Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. Pověsti

V Třtěnci vyryla svině zvon

V Třtěnci je půldruhého sta kroků od věže malý rybník, v němž jest voda mělká a rudá. V rom rybníku rýpala se kdysi za suchého času svině a slepice škrábala a vydrápaly tam veliký zvon, který Třtěncaři pověsili na věž. Jeho zvonění znělo: „Svině vyryla, kura vyhrabala“ (Hury rampa, kokoš drapa). Chošobuzi slyšeli o tom zvonu a jeho krásném zvuku a chtěli jej koupit; ale Třtěncaři ani za sebe větší hromadu peněz zvonu neprodali. Proto Chošobuzi se odhodlali, zvon ukradnout. — Zvon byl v noci odvezen, do peřin zabalen a na vůz naložen, a nikým neviděni dostali se tiše z vesnice až na hranici. Tam pak začal zvon zvoniti a ani největší pozemskou mocí nezastavili jeho zvonění. Tak dostali Třtěncaři svůj zvon nazpět a zvoní jim až do dnešního dne: „Svině vyryla, kura vyhrabala“. — V onom rybníku pak leží ještě menší zvon, ale pro strašný zápach se nikdo do rybníka neodváží.

 

Luďky

V Lutolu za hřbitovem je hora, nazvaná „vinice“. V té vinici bydleli někdy luďky; to byli malí lidé, kteří v zemi bydleli a s druhými lidmi v dobrém sousedství žili. — Luďky chodili stále k Hulkojcům a říkali: „Půjčte nám dížku nedížku, upečeme vám koláč nekoláč.“ Hůlkojc postavili jim žádanou dížku přes prah; luďky si do ní sedli a jeli s ní domů. Na druhý den z jitra stála zas dížka před prahem a v ní slíbený krásně upečený koláč. — Po čase přišly zvony do světa, jichž zvuk luďky nemohli snésti. Pravili: „To jsou řvoucí lvové!“ Dali se v jinou stranu a dodnes se nevrátili. Lidé jali se luďčí obydlí hledati, ale to bylo pryč, jenom sem tam našli větší neb menší „luďčí nopky“(?).

 

Bludičky

V našich lukách a tůních bydleli někdy malé dítky, které v ruce měly hořící věchty a s nimi se honily, když byla tma. Když jim někdo nadával: „Blud, blud, sviní lejno!“ hned byl celý houf (...)

(......)