Viktor Dyk

ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III
NOC PŘED TOBOSOU

Ve skále jeskyně eremitova. Noc, kromě pochodně, kterou drží AMIDAS, pomocník OTCE PEDRA, poustevníka. Před jeskyní lavička, na níž sedí DOLORES, mladá žena snědé, jižní krásy.

OTEC PEDRO (zkoumá obsah mošny s milodary; potěžkává ji): Je těžká.

AMIDAS (s údivem): Tolik?

OTEC PEDRO: Tolik. (Zdvihá jinou.) A tolik. (Ještě třetí.) A to k tomu. (Kývá důstojně hlavou.)

DOLORES: Jste velký hříšník, otče Pedro.

OTEC PEDRO: Hříšník? Pouze dobrodinec.

DOLORES (ukazuje na mošny): A to zde?

OTEC PEDRO: Nežádám odměny. Přijímám ji pouze.

DOLORES: Zač?

OTEC PEDRO: Toť choulostivá otázka. Zdá se mi však, dcero, že nejsou to dary bezdůvodné. Činím lidem dobře. Přicházejí sem k jeskyni zbožného poustevníka zarmouceni a obtěžkáni smutkem, a odcházejí tak lehcí! Snímám jejich hříchy a kabáty.

DOLORES: A kdyby se vámi zabývala trochu nevhod svatá Inkvizice?

OTEC PEDRO (křižuje se): Bůh žehnej svaté Inkvizici!

DOLORES: Kdyby se ptala po tom, kdo vlastně je otec Pedro?

OTEC PEDRO: Těžko obstáti před všetečností Inkvizice. Sázím se, že ani muž tak ctihodný jako přítel Amidas neobstál by před ní.

AMIDAS (zdvihne oči k nebi): I spravedlivý sedmkráte denně hřeší.

OTEC PEDRO: Nemluvím ani o vás, panno Dolores. Vaše ctnost –

AMIDAS (skloní pochodeň): Nemluvme o věcech příliš křehkých.

OTEC PEDRO: Máte pravdu, příteli. Vzpomeňte raději pošetilců, kteří přinesli to vše. Nejsou tak směšní, drahá Dolores? Ten pokrytecký Antonio, s věčně dobrým úmyslem a s rukama věčně v cizí kapse! Ten starý lakomec Gonzales! S jak těžkým srdcem vytahoval své zlaťáky. Běda tomu, kdo zítra padne v osidla lakomce, jenž si dnes koupil nevinnost. Bude ji musit zaplatit. A nevinnost lakomce je drahá.

AMIDAS: Nemluvě ani o paní Mercedes.

OTEC PEDRO: Paní Mercedes je sněhu bělejší; je to podivné u té babice čarodějky. Zakládám si však více na Gonzalovi: vidím stále jeho oči, kolísající mezi hrůzami pekla a zlaťáky. Jak mohl zříci se zlata, na něž tak lačně pohlížel? Zázraky!

AMIDAS: Moc vaše je veliká, otče Pedro.

OTEC PEDRO (skromně): S boží pomocí, příteli!

AMIDAS: Je to veselé… Je to veselejší než na Sieře Moreně.

DOLORES (hledí na OTCE PEDRA): Bylo to snad veselé… zpočátku. Ale ti všichni lidé podobají se sobě jako vejce vejci. Jsou tak ubozí, že přechází smích. Vidím pouze jejich bídu. Chtěla bych vidět něco jiného. Blázny aspoň jiného druhu. Ti pokrytci, ti svatouškové, ti vyděrači, ty kuplířky mne nudí. I vy mne nudíte. Nevěříte v nic: dovedu to také. Viděla bych ráda někoho, kdo dovede více než já. Někoho, kdo věří.

OTEC PEDRO: Přichází jich sem tolik!

DOLORES: Něco jiného, něco jiného! Ne ty, kteří kupují prášky pro uspání svých špatných svědomí a absoluci za svou hanebnost. Protiví se mi vidět bědná pokání bědnějších duší. Jsou to kramáři: se vším kramaří. Chci něco jiného. Nudím se opravdu, otče Pedro. Slíbil jste mi zlato, lákaje mne sem. Zlato zde je. Ale slíbil jste mi také zábavu. A té zde není. (...)

(......)