vojenskou kariéru a pan Danglars, jenž nikdy soukromého jmění neměl, své ohromné bohatství a kariéru politicko-finanční.“

„Ano, zdá se mi skutečně, že pan Danglars mi o tom vyprávěl za mé návštěvy u něho,“ přisvědčil Monte Cristo a pokračoval, vrhnuv pohled na Luciena, jenž prohlížel si nějaké album; „A slečna Eugenie je hezká? Neboť jmenuje se tuším Eugenie.“

„Velmi hezká, či spíše velmi krásná,“ odvětil Albert. „Ale krásou, které já nedovedu ocenit. Nezasloužím si jí!“

„Mluvíte o ní, jako byste byl již jejím mužem!“

„Oh,“ prohodil Albert, rozhlédnuv se, aby nyní i on viděl, co dělá Lucien.

„Víte,“ pravil Monte Cristo, tlumě hlas, „že se mi nezdáte nadšen tím sňatkem?“

„Slečna Danglarsová je pro mne příliš bohatá,“ děl Morcerf, „to mne odstrašuje.“

„Eh,“ prohodil Monte Cristo, „divný důvod! Což i vy nejste bohat?“

„Můj otec má nějakých padesát tisíc liber důchodu a dá mi z nich snad deset nebo dvanáct, (...)

(......)