F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 8

Když se na chvíli odmlčel, Rosemary uhnula pohledem a podívala se na druhý konec stolu, kde mezi Tommym Barbanem a Abem Northern seděla Nicole a chundelatá hříva krásných vlasů se jí pěnila a vzdouvala ve světle svíček. Rosemary poslouchala, zcela upoutána řídkými poznámkami toho bohatého a úsečného hlasu:

„Chudák,“ zvolala Nicole. „Proč jste ho chtěl přeříznout v půli?“

„Samozřejmě jsem chtěl vidět, co má takový číšník vevnitř. Vás by nezajímalo, co má takový číšník vevnitř?“

„Staré jídelní lístky,“ navrhla Nicole a krátce se zasmála. „Porcelánové střepy, spropitné a špačky tužek.“

„Přesně tak – ale šlo o to, dokázat to vědecky. A kdyby to člověk udělal tou hudební pilou, nemohlo by to samozřejmě vůbec vypadat nečistě.“

„To jste chtěl při té operaci na pilu hrát?“ zeptal se Tommy.

„Tak daleko jsem se vůbec nedostal. Vylekalo nás, jak řval. Dostali jsme strach, aby si neudělal pruh.“

„To všechno mi připadá hrozně zvláštní,“ řekla Nicole. „Každý muzikant, který sebere jinému muzikantu pilu, aby –“

Seděli u stolu půl hodiny a něco se výrazně změnilo. Jeden po druhém se čehosi vzdali, nějakého předsudku, obav, podezření, a teď byli prostě v nejlepší formě a byli hosty u Diverů. Kdyby se člověk nechoval přátelsky a neprojevoval zájem, asi by to na Diverových bylo nějak vidět, a tak se všichni překonávali, a když to Rosemary zpozorovala, všichni se jí líbili – kromě McKisca, který jediný dokázal vůbec nezapadnout do společnosti. Nepramenilo to ani tolik ze zlé vůle, jako spíš z odhodlání udržet si pomocí vína dobrou náladu, jakou měl, když přišel. Seděl rozvalen mezi Earlem Bradym, na něhož se občas obracel s vyčichlými poznámkami o filmu, a mezi paní Abramsovou, které neříkal nic, a zíral na Dicka Divera se zničujícím ironickým výrazem, jehož účinek občas přerušovaly pokusy navázat šikmo přes stůl konverzaci s Dickem.

„Nejste náhodou přítelem Van Burena Denbyho?“ zeptal se třeba.

„Toho myslím ani neznám.“

„Já měl za to, že je to váš přítel,“ trval popuzeně na svém. Když téma pan Denby samo od sebe zmizelo, zkusil štěstí s několika dalšími, stejně bezpodstatnými náměty, ale Dickova uctivá pozornost ho vždycky jakoby ochromila a hovor, který McKisco přerušil, pokračoval po kratičké upjaté přestávce dál bez něho. Pokoušel se vmísit do jiných dialogů, ale podobalo se to počínání člověka, který neustále někomu podává prázdnou rukavici bez ruky – takže si konečně nasadil rezignované vzezření dospělého ve společnosti dětí a věnoval pozornost výhradně šampaňskému.

Rosemary klouzala občas pohledem kolem stolu, dychtiva vidět na vlastní oči, jak se ostatní baví, jako kdyby to byly její budoucí nevlastní děti. Na obličej paní Abramsové, rozpálený pro změnu po Veuve Cliquot a vyzařující sílu, snášenlivost a mladistvou dobrou vůli, dopadalo půvabné stolní světlo, řinoucí se z vázy pronikavě vonících karafiátů; vedle ní seděl pan Royal Dumphry, jehož dívčí půvab nevzbuzoval ve světě večerní zábavy takový údiv; (...)

(......)