Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII.
MAJOR CAVALCANTl.

Ani hrabě, ani Baptistin nelhali, oznamujíce Morcerfovi návštěvu lucského majora, jež sloužila Monte Cristovi za záminku k odmítnutí oběda, který byl mu nabídnut.

Právě odbilo sedm hodin a pan Bertuccio, řídě se rozkazem, jejž byl obdržel, odejel již přede dvěma hodinami do Auteuil, když zastavil se před vraty domu fiakr, který, jako by se styděl, ihned se opět vzdálil, jakmile složil na zemi asi dvaapadesátiletého muže, oděného oním zeleným kabátem s černými šňůrami, které, jak se zdá, nikdy v Evropě nevyhynou. Široké kalhoty z modrého sukna, boty ještě dosti čisté, ačkoli nejistého lesku a poněkud příliš silných podrážek, jelení rukavice, klobouk, připomínající tvarem klobouk četnický, černý límec s bílým vyšívaným okrajem, jenž, kdyby ho jeho majitel nebyl nosil ze své plné a vlastní vůle, mohl být považován za obojek: takový byl malebný úbor, v němž dostavil se nově příchozí, který, zazvoniv u mříže, tázal se vrátného, bydlí-li v 30 čísle na Elysejských Polích pan hrabě de Monte Cristo. Na kladnou odpověď vrátného vstoupil, zavřel za sebou dveře a zamířil k domovnímu schodišti. Malá hranatá hlava mužova, prokvetlé vlasy a husté šedivé kníry bylý znameními, podle nichž poznal jej Baptistin, jenž znal přesný popis návštěvníkovy osoby a jenž očekával ho dole ve vestibulu. Jakmile také příchozí pronesl své jméno před důvtipným sluhou, hned byl Monte Cristo zpraven o jeho příchodu.

Cizinec byl uveden do nejjednoduššího salonu. Hrabě ho tam očekával a šel mu vstříc s úsměvnou tváří.

„Ach, buďte vítán, drahý pane,“ pravil mu. „Čekal jsem na vás.“

„Skutečně?“ tázal se Lučan. „Vaše Excellence na mne čekala?“

„Ano, byl jsem zpraven, že přijedete dnes v sedm hodin“

„Že přijdu? Byl jste tedy zpraven?“

„Určitě.“

„Ach, tím líp! Přiznávám se, že jsem se obával, aby nebylo opomenuto tohoto malého opatření.“

„Jakého?“

„Podat vám zprávu.“

„Oh, kdepak!“

„Ale jste si jist, že se nemýlíte?“

„Jsem si tím jist.“

„Očekávala Vaše Excellence dnes v sedm hodin skutečně mne?“

„Vás, skutečně. Ostatně, přesvědčme se.“

„Oh, není třeba, očekával-li jste mne,“ pravil Lučan.

„Nikoli, nikoli,“ trval na svém Monte Cristo.

Lučan zdál se poněkud znepokojen.

„Hleďme,“ pravil Monte Cristo, „což nejste pan markýz Bartolomeo Cavalcanti?“

„Bartolomeo Cavalcanti,“ opakoval Lučan radostně, „je tomu tak.“

„Bývalý major ve službách Rakouska?“

„Byl jsem skutečně majorem?“ tázal se bázlivě starý vojín.

„Ano,“ přisvědčil Monte Cristo, „majorem. Tak se říká ve Francii hodnosti, kterou jste zaujímal v Itálii.“

„Dobrá,“ pravil Lučan, „já si nic lepšího nepřeji, víte, já…“

„Ostatně sem nepřicházíte ze svého vlastního popudu,“ pokračoval Monte Cristo.

„Oh, zajisté.“

„Jste mi někým poslán.“

„Ano.“

„Tím výborným abbém Busonim.“

„Tak jest!“ zvolal major radostně.

„A máte dopis?“

„Zde jest.“

„Nu, tak vidíte. Dejte mi jej.“

A Monte Cristo vzal dopis, otevřel jej a přečetl.

Major pohlížel na hraběte velkýma, udivenýma očima, (...)

(......)