Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX.
GROŠOVATÉ SPŘEŽENÍ.

Baron, následován hrabětem, prošel dlouhou řadou komnat, pozoruhodných těžkopádnou nádherou a okázalým nevkusem, a došel až do boudoiru paní Danglarsové, malého osmihranného salonku s růžovými hedvábnými čalouny, potaženými indickým muselínem. Křesla ze starého zlaceného dřeva povlečena byla starožitnými látkami. Nade dveřmi zobrazeny byly pastýřské výjevy ve slohu Boucherově. Konečně dva hezké oválné pastely, harmonisující s ostatním zařízením, tvořily z tohoto salonku jedinou místnost v paláci, jež měla nějaký styl. Paní Danglarsová byla žena asi v šestatřiceti letech, jež mohla býti dosud za velmi hezkou považována. Seděla u piana, Lucien Debray seděl u stolku, probíraje se v památníku. Debray byl jí mnoho již pověděl o hraběti a poněvadž jí i Morcerf o něm vyprávěl, byla velmi zvědavou.

Přivítala ho poklonou velmi zdvořilou. Lucien pozdravil jej dvorně a Danglarsa kamarádsky.

„Madame,“ pravil Danglars, „dovolte, bych vám představil pana hraběte de Monte Cristo, jenž mně je vřele doporučen mým spojencem v Římě. Stane se jistě rázem miláčkem našich dam, neboť přichází do Paříže, aby zde rok pobyl a utratil šest milionů, což slibuje mnoho skvělých hostin, plesů a zábav, při nichž jistě nezapomene na nás, jakož i my nezapomeneme naň o slavnostech domácích.“

Ačkoliv představení bylo dosti hrubě vychvalovačné, je přece jen muž, přicházející do Paříže utratit během roku knížecí jmění, zjevem tak vzácným, že paní Danglarsová vrhla na hraběte pohled, nepostrádající jistého zájmu.

„A přijel jste, pane…?“ tázala se baronka.

„Včera ráno, madame.“

„A přicházíte, jak mi bylo řečeno, podle svého zvyku s konce světa?“

„Tentokrát pouze a prostě z Cadizu, madame.“

„Oh, přijíždíte v hroznou dobu. Paříž je v létě nesnesitelná; není ani plesů, ani společností, ani zábav. Italská opera je v Londýně, francouzská opera je všude, jen ne v Paříži, a co se týká Théâtre Francais, víte, že již není nikde. Zbývá nám tedy místo vší zábavy několik ubohých dostihů na Martově poli a v Satory. Budete závodit, pane hrabě?“

„Já, madame,“ odvětil Monte Cristo, „budu dělat vše, co se dělá v Paříži, dostane-li se mi štěstí najít někoho, kdo mne řádně poučí o francouzských zvycích.“

„Jste milovníkem koní, pane hrabě?“

„Ztrávil jsem část svého života v Orientě, madame, a orientálci váží si, jak víte, jen dvou věcí na světě: ušlechtilých koní a krásných žen.“

„Ach, pane hrabě,“ zvolala baronka, „mohl byste být tak dvorný a jmenovat ženy na prvním místě!“

„Vidíte, madame, že jsem měl pravdu, když jsem si právě přál domácího učitele, který by mne zasvětil do francouzských zvyků.“

V té chvíli vešla oblíbená komorná paní Danglarsové a přistoupivši k své velitelce, pošeptala jí několik slov. Paní Danglarsová zbledla. „Není možná!“ zvolala.

„A přece je tomu tak, madame,“ odvětila komorná.

Paní Danglarsová obrátila se k svému muži.

„Je to pravda, pane?“

„Co, madame?“ tázal se Danglars, zřejmě zneklidněn.

„Co mi praví toto děvče.“

(...)

(......)