Jaroslav Foglar

POD JUNÁCKOU VLAJKOU
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14. Tajná činnost

Mirek nestačil žasnout, co všechno Tapin pro Devadesátku vymýšlel!

Na každou družinovou schůzku poslal po družinovém rádci něco nového a zábavného a na každou schůzku celého oddílu nebo na nedělní výpravu přinesl něco ještě lepšího a zajímavějšího. Na první prosincové schůzce oddílu řekl hochům: „Teď uděláme pro celý prosinec něco, co jsme ještě nikdy nedělali!“

„Júú – to bude zase stekanda,“ labužnicky si už napřed pochvaloval Máček z Vydří družiny. Žluťásek, vypravěč oddílové anekdoty, ho nadšením div neshodil z lavice a někteří hoši se o překot ptali, jaká novinka to bude.

Ale Tapin nezačal povídat dříve, dokud nebylo úplné ticho. A pak se jeho tvář tajuplně zachmuřila a on začal mluvit pomalu a tiše, jako by prozrazoval nějaké hřbitovní tajemství.

„Zasvětíte tomu celý prosinec! Do vánoční nadílky, která bude – jako obvykle – poslední neděli před Štědrým dnem. Budete na to tedy mít asi dvacet dnů. Poslyšte, oč jde:

Každá družina si zvolí nějakou tajnou práci, kterou udělá do dne vánoční nadílky. Té práce se zúčastní všichni členové družiny. Pracovat smíte ale jen zde, v klubovně, nesmíte si nic brát s sebou domů nebo kamkoliv jinam!“

„A bude se to také nějak počítat do prosincového bodování?“ nedočkavě se ptal Mirek, který byl bodováním přímo posedlý.

„Ano,“ přisvědčil Tapin, „a nejenom práce sama, nýbrž i ještě něco, co s ní souvisí. Poslouchejte teď dobře:

Bude to tajná práce. Každá družina po celý měsíc musí uchovat v nejhlubším tajemství, na čem pracuje. Prozradí-li se nějak, ztrácí za každého bodovaného chlapce deset bodů. A ještě jeden úkol – opačný. Každá družina má za úkol vypátrat, jaké věcí připravují družiny ostatní. Za vypátrání práce jiné družiny dostává družina na každého svého člena pět bodů.

Všechny způsoby, jak se tajemství družin dopátrat, jsou dovolené, jen jeden jediný ne: Dívat se ostatním družinám do jejich družinových stolků!

„Ale pro nás za nás, i to může být dovoleno,“ smál se bezstarostně Miky z družiny Lišek. „Přinesu z domova na naše dvířka u stolku zámek – a pak ať sejde někdo podívat!“

Někteří hoši protestovali, protože jejich stolky měly místo dvířek jen závěs, takže je nebylo možno zamknout. Stolky vypadaly spíše jako nízké skříňky.

Ale Tapin je hned upokojil. Pravil neústupně:

„Nikoliv, nechci žádné podezřívavé zamykání. Všechno zůstane odemčeno, lézt do cizích stolků se zkrátka nebude! Copak by to bylo za junáky, které teprve visací zámek zastaví od porušení závodního pravidla!“

To stačilo. Bylo tu však ještě plno dalších dotazů:

„Ale jaká to má být věc, kterou máme dělat?“ ptal se zoufale Karmínek, snad nejrychlejší běžec z Devadesátky.

„Nebudu vám přece radit! To by pak nebylo žádné tajemství, ani překvapení,“ smál se Tapin. „Teprve při vánoční nadílce se družiny svými výkony navzájem omráčí, nastane překvapující odhalování toho, na čem jste po celou tu dobu tajně pracovali.“

„Dobrá –,“ pravil Grizzly, „ale na vánoční nadílce mají být také ohlášeny výsledky bodování za prosinec! Jak k tomu míníš připočíst tu tajnou činnost? To počítání a psaní kartónků trvá přece dvě nebo tři hodiny – a to Simba tady nestačí udělat. Bude to jisté hrozné složité!“

„Zcela správně,“ odtušil klidně Tapin. „Dostanete proto svoje bodování za prosinec až první neděli v lednu. Alespoň budete více napnutí.“

Pak už se nikdo na nic neptal a z klubovny se stal rozbouřený úl. Družiny se stáhly ke svým stolkům a každá živě, ale potichu rokovala o své příští tajné činnosti.

„Mělo by to být něco, co by bylo užitečné celému oddílu!“ mínil Jiří.

Mirek uznal, že to je první kloudná a pevná myšlenka, která zde v tom zmatku padla a na které se dá stavět.

„Já vím co!“ vytasil se pak Mýval, ten věčně nenajedený chlapík s nápadem: „Vypracujeme tady celý táborový jídelní lístek pro příští tábor! Bylo by tam vypsáno podrobně, co bude k snídani, co dopoledne, jaký bude oběd a co k sva- „

„Ale ty, člověče, myslíš jen pořád taky na to jídlo!“ přerušil ho netrpělivě Prášek. „Dej nám s tím pokoj, teď potřebujeme vážné nápady.“

„A copak já to nemyslím vážně?“ vyjel podrážděně Mýval a jeho mastná pusa se nafoukla. „Smrtelně vážně!“

„Ale my to nebereme vážně, to je ten rozdíl,“ smál se Jarka a Venda jen dodal:

„Mýval snad má pravdu, možná že by to byla dobrá věc – ale uvaž, Mývale: žádná družina nebude překvapena a udivena, když na vánoční nadílce sáhneme do kapsy a vytáhneme zmačkaný papírek a řekneme: Táák a tady máme tu naši tajnou činnost! Chápej to přece, tím bychom neudivili – i když by to třeba jinak byla věc užitečná!“

Mýval byl udobřen. Zlatý Venda, on dovedl vždycky všechno tak pěkně a bez křiku urovnat, dovedl odmítnout bez uražení, bez výsměchu. Takové umění ovládá málokterý dospělý, natož chlapec.

„Mám nápad!“ pravil pak Kink a rozhlédl se pozorné a pátravě po ostatních družinách, aby ho snad nikdo nepovolaný neslyšel. Hoši z Jelení družiny mimoděk strčili hlavy dohromady, když Kink pokračoval:

„Podívejte – máme tady v klubovně plno nářadí: kladiva, kleště, pilníky, ale když něco potřebujeme, hledáme to vždycky půl hodiny. Správně má být sice nářadí v bedně, ale obyčejně je rozházené po celé klubovně. Onehdy jsem našel jedny založené kleště i mezi knížkami.

A tak bych myslil – udělat takovou velikou dřevěnou desku, tam na zdi vedle dveří by bylo na ni zrovna místo. A na té desce by byly natlučeny hřebíčky, na které by se všechno nářadí zavěšovalo. Nad každým hřebíčkem by byl nápis, který kus nářadí tam patří. Nářadí by mělo svá čísla a zkrátka jinam by ten kousek přijít nesměl.“

Hoši byli chvíli zticha. Nápad se jim líbil. Pak se ale Prášek zeptal:

„A ty myslíš, když jako nářadí místo v bedně bude na desce na zdi, že kluci budou pořádnější? Když nářadí zapomněli uklidit po práci do bedny, zapomenou je zrovna tak uklidit na desku!“

„Háček je ale v tom,“ vysvětloval hned pohotově Kink, „že zatímco v bedně v tom zmatku nikdo nikdy nepoznal, jestli tam je o jedno či dvě kladiva méně a nikdo se s tím ani nepočítal, tady na desce se to hned pozná. Jak jen jeden hřebíček bude prázdný, znamená to, že například tadyhle Mýval zapomněl uklidit kleště…“

„Hele – hele – nech si to – jo?“ na oko vzpurně se ohrazoval Mýval. Věděl, že to je jen žert.

„Ne – ale vážně,“ pokračoval Kink, „zkrátka a dobře nářadí na desce se bude předávat při úklidu, tak jako se třeba teď předává po družinové schůzce uklizená knihovnička nebo cokoliv jiného! Tak co tomu říkáte?“

„No – mně se to líbí,“ pronesl Venda uznale. „Co vy o tom soudíte?“

Nikdo neměl námitky, tím spíše, že jiný nápad neměli. Ještě se ozval Tapin: „A dříve než družiny začnou se svými tajnostmi, každá mi zvlášť oznámí, co plánuje. Mohlo by se náhodou stát, že by se pak zaměstnávaly dvě družiny stejnou věcí, nebo že družina by marnila čas něčím, co by bylo nepotřebné a zbytečné.“

„Vendo, slyšel jsi? Jdi to Tapinovi honem říci,“ pobízel nedočkavě Prášek.

A tak Jeleni byli první, kteří měli schválen svůj plán tajné činnosti. Ještě v závěru oddílové schůzky se v malých přestávkách dohodli o postupu práce, o materiálu – a pak se rozcházeli, nadšeni prací, která na ně čekala.