Jaroslav Foglar

STÍNADLA SE BOUŘÍ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22. Konec všech nadějí

Pobouření mezi hochy a děvčaty ve Dvorcích a Druhé straně neustávalo, naopak stoupalo každou hodinu. Sběrač využil situace a vydal honem své nové mimořádné číslo, které šlo právě tak na odbyt jako předchozí!

Plíhalova parta v něm psala, že Mirek Dušín se asi rozejde s Rychlými šípy a jejich klub se tím vlastně rozpadne. Přiznala rovněž, že viděla ve Stínadlech Široka a označila ho jako záhadnou osobu, pro kterou není nic nemožného.

Zprávy o Širokovi přišly však také odjinud než ze Sběrače. Z pohraničních ulic, které sousedily Rozdělovací třídou se Stínadly, přicházely o něm podivné zvěsti a spolu se zprávami starého TAMTAMU a teď ze Sběrače dělaly ze Široka bytost takřka nadpřirozenou!

Jeho síla byla neuvěřitelná, jeho rychlost přímo závratná a žádná výška nebo šířka nebyla pro něj dost veliká. Skákal přes zdi, jako by měl křídla, do hloubek padal s obratností kočky. Zdálo se, že se vysmívá každému, s kým přijde do styku, ať jsou to Vontové či kdokoli jiný!

Když se v pátek v pět hodin odpoledne Rychlé šípy - bez Mirka ovšem - dostavily do Drobílkovy ulice na sraz Plíhalovy party, bylo zde už celé Bratrstvo Kočičí pracky a dva chlapci ze Sběrače. Chovali se k Rychlým šípům povýšeně, přezíravě. Ta tam byla všechna úcta k nim.

Pak přišel Tonda Plíhal, uplivl si opovržlivě, podíval se na Rychlé šípy a řekl posměšně: "Tak co - jdete se přesvědčit o svém neštěstí - viďte? Už mi tady Štětináč říkal, že chcete jít s námi. Moc rád vás s námi neberu, to mi věřte! No - ale bude dobře, když se přesvědčíte sami!"

Rychlé šípy se snažily ze všech sil zachovat klid. Jarka Plíhalovi odpověděl: "Jen se nebojte! Chodili jsme už do Stínadel, když vy jste se chvěli strachy jen při vyslovení toho jména! Ostatně - vždyť vy nás tam neberete! Vy nám tam jdete ukázat, kde je ten dvůr!

Kdybychom to místo znali, neprosili bychom se vás o to!"

Tonda Plíhal na to jen něco zabručel a pak se bavil jenom se svými kumpány. Rychlé šípy stály opodál, zachmuřené a zneklidněné.

Začalo se rychle stmívat. Plíhal dal znamení k odchodu.

Přeběhli Rozdělovací třídu v několika hloučcích - také v okrajových uličkách Rychlé šípy postupovaly v odstupu za výpravou Sběrače.

Cesta ubíhala velmi pomalu, ve Stínadlech bylo dnes živěji než jindy. Každou chvíli se chlapci museli skrývat za vraty domů nebo předstírat zájem o výkladní skříně, aby jim protijdoucí Vontové neviděli do tváři.

Na kostelních věžích se rozezvučely zvony. Do ztemnělých uliček a plácků zaléhalo hřmění Dunivé Kateřiny i jasný hlas Zlaté svaté.

Do jejich kovového hluku se mísily hlasy zvonů dalších, snad Živého srdce, Velkého Dominika a jiných a jiných …

Rychlé šípy s pohnutím vzpomínaly, jak tuto zvonivou záplavu poslouchaly ještě nedávno s Mirkem - to bylo mezi nimi ještě vše v pořádku! Jak vzdálená se zdála ta krásná doba pohody a svornosti.

Vrátí se ještě někdy?

Od Plíhalovy party se teď odpojil Štětináč a počkal na Rychlé šípy.

"Tak tady to už bude!" zašeptal výstražně. "Půjdu teď kus s vámi!

A to vám povídám! Ať se stane, co se stane, tak se neznáme! Ne abyste nás prozradili! Zavedu vás do jednoho baráku nahoru na pavlač a tam budete čekat, až - až - až ho zkrátka uvidíte!"

Neřekl koho, ale všem to bylo jasné: až uvidí Mirka mezi Vonty!

Štětináč ještě dodal: "Pak už si dělejte, co chcete, ale musíte být naprosto zticha! Nesmíte na sebe ničím upozornit. Víte dobře, co by to znamenalo - že byste ze Stínadel zdraví neodešli!"

Kráčeli mlčky. Rychlé šípy se srdcem stísněným tím, co je očekávalo.

Ještě pořád se nevzdaly naděje. Ještě pořád doufaly v nějakou záchranu. V něco, co ukáže, že jde o omyl nebo o lež Plíhalovy party. Poslední minuty nejistoty se však blíží ke konci - a za chvíli tu bude jistota! Nejbližší chvíle rozhodnou o osudu slavných Rychlých šípů!

Štětináč se nenápadně zastavil u pootevřených vrátek jednoho ze starobylých domů, nad nimiž hořela malá lucernička: "Jsme tady! Za tím domem je dvůr. Vy půjdete nahoru po schodech, rozumíte! Ve druhém poschodí je otevřená pavlač. Ostatní všechno víte!"

Nechal je před vrátky a kvapně odcházel za partou Tondy Plíhala.

Dívali se za ním nedůvěřivě, až zmizel v šeru kdesi na konci ulice.

"Není to nějaká past, kterou na nás nastražili?" prohodil Rychlonožka a nahlédl do průjezdu za vrátka.

Jarka mávl unaveně rukou: "Mně už je všechno jedno. Ať už se stane, co chce, nic horšího už nás potkat nemůže. Pojďme dovnitř - a uvidíme!"

V malých přestávkách vstoupili všichni do domu. Za vrátky byla skoro úplná tma, ale když si zvykli na temnotu, uviděli po pravé straně chodby začátek starodávného schodiště. Vydali se po něm váhavě nahoru.

Schody byly dřevěné, prošlapané, a vrzaly, ač se hoši snažili jít po nich co nejopatrněji a nadlehčovali se, jak mohli. Ze dveří, které vedly ze schodů do nějakého bytu, vyhlédla podezíravě jakási stará žena. Rychlé šípy v posledním zlomku vteřiny zaskočily za ohyb chodby, takže je nespatřila. Dýchaly prudce vzrušením.

V prvním patře byly zasklené dveře na pavlač zamčené, ale ve druhém poschodí nebyly dveře dokonce žádné. Před hochy se rozevřela tmavá propast dvora. Vešli opatrně na pavlač a přitiskli se ke zdi.

Na jedné straně bylo několik dveří k bytům. Jarka uviděl na druhé straně kout, který se mu zdál bezpečnější, tam nebyly žádné dveře.

Nikdo z obyvatel domu je tam nemůže tak snadno překvapit. Ovšem, stejně tu nedělají nic zlého - ale bylo by obtížné vysvětlovat lidem, proč zde jsou a co zde pohledávají!

Na dvoře, který byl poměrně veliký a ze všech stran obklopený pavlačemi, bylo živo. Snad dvacet - snad třicet Vontů zde pobíhalo, rokovalo, někteří seděli na starých bednách a na uložených zde dvoukolových vozících.

"Co by asi dělali, kdyby se dověděli, že jsme tady?" zašeptal úzkostlivě Rychlonožka a pohlédl mimoděk k východu z pavlače na schody.

Večerní zvony umlkly a ve vzduchu se ještě několik vteřin chvěl jejich tón. Ale ani teď nebylo možné rozeznat v šumu, který dole Vontové působili, žádný jednotlivý rozhovor.

Občas se otevřely některé z četných dveří, vedoucích na dvůr, a kdosi šel k vodovodu pro vodu.

Zřízenec plynárny přišel a dlouhou násadou rozžehl plynovou lampu. Dvůr dostal neskutečný a strašidelný vzhled.

A pak už šla jedna událost za druhou!

Mezi Vonty nastal pojednou ruch, seskakovali z beden, hloučky se stahovaly k sobě v jediný velký shluk a všichni pohlíželi k jednomu z průjezdů, které do dvora ústily.

Několik Vontů běželo komusi naproti.

Za chvíli se vrátili a v jejich středu byl kdosi, koho všichni očekávali.

Nadšený ryk Vontů se mu nesl v ústrety.

A když mu zář lampy dopadla na tvář a on ještě poněkud pozvedl hlavu, aby mohl přehlédnout všechny, kteří ho zde vítají, poznaly v něm Rychlé šípy Mirka Dušína.