Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4. Zlatý poklad

Zámožný otec měl tři syny, které velice miloval a řádně vychovával. Starší se velmi dobře učili, ale neměli tak dobrého srdce jako mladší, Petr, který byl po lidském soudu trochu hloupý a proto také bratrům k posměchu. Starší platili též v celém okolí za švarné hochy do světa, poněvadž dovedli se již v mládí v každé společnosti dobře pohybovat. Všude byli váženi, vždyť každý také věděl, že nemusí haléře počítat a že zdědí otcův zlatý poklad. Ve všech rodinách, kde byla děvčata, rádi je viděli, a některá matka se těšila z toho, že si její dcery všímali. Petrovi sice také nikdo neházel kamení do cesty, ale přece si ho nikdo nevšímal, poněvadž nebyl nijak zajímavý. To on sám věděl, že není do světa; a proto stal se samotářem, aby otcovi ostudy nečinil. Dlouhá léta již čekali starší dva bratří, že otec jim předá usedlost se zlatým pokladem a sobě samému dopřeje pokoje. Ve vysokém stáří teprve zavolal otec všechny tři k sobě a řekl: „Moje děti! Nelze mi se déle o svůj majetek starati, chci jej jednomu z vás zanechati, rád byl bych sice všechny své milé syny stejně obdaroval, ale nemohu zlatý statek děliti. Dávám vám tři podmínky; kdo je splní nejlépe, dostane zlatý statek. Poprvé vyhraje, kdo přinese od svého děvčete nejhezčí šátek.“

Vesele odešli oba starší, aniž by si pomyslili, že by Petr mohl jich předstihnouti, poněvadž neznal žádného děvčete. Vyžádali si od svých nevěst nejkrásnější šátek. Ale žádná nedala jim nejhezčí, vždyť myslila, že také její družka nedaruje nejlepší. Petr, který si dříve na zlatý statek ani nepomyslil, šel smutný za humna a nevěděl, kam by si zašel. Avšak jak se potěšil, když zaslechl neznámým, ale vlídným hlasem volati své jméno. Nemohl vypátrat, kdo ho volá; hleděl kolem, ale nikoho neviděl. Za chvíli pochopil, že veliká zelená žába na něho mluví. Na to počala se ho žába hned ptáti na příčinu jeho zarmutku. Když jí Petr všechno věrně vyjevil, pravila: „Nermuť se, mám sama dceru, která ti nejhezčí šátek darovati může. Pojď jen se mnou.“ Na to vedla ho několik kroků dál do jedné díry, až přišli konečně do hezkého pokojíku. Ihned řekla žába své dceři, která šila u okna: „Slíbila jsem tomuto hochu šátek, dej mu svůj nejkrásnější!“

Vesele ho dovedla ke skříni, aby si sám nejkrásnější vybral. Na to přikázala jí matka, aby přece sama vybrala, že muži tomu nerozumějí. Když dostal nejkrásnější, poděkoval se přívětivě a vesele odcházel domů, kde již otec a bratří na něho čekali. Ale jak se poděsili, když musili sami uznati, že má Petr nejhezčí. Otec toho mnoho nedbal a řekl: „Moje děti! Tím není ještě nic rozhodnuto; musíte ještě druhou věc na zkoušku vyvést a každý drahocenný prsten domů přinést.“ Starší odcházeli zasmušilí, také Petr byl smuten, že musí obyvatelku onoho (...)

(......)