Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kašubské

9. O třech bratřích, dvou moudrých a jednom hloupém

Byl jednou král a měl jedinou dcerušku. I dal vyhlásit, kdo by udělal takovou loď, která by chodila po zemi i po vodě, tomu že by svou dcerušku dal. Tak byl taky sedlák, a měl tři syny, dva moudré a třetího hloupého. Ti dva pořád se tomu hloupému vysmívali a nikam ho s sebou nechtěli vzít. Tak jednou taky tomu hloupému nic neřekli, a dali se do práce. Když tak byli v té práci, šel tudy cestou stařeček a řekl: „Pomáhej Pán Bůh, synkové!“ A oni odpověděli: „Dejž to pán Bůh!“ Ten dědeček chtěl ještě dále mluvit a řekl: „Dejte mi zapálit tabáku.“ Ale oni, ani se neohlednouce, odbyli ho z krátka: „Nemáme kdy.“ Tak on odcházeje jim řekl: „To bude, co děláte, pěkný svinský žlábek, a královské dcerušky nedostanete.“ A tak taky bylo.

Zatím se ten hloupý nějak dověděl o jich práci a chtěl taky štěstí zkusit. Tak on šel a začal dělat loď, a přišel k němu taky ten stařeček a řekl: „Dej pán Bůh štěstí!“ A hloupý odpověděl: „Dejž to pán Bůh, tatíčku!“ A potom začal sám rozprávět: „Rád bych se s tebou, tatíčku, poradil, jak udělat takovou loď, aby chodila po moři i po zemi.“ A stařeček mu odpověděl: „Jen dělej, synu můj! snad ti pán Bůh pomůže!“ A tak taky bylo: on udělal loď, která chodila po zemi i po moři. Jak byl s tou prací hotov, přišel k němu zase ten stařeček a řekl mu: „Až půjdeš ku králi, tehdy vezmi s sebou každého, koho na cestě potkáš.“ I potkal nejprvé u strouhy žebráka, kterému celá strouha nemohla dost vody k pití opatřit, i vzal ho s sebou. Potom jak se dostal na horu, potkal starocha žebráka v teplém kožichu, který, ač slunéčko pálilo, volal: „Zima mi je, zima!“ I vzal ho taky s sebou. Potom dále svou lodí jeda, potkal opět starého, kterýž ohryzoval hnát a křičel: „Chce mi se jíst! chce mi se jíst!“ Maje ty tři staré v lodi, stanul náš poutník před králem a král viděl, že ta věc byla skutečně tak udělána, že mohla chodit po moři i po zemi. Byla to loď obyčejná, měla však pod sebou osu a kola. Ale králi vidělo se, že ten člověk je příliš chudý, a proto by mu byl nerad svou dcerku dal za ženu, než ukládal mu ještě jiné práce. Tak měl postavit králi takového člověka, který by dvanácte bochníků chleba snědl za jednu noc; a potom takového, který by za jednu noc dvanácte volů snědl a dvanácte sudů piva vypil; a potom ještě takového, který by v železné rozpálené peci vyseděl celou noc. Tu měl ten ženich velikou starost a šel se poradit s těmi starými, které měl v lodi za sebou. Tu však mu ten jeden povídá, žeby se tím ani dost nenajedl, a druhý, žeby se tím ani nenajedl ani nenapil, a ten třetí, žeby se ani dost neohřál. Z rána přišel se král k nim podívat, co všecko vykonali a co ještě chtějí; a oni ještě volali: „Jíst! pít! zima!“

Ale král byl velmi svéhlavý a vždy přece jemu dcerky své nechtěl dát. I opověděl jednomu sousednímu králi tehdáž právě vojnu a ohlásil, kdo se prokáže v jeho zemi nejlepším vojákem, ten že má jeho dcerku mít. Tak ti dva moudří taky jeli na (...)

(......)