Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. Právo přece zůstane právem

Byl hajný, který měl syna, jenž byl také hajným. Poslal jej do ciziny, aby se na svět podíval a se ještě něčemu přiučil. Přišel tedy do krčmy, kdež našel cizího muže, s kterým se dal do řeči. Vyprávěli si všelijaké novinky a konečně začali též mluvit o právu. A cizí muž pravil, že možno za peníze také to největší bezpráví učinit právem. Ale hajný tvrdil, že právo přece zůstane právem, a pravil, že chce se s cizím mužem o tři sta tolarů na to založit. Cizí muž byl s tím spokojen a vyjednali, že chtějí se na to zeptati tří právníků.

Šli k prvnímu právnímu zástupci a ten řekl, že jest možno za peníze bezpráví učinit právem. Potom šli k druhému. Ten také pravil, že možno za peníze bezpráví učinit právem. Naposled šli k třetímu. Ten pak jim též pravil, že možno za peníze bezpráví učinit právem. Pak šli zase domů, a poněvadž celý den prochodili, přišli teprve večer pozdě do hostince. Cizí muž pak tázal se hajného, zdali teď ještě nevěří. že je možno, největší bezpráví za peníze učinit právem, a hajný odpověděl, že sice by měl podle těch tří právníků tomu věřit, ač přece se to jemu nezdá býti správné.

Cizí muž chtěl ušetřit jeho hlavy, dá-li mu tři sta tolarů, ale v tom přišel tam jeden člověk, který cizímu muži domlouval, aby na tom trval, co si byli ujednali. Ale neudělal ani to ani ono, nýbrž vzal mu jen žhavým železem zrak a pravil při tom, že chce tehdy také uvěřiti, že právo ve světě zůstane právem, když hajný zase zraku nabude.

A hajný prosil hostinského, aby jej dovedl na pravou cestu do města. Ten ale jej dovedl na cestu k šibenici a šel po svých. Když došel hajný trošku dál, byl tam konec cesty, a slyšel bít jednáctou. Nemohl dále a zůstal ležet doufaje, že snad tam ráno někdo přijde. Po malé chvíli uslyšel šramot, potom přišel zase někdo a dlouho netrvalo, dostavil se tam třetí. To byli tři duchové, již v noci opustili svá těla, a po světě všeliké šalby tropili. Začali mezi sebou mluviti a jeden řekl: „Dnes je tomu rok a den, co jsme se zde shromáždili a o velkých skutcích, jež jsme před rokem provedli, si vyprávěli. Pominul zase rok a právě jest na čase, abychom se dověděli, kdo mezi námi v minulém roce vykonal nejlepší skutek.“ Ten první odpověděl a pravil: „Já jsem v městě Ramuli obyvatelům vzal vodu; ale může se jim pomoci, když někdo vynajde, čím je pramen zacpán.“ — „Co pak je to?“ ptal se druhý; a první odpověděl: „Posadil jsem velikou ropuchu na pramen, z kterého právě voda prýští; odstraní-li se ropucha, vyprýští voda jako dříve.“ — Druhý vyprávěl: „Já jsem princezně Sarahavské udělal, že se její krása ztratila a ona vyschla na kost; ale může se jí pomoci, když se vytáhne stříbrný hřebík tkvící nad její postelí.“ — Třetí řekl: „Dal jsem včera jednoho žhavým železem zraku zbavit; ale může se mu pomoci, když si své oči namočí vodou, která se nachází v studnici nedaleko této šibenice.“

Na to bilo v městě dvanáct hodin a ti tři se ihned ztratili; hajný pak si zapamatoval vše, co (...)

(......)