Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI.
VENDETTA.

„Odkud si pan hrabě přeje, abych začal?“ tázal se Bertuccio.

„Nu, odkud chcete,“ odvětil Monte Cristo; „ježto já nevím z toho naprosto ničeho.“

„Myslil jsem však, že pan abbé Busoni řekl Vaší Excellenci…“

„Ovšem, některé podrobnosti, ale od té doby uplynulo asi sedm nebo osm let a já zapomněl všecko.“

„Mohu tedy bez obavy, že bych Vaši Excellenci nudil…“

„Mluvte, pane Bertuccio, mluvte, nahradíte mi dnes večer noviny.“

„Sahá to až k r. 1815.“

„Ach, 1815,“ prohodil Monte Cristo, „to není včera!“

„Ne, pane, a přece jsou nejmenší podrobnosti vryty v mé paměti tak, jako by byl od té doby uplynul jen den. Měl jsem bratra, staršího bratra, jenž byl ve službách císařových. Stal se poručíkem v pluku, sestaveném výhradně z Korsičanů. Ten bratr byl mým jediným přítelem; osiřeli jsme, když mně bylo pět let a jemu osmnáct; vychoval mne, jako bych byl jeho synem. R. 1814., za Bourbonů, se oženil; císař se vrátil z Elby, můj bratr vstoupil ihned zpět do vojska a, lehce raněn u Waterloo, ustoupil s armádou za Loiru.“

„Ale líčíte mi zde historii Sta Dní, pane Bertuccio,“ pravil hrabě, „a ta je již u konce, nemýlím-li se.“

„Promiňte, Excellenci, ale tyto první podrobnosti jsou nutny, a slíbil jste mi, že budete trpěliv.“

„Pokračujte, pokračujte, mám jen jedno slovo.“

„Jednoho dne obdrželi jsme list; musím připomenout, že jsme bydlili v malé vísce Rogliano na konci Korsického mysu; list ten byl od mého bratra. Oznamoval nám, že armáda je rozpuštěna a že se vrací přes Chateauroux, Clermont-Ferrand, Puy a Nimes; žádal mne, mám-li nějaké peníze, abych mu je poslal do Nimes k jistému hospodskému, našemu známému, s kterým byl jsem v jistých stycích.“

„Podloudnických,“ poznamenal Monte Cristo.

„Eh, můj Bože, pane hrabě, člověk chce být živ.“

„Zajisté. Pokračujte.“

„Řekl jsem vám již, Excellenci, že miloval jsem svého bratra něžně. Rozhodl jsem se, že mu nepošlu těch peněz, ale že mu je donesu sám. Měl jsem tisíc franků, pět set jsem nechal Assuntě, své švakrové, druhých pět set jsem vzal a vydal jsem se na cestu do Nimes. Bylo to snadné, měl jsem loďku a na moři čekal mne jistý náklad; všecko podporovalo můj plán. Ale když byl náklad na loďce, vítr se obrátil, takže jsme čtyři nebo pět dní nebyli s to, dostat se na Rhónu. Konečně se nám to podařilo; pluli jsme proti proudu až k Arelatu; nechal jsem bárku mezi Bellegardou a Beaucairem a zamířil jsem k Nimes.“

„Přicházíme k hlavní věci, není-li pravda?“

„Ano, pane; promiňte, ale Vaše Excellence uvidí, že povídám jí jen naprosto nutné věci. Bylo to právě v době, kdy dala se pověstná jižní krveprolití. Byli tam dva nebo tři lupiči, kteří se jmenovali Trestaillon, Truphemy a Graffan, kteří vraždili po ulicích všecko, co bylo v podezření z bonapartismu. Pan hrabě slyšel nepochybně o těch vraždách.“

„Jen neurčitě, byl jsem v té době velmi daleko do Francie. Pokračujte.“

„Když jsem přišel do Nimes, chodilo se tam doslova v krvi; na každém kroku nalézal jsem mrtvoly: vrahové, (...)

(......)