F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5

Všechno se pro ni rozřešilo samo. McKiscovi ještě nedorazili, a sotva si rozprostřela koupací plášť, odloučili se od skupiny dva muži – ten s žokejskou čepičkou a vysoký blonďák, jehož vášní bylo přeřezávat číšníky vpůli – a vydali se k ní.

„Dobré jitro,“ řekl Dick Diver. Zarazil se. „Poslyšte – ať jste se spálila nebo ne, proč jste sem včera nepřišla? Měli jsme o vás starost.“

Posadila se a pozdravila rušitele krátkým šťastným úsměvem.

„Říkali jsme si,“ pravil Dick Diver, „Jestli byste se k nám dnes dopoledne nepřidala. Chodíme se koupat a máme tu něco k jídlu a k pití, takže to pozvání stojí za to.“

Připadal jí laskavý a okouzlující – jeho hlas sliboval, že se o ni bude starat a že jí otevře celé nové světy a rozvine před ní nekonečný řetěz velkolepých možností. Zařídil představování tak, že její jméno se vůbec neozvalo, dal jí však přirozeně najevo, že všichni vědí, kdo je, ale respektují její soukromí – s takovou zdvořilostí se Rosemary od svého úspěchu nesetkala nikde než mezi lidmi, kteří sami mají nějaké kvalifikované zaměstnání.

Nicole Diverová, jíž zpod šňůry perel vystupovala opálená záda, hledala v kuchařské knize recept na kuře Maryland. Rosemary jí hádala asi čtyřiadvacet – obličej by bylo možno označit za konvenčně hezký, ale vypadal, jako by jej někdo byl napřed vytvořil v hrdinském duchu s výraznými základními rysy, jako by tvar a živost čela a barvy, všechno to, co spojujeme s temperamentem a charakterem, bylo nejdřív vymodelováno v Rodinově stylu a potom jako by tvůrce obličej přitesával, aby byl spíš hezký, a to přesně do okamžiku, kdy by jediný chybný pohyb nenapravitelně oslabil jeho působivost a estetickou úroveň. Ústa vytvořil sochař nesmírně riskantně – byl to Amorův luk, jaké vídáme na obálkách obrázkových časopisů, a přece vzbuzoval stejnou úctu jako všechno ostatní.

„Jste tu na dlouho?“ zeptala se Nicole. Hlas měla hluboký, téměř chraptivý.

Rosemary se najednou nebránila myšlence, že by zde mohly zůstat ještě příští týden.

„Ne na moc dlouho,“ odpověděla neurčitě. „Jsme už velmi dlouho na cestách – přistály jsme v březnu na Sicílii a od té doby pomalu postupujeme na sever. Když jsem loni v lednu natáčela film, dostala jsem zápal plic, a tak se zotavuji.“

„Panebože! Jak se to stalo?“

„Bylo to tím plaváním.“ Rosemary se poněkud zdráhala pustit se do osobních záležitostí. „Jednou jsem měla náhodou chřipku a nevěděla jsem o tom, a právě se točila scéna, v níž jsem měla skočit do kanálu v Benátkách. Byla to velmi drahá dekorace, a tak jsem musela celé dopoledne skákat a skákat a skákat. Maminka sice rovnou objednala doktora, ale nepomohlo to – dostala jsem zápal plic.“ Ještě než mohli promluvit, převedla energicky hovor jinam. „Líbí se vám tady?“

„Musí se jim tu líbit,“ řekl pomalu Abe North. „Oni to tu vynalezli.“ Pomalu otočil vznešenou hlavu, takže něžným a měkkým pohledem spočinul na obou Diverových.

„Vážně?“

„Letos je tenhle hotel teprve podruhé otevřen v létě,“ (...)

(......)