Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

50. Kosoručka

V nějakém cařství, ne v našem mocnářství, bydlil bohatý kupec, a měl dvě děti, syna a dceru. Potom otec i matka zemřeli. Tehdy řekl bratr sestřičce: „Půjdem, sestřičko, z toho města pryč; já si zřídím krám a povedem obchod, a tobě najdu příbytek a budeš tam zůstávati.“ I odstěhovali se do jiné gubernie a bratr si tam najal krám s pěkným zbožím. Tu si zpomněl, že se ožení; i oženil se a vzal si ženu — čarodějnici. Bratr šel do krámu prodávat a nařídil sestře: „Dej pozor, sestro, v domě!“ Žena měla zlost, že sestře nařizoval. Když viděla, že muž zase přijde, roztloukla doma všecko nářadí a pak mu běžela vstříc a řekla: „Hleď, jakou máš sestru, roztloukla nám v komoře všecko nářadí!“ — „Co z toho, však za mnoho nestálo,“ odpověděl muž. Druhého dne šel zase do krámu, dal ženě i sestře s Bobem, a nařídil sestře: „Prosím tebe, sestro, dávej mi v domě co nejlépe pozor.“ Když pak žena viděla, že muž zase brzy přijde, šla do konírny a mužovu nejmilejšímu koni uťala hlavu šavlí, a pak naň očekávala na prahu: „Hleď,“ povídá, „jakou máš sestru: tvému nejmilejšímu koni uťala hlavu.“ — „Buď si!“ odpověděl muž, „byla to mrcha, ať ji psi sežerou.“ — Třetího dne šel opět muž do krámu, dal s Bohem a řekl sestře: „Prosím tebe, dej pozor na hospodyni, aby sama sobě a nebo dítěti nic neudělala; bez pochyby že slehne.“ Jak mile slehla, vzala dítě a usekla mu hlavu. Potom seděla nad ním a plakala. Tu přišel muž. „Hle, jakou máš sestru! sotva že mi se narodil chlapeček, ona jej vzala i usekla mu hlavu šavlí.“ Muž neodpověděl na to nic, oči zalily se mu slzami a odešel. O půl noci vstal a řekl sestře: „V staň, milá sestro! pojedeme spolu na mši.“ Ona odpověděla: „Zdá mi se, bratře! že není žádného svátku?“ — „Je svátek, pojedeme.“ — „Ale, bratře! ještě je příliš časně.“ — „Jen se stroj, pospěš, je čas.“ Sestra se ustrojila, sedli na vůz a jeli. Přijeli k lesu. „Jaký pak je to les?“ otázala se sestra, a on odpověděl: „To je ohrada okolo kostela.“ V tom uvázl vozík za keř a pak řekl: „Vstaň, sestro, oddělej vůz.“ — „Ach, milý bratře! nemohu, zamazala bych si šaty.“ — „Já ti, sestro, koupím nové, lepší než tyto.“ Tehdy ona slezla s vozu a začala vypřahati — v tom bratr jí usekl ruce až po loket, pak šlehl koně a ujel. Sestra zůstala sama, slzy jí kanuly z očí a šla lesem. Chodila dlouho po lese, celá se rozedrala a nikterak nemohla z něho vyjíti; až potom už po několika dnech našla pěšinku a ta ji z lesa vyvedla. Když z toho lesa vyšla, přišla do města a tam pod okny u nějakého bohatého kupce žebrala. Ten kupec měl jediného syna, tak milého jak oko v hlavě, a ten se v tu žebračku zamiloval. „Tatínku a maminko!“ povídá, „ožeňte mě.“ — „A koho si chceš vzíti?“ — „Tu hle žebračku.“ — „Ach, synu můj! což pak není tu v městě mezi kupci dosti krásných dcer?“ — „Jen vy mě s tou ožeňte; neoženíte-li mne,“ povídá, „já si něco udělám.“ Tehdy oni sebrali na radu všecky kupce a všecko kněžstvo: co dělati? mají-li jej s tou žebračkou oženiti, čili nemají? (...)

(......)