Jaroslav Foglar

POD JUNÁCKOU VLAJKOU
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13. Body, body, body!

Jednou z věcí, jež hochy v Devadesátce nejvíce vzrušovaly a udržovaly ve stálém napětí a zájmu, bylo bodování.

Všechny závody stejně jako ostatní činnost hochů, vše bylo náležitě hodnoceno, aby bylo zřejmé, jak se který hoch činí a která družina je nejúspěšnější. Záznamy o tom byly na veliké desce, která visela v klubovně, aby se každý kdykoliv mohl přesvědčit, jakého výsledku až dosud dosáhl v každém měsíci i jak jeho výsledek zapůsobil na celkové umístění jeho družiny.

Výsledky jednotlivých hochů se totiž každé skupině na konci měsíce sečetly a dělily počtem členů družiny. Konečné číslo určovalo průměr zdatnosti družiny. Čím bylo číslo průměru vyšší, tím bylo samozřejmě lepší umístění družiny.

Tohle bylo velmi důmyslné, protože každý na první pohled poznal, kdo svou činností družině pomohl a kdo ji poškodil.

Každý hoch se proto snažil mít co nejvíc bodů. Jednak proto, aby pomohl své družině k lepšímu průměru, jednak pro vlastní umístění.

Hoši, kteří přistoupili do Devadesátky uprostřed měsíce, mohli začít se získáváním bodů až od začátku měsíce příštího. I Mirek se musil tomuto důvodnému opatření podrobit.

Deska s bodováním visela v klubovně přes polovinu měsíce. Po tu dobu mohly všechny družiny sledovat vývoj bodování a boj o vítězství. Pak ale deska vždy zmizela, Tapin ji záměrné uklidil a hoši závodili „potmě“. To znamenalo, že nikdo nakonec nevěděl, jak závody dopadnou, jak se umístí družiny i jednotliví hoši.

Až na konci měsíce, když na oddílové schůzce měl Tapin slavnostně oznámit umístění jednotlivých družin, napětí vyvrcholilo.

I tento měsíc se jako obvykle na bodovací překvapení všichni hoši samozřejmě těšili, ale nejvíce z nich přece jen Mirek. Vždyť to bylo jeho první bodování. V říjnu přišel až desátého, těch deset dnů už nemohl dohonit. Ale teď v listopadu už bylo jeho jméno na bodovací desce, v odděleníčku Jelení družiny. Neměl ani potuchy, kolikátý bude.

Až do té chvíle, než deska zmizela, hoši přesně počítali při schůzkách Jelení družiny pravděpodobný výsledek bodování. Tehdy byl Mirek asi na patnáctém místě ze dvacetiosmi bodovaných hochů.

Ale když Tapin desku se záznamy uklidil a psal je v tajnosti, Jeleni ztratili přehled a Mirek s nimi. A tak když přišel na rozhodnou oddílovou schůzku, nevěděl opravdu, na čem je.

V klubovně panovala sváteční nálada.

Hoši stáli u svých družinových stolků v koutech klubovny a rokovali.

Na stole před Tapinovým vyřezávaným křeslem ležel karton s bodováním, popsanou stranou vespod. Pod kartonem ležely malé, různobarevné kartičky. Jak dovedl Tapin hochy napínat!

A přece se nikdo – třebaže Tapin své věci nehlídal – neodvážil obrátit bodovací desku a nahlédnout do jejích záznamů, tak toužebně očekávaných. To bylo tabu! Nedotknutelné!

Tapin přistoupil ke stolu a zahájil jako obvykle schůzku. Nejdříve mluvil o běžných záležitostech oddílu:

Stany se musí znovu složit, přebalit, aby se neproležely. Kdo to udělá? Lišky? Dobrá. Bedík už si to píše.

Mirka napadla zase dávná hrozná myšlenka, se kterou šel do Devadesátky! Stan pro partu! Tapin pokračuje:

„Krahujci posledně neuklidili po své družinovce dobře klubovnu.

Do oddílové knihovničky přibyly zase dvě nové knížky. Ale někteří hoši vracejí vypůjčené knihy špatně zabalené. Podle výpůjčních listů to byl například Toník, Bumbi, Julek.“

Plán pro Devadesátku na příští neděli.

Debata o poslední nedělní hře. Jak se líbila? Co se povedlo? Co by se mělo na ní změnit?

A pak teprve vzal Tapin do ruky bodovací desku a kartičky.

Vzrušení v klubovně vzrostlo. Hoši odklidili stůl, jako při „foukandě“ a stoupli si do velikého čtverhranu, na jehož jedné straně byl první Tapin se Simbou, Bedíkem a Gamem, kteří mu pomáhali ve vedení Devadesátky.

„Tentokrát se nám bodování utvářelo velmi zajímavě,“ zahovořil Tapin. „Vítězí družina Vyder, která na začátku měsíce měla všelijaké smůly při závodech. Ale měla stoprocentní docházku, také odevzdala na prohlídku všechny deníky, a tak si své počáteční škody napravila.

Všichni její hoši se poctivě snažili. Nebylo v ní jediného chlapce, který by ji poškodil svou nedbalostí. Přeji vám, Vydry, toto vítězství. Čiňte se i příští měsíc, abyste si první místo udrželi!“

Podal Grizzlymu, tomu těžkopádnému chlapíkovi, kolečko s měsícem a letopočtem, kdy bylo vítězství dosaženo. Toto kolečko si vítězná družina vždy přibíjela na svou družinovou desku.

Družina Vyder zavolala svůj družinový pokřik. Z tváří všech jejích hochů zářila radost a uspokojení. Mirek by byl ovšem raději viděl, aby kolečko putovalo k družině Jelenů.

Vydří družina má průměr 116,7 bodu.

„Na druhém místě,“ pokračoval Tapin, „je družina Jelenů. Nováčkové obyčejně nepomohou své družině k lepšímu umístění. Ale Mirek je výjimka, ten družinu nestrhl zpátky!“

Mirek byl červený jako rak. Hoši se na něho usmívali a Mýval, který stál vedle něho, mu legračně tatíkovsky poklepal na rameno.

„Třetí družinou jsou Lišky,“ pokračoval Tapin. „Minulý měsíc byly na prvním místě. To je veliký skok dozadu. Ale zavinilo to několik neúspěšných závodů, pak také to, že Víťa postonával, a byl proto často nepřítomen. A Bumbi svou nepřesností k třetímu místu také hodně pomohl.“

Bumbi se uraženě podíval na špičky svých bot, ale nemohl nic říkat. Tapin měl pravdu. Bylo neuvěřitelné, jak Tapin každého správně odhadl, jak do všeho viděl a nic mu neušlo.

„A poslední družinou jsou Krahujci! Už třetí měsíc jsou poslední!“ Tapinův hlas zněl vyčítavě, ale ne výsměšně.

Mirek pohleděl na Krahujce. Rádce Vláda byl zarudlý ve tvářích a vypadal velmi ustaraně. Právě tak vedle stojící Juris, jeho zástupce. Julek, Kiwi a Lumpík se tajně šťouchali, smáli se a tvářili se vůbec tak, jako by se jich ta věc vůbec netýkala, ačkoliv byli přece Krahujci. Nebo se snad jen tak přetvařovali, aby zakryli své rozpaky? Mirek se v tom nevyznal. Bručoun stál jako obyčejně, zamračený a nevrlý.

„Nemůžeme s Jurisem za to,“ vykřikl téměř zuřivě Vláda. „Dělali jsme, co jsme mohli! I Bručoun dost pomáhal. Přinesl i svůj deník k bodování. A nevynechal ani jednou. Ale tady Lumpík, Kiwi a Julek poslední dobu dělají, jako když o družinu vůbec nestojí. Není jediné schůzky, na kterou by se neopozdili. Na výpravy skoro vůbec nechodí. A přece za docházku můžeme získat nejvíc bodů. Nedělají docela nic! Myslil jsem si pořád, že se napraví. Nerad si na někoho stěžuji. Ale už je to s nimi takové třetí měsíc!“ V jeho hlase bylo cítit znechucení – a nebylo to nic divného.

Každý družinový rádce nesl svou funkci opravdu odpovědně. A když se mu pak práce neměla dařit, bez vlastní viny, bylo to opravdu nepříjemné!

„Vím o tom dobře!“ řekl Tapin klidně Vláďovi. „Dáme tedy Lumpíkovi, Julkovi a Kiwimu poslední měsíc lhůty. A kdyby to zase dopadlo stejně, uděláme v lednu novou družinu Krahujců.“

Jmenovaní tři hoši teď zvážněli a byli trochu zčervenalí, zejména Julek. Ten se tvářil skutečně nešťastně. Mirek v duchu družinu litoval. U Jelenů měl občas vánoční nálady jen Gaučík. Ale proti němu byla celá družina se svým nadšením.

A to vždy Gaučíkovy „vánoční nálady“ překonalo.

Pak vzal Tapin do ruky malé kartičky. Na každé byl předtisknutý text:

 

 dobyl v bodování za měsíc
 z dosažených míst
 místo
 Tapin.
 

 

A tištěné texty na kartičkách v Tapinových rukou byly již i doplněné.

Těmito lístky potvrzoval Tapin každému chlapci jeho umístění v bodování.

Prvních pět míst bylo na lístcích žlutých, šesté až desáté místo na oranžových, jedenácté až patnácté na růžových, čtvrtá pětice byla modrá, pátá červená, šestá zelená.

„První místo z jednotlivců obsazuje Ríša, rádce Lišek,“ hlásí Tapin. „Předešlý měsíc byl na místě pátém.“ Žlutý kartónek přešel do rukou rozjařeného Říši.

„Druhé místo získává Zdeněk z družiny Vyder! Posledně na místě prvním!“

„Zkazil jsem si to s tou lukostřelbou,“ zašeptl Zdeněk k okolním hochům, když si šel k Tapinovi pro kartičku. Ale nijak zvlášť se nemrzel. Hlavní bylo, že jeho lístek měl pořád ještě nejvzácnější barvu – žlutou! A že jeho družina je první!

A pak Tapin postupně četl jména, umístění vždy i z minulého měsíce, které bylo tužkou poznamenáno na rubu kartiček. Některý člen si umístění zlepšil, jiný zhoršil.

Lístek za lístkem se ztrácel z Tapinových rukou. Mirek už byl jako na trní. Věděl, že na prvním místě být nemůže, ale přece pro páníčka nedostane zelený karton?

„Na čtrnáctém místě se ocitl Mirek Trojan!“ zazněl pak Tapinův hlas a Mirek vyletěl z řady pro růžový lístek. „Je to na nováčka pěkný výsledek!“

„A sázím se o starou láhev, že příští měsíc dostanu alespoň oranžovou kartu,“ vykřikl rozjařeně Mirek. To znamenalo, že chce dostat nejhůř desáté místo! Ale v duchu si svatosvatě umiňoval, že získá lístek žlutý. Prozatím většina žlutých a oranžových lístků přešla do rukou Vyder, proto také byla tato družina na prvním místě.

„Ale vždyť my se na první místo také dostaneme,“ těšil Jiří Mirka, když šli z klubovny po ukončení schůzky ještě s Vendou domů.

Mirek se do bodování úplné zbláznil. Panečku – tady byla příležitost dokázat, co umí, jaký je – a jeho výkon se přímo ohodnotí. Nemůže to nikomu ujít. Každý o tem bude vědět! Jeho ctižádostivá povaha snažící se vyniknout se zase ozvala. Ale netoužil již na sebe upoutávat pozornost tím, že někde ukradne stan.

Doma si Mirek svůj první bodovací lístek nalepil do deníku, udělal kolem barevný rámeček a připsal: „Příště ten lístek bude žlutý, nebo bude zle!!“