Viktor Dyk

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV
PORÁŽKA DONA QUIJOTA

Jeviště představuje amfiteátr, z něhož však viděti pouze tribuny a část pole. Na levé straně vchod dosti široký. Na tribunách pestrá společnost mužů a žen, přivábených zvídavostí.

NETRPĚLIVÁ OSOBA: Nezačíná to dlouho. Zmeškám schůzku. (Významně.) Důležitou schůzku.

VESELÁ OSOBA: Nevíte, od čeho bůh vás chrání.

NESPOKOJENÁ OSOBA: Je mi odporno dívati se na to. (Patří zvídavě ke vchodu, u něhož stojí hlasatelé.) Je to blázen, který tvoří nové blázny. Viděl jsem ho. Chodil včera po městě, na zádech pergamen a na pergamenu nápis: To je don Quijote de la Mancha.

VESELÁ OSOBA: V tom poznávám dona Antonia Morena; je to starý šprýmař.

UCTIVÁ OSOBA (se ukloní): Rozmarný pán!

VÁŽNÁ OSOBA: A Quijote neviděl?

VESELÁ OSOBA: Na svá záda nevidí ani slavný don Quijote.

POČESTNÁ DÁMA: Ale nevšiml si, že se mu smějí?

NESPOKOJENÁ OSOBA: Nevšímá si toho nikdy.

VESELÁ OSOBA: Don Quijote neohmatává svých zad. Don Quijote chce se bít. Sláva donu Quijotovi!

NESPOKOJENÁ OSOBA: Býčí zápasy jsou mi milejší, třeba nestály za mnoho poslední doby.

VESELÁ OSOBA: Miluji býčí zápasy. Ale ještě více miluji změnu.

NETRPĚLIVÁ OSOBA: Kdyby tu aspoň byl! Myslím, že je čas. (Významně.) Nedám rád na sebe čekati. (Stojí klidně dále.)

CITLIVÁ DÁMA: Jsou to šprýmy, které mohou špatně skončiti.

VESELÁ OSOBA: Každému praseti nastane den svatomartinský.

VÁŽNÁ OSOBA: Pozoruji cizince… opravdové cizince. Dnešní zápas vábí patrně.

DOLORES (přichází uličkou z levé strany a stoupá se svým průvodcem – je to AMIDAS – na tribunu. Je v bílém kostýmu a skoro nevinná s roztouženýma očima. Nese snítku vavřínu. Jde zástupem, pozorujíc pouze prázdné pole zápasiště. S oddechem uklidnění): Zde je to místo!

AMIDAS: Ano. Všichni to aspoň říkají. A všichni tu čekají.

DOLORES: Sečkáme tedy.

AMIDAS: Je na čase; šli jsme hezky dlouho. Upřímně řečeno, divím se vám, co máte na tom dlouhánu. Náš podnik sliboval znamenitý rozkvět, když nám vše zkazil tento blázen. Přenechávám vám otce Pedra. Chápu, že se vám zprotivil, ač jste mu to naznačila poněkud krutě…

DOLORES: Nezabila jsem ho. Je to můj osud. Dělám všechno napůl.

NESPOKOJENÁ OSOBA: Kdo jsou ti cizinci?

VESELÁ OSOBA: Rodáci dona Quijota.

KOKETNÍ DÁMA: Jeho milenka.

VÁŽNÁ DÁMA: Jeho milenka snad; ale co ten muž?

VESELÁ OSOBA: Najde se vždycky zbytečný třetí.

POČESTNÁ DÁMA: A ta žena; všimněte si. Vavřín! Nese vavřín.

AMIDAS (k DOLORES): Pravil jsem, že se divím vám. Ale divím se více sobě. Proč, u čerta, sleduji vaše bláznivé nápady? Proč jdu v patách toho pošetilce, kterého bych vlastně měl nenáviděti? Jsem patrně pošetilejší, než jsem myslil.

DOLORES: Nestojím o váš průvod.

AMIDAS: Toť právě to: kdybyste o něj stála, nešel bych patrně s vámi. Posléze čekám; vyblouzněte se. Trpělivost přináší růže.

NETRPĚLIVÁ OSOBA: Slyšte!

DOLORES: Fanfáry zní. Je to snad on?

Fanfáry. MÍSTOKRÁL přichází s CHOTÍ a KOMONSTVEM a usedá na tribuně v popředí. Hlasy: Sláva (...)

(......)