Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3. Panna Maria kmotrou

Stalo se, že jeden muž chodil smutně po světě. A potkal cizího člověka, jenž k němu pravil: „Příteli, co tak smutný chodíš?“ — „Jak bych neměl smutný chodit,“ odpověděl, „křtiny chci slavit, a už nikdo se nedá uprosit, poněvadž jsem jich dost často potřeboval.“ — „Tedy požádej mne!“ řekl ten cizinec. — „Tak přijď zítra, můj nový příteli!“ A když kousek dále popošel, potkal druhého cizího člověka, který též k němu pravil: „Příteli, proč tak smutný zde chodíš?“ — „Jak bych neměl smutný chodit,“ odpověděl, „křtiny chci slavit, a nikdo už nedá se uprosit, poněvadž jsem jich často už potřeboval.“ — „Tedy popros mě!“ řekl ten cizinec. — „Nuže, přijď zítra, můj nový příteli!“ A když kousek dále popošel, potkal cizí ženu, která také k němu děla: „Příteli, proč tak smutný chodíš?“ — „Jak bych tu smutně nechodil,“ odpověděl, „křtiny chci slavit a už nikdo se nedá uprosit, poněvadž jsem jich dost často potřeboval!“ — „Tedy popros mě,“ řekla ta cizinka. — „Nuže přijď zítra, má nová přítelkyně!“

Příštího dne přišli k němu ďábel, svatý Petr a panna Maria. Když chtěli jít ke křtu, začali všickni o dítko zápasit, až je naposled, poněvadž to bylo děvčátko, dostala panna Maria. Po křtinách řekla odcházejíc, že si za tři roky pro svou kmotřenku přijde. Tři léta minula a když se přiblížil ustanovený den, oblékla matka všechny děti co nejpěkněji a posadila je na lavici u peci, to nejmladší ale posadila, protože bylo velmi hezké, do díže. Panna Maria přišla do jizby a spatřila tu děti sedět u peci na lavici. Začala se tázati prvního dítka: „Jsi ty moje kmotřenka?“ A tak dále pořadem, ale žádné jí neodpovědělo, až na posled někde vzadu se jedno ozvalo: „Tu jsem, kmotra!“ Panna Maria rozhlédla se teď po jizbě a našla svou svěřenku v díži. Vzala děvčátko sebou a šla s ním do jednoho hradu. „Zde je, má kmotřenko,“ řekla, „náš byt. Ve hradě je deset pokojů. Devět budeš uklízet a mést, ale do desátého jít je zakázáno. Nesmíš se do něho ani klíčovou dirkou podívat, ani se pokusit jej otevřít.“

Dlouho chovala se kmotřenka věrně podle příkazu panny Marie, ale když panna Maria jednou odešla, zkusila přece, jak by se mohla do zapovězeného pokoje dostati. Když se o to všelijak pokoušela a nic se jí nepodařilo, strčila prst do klíčové dirky a hle! Když jej zase vyndala, byl zlatý. Ulekla se a honem si jej zavázala. Když panna Maria přišla domů, (...)

(......)