Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Praxe - cílevědomá aktivita, opak teorie.
Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.
V umění i politice probíhá nevyřešená diskuse ohledně toho, jestli bychom měli slova člověka poměřovat s jeho životem. Podle mě to má jít ruku v ruce. Život slova stvrzuje, anebo jim platnost naopak bere.
Řeči jsou prázdné, pokud neprošly bojištěm zkušenosti, pokud nebyly pokřtěny ohněm. Pramálo si vážím lidí, kteří možná sice krásně píší, ale žijí ničemně, či těch, kteří se od světa odtahují, a přitom každému radí, jak ve světě žít. A nevážím si kněží, kteří odmítají reálný tělesný život a chtějí si udržet kontrolu nad choutkami i aktivitami těch, kteří žijí plným životem. Jestliže se do hry nezapojíte, nemůžete stanovovat pravidla, protože ji dost neznáte. Jestliže se straníte upocené stránky světa, nemůžete mít na starosti rozdávání deodorantů. A jestliže nemůžete přijít na to, jak v lidských záležitostech napomoci pokroku, pak vězte, že afektovaný cynismus, jakého se dopouštějí nezapojení a opodál stojící kritikové, je něco jako mor - být takovým rejpalem neznamená zachovávat život, ale naopak šířit smrt.
Že to jsou silná slova? Jsou, mám je v sobě hodně hluboko.
Vždycky zatínám pěsti, když někoho slyším říkat, že ani nepůjde volit, protože je to stejně jedno. Na narázníku jednoho starého buicku jsem jednou viděl nálepku: "Kdyby volby opravdu něco změnily, byly by ilegální". Měl jsem velkou chuť do něj zezadu nabourat.
Ten řidič se na dějiny dívá velice povrchně, nechápe, že nikdo nemá právo se vozit autobusem, pokud nepřispěl na náklady té jízdy. Takový člověk nerespektuje skutečnost, že nejprve někdo musel financovat postavení dopravního prostředku této civilizace. Takový člověk světu hodně dluží. My všichni hodně dlužíme. Naším morálním závazkem je zúčastnit se práce společnosti. Jestliže z hrnce ujídáte, musíte do něj také něco dávat. Dokonce i ten, kdo nemá peníze, může aspoň zpívat, aby řidič toho autobusu neusínal a naztrácel naději.
V pekle prý budou nejžhavější místa vyhrazena těm, kteří jsou v okamžicích nějaké morální krize neutrální. A já tvrdím, že morální krize je vlastně neustále. Vědět, rozumět a být nestačí. Je třeba konat. Získat svět a nic mu nevrátit, znamená ztratit duši.
Norman Cousins to vyjádřil takto: "Tragédií života není smrt, ale to, co v sobě necháme zemřít ještě za života"
Uvědomuji si, že mým úkolem není měnit svět ani člověka - na to nejsem dost ctnostný a chybí mi i proniknutí do podstaty věcí. Ale možná je mým úkolem šířit těch pár hodnot, bez nichž by ani v reformovaném světě nestálo za to žít, bez nichž by si člověk - byť "nový" - ani nezasloužil úctu.
(Albert Camus - Actuelles I, chroniques 1944-1948)
Co je věčným a vlastně nejdůležitějším problém svobodné
společnosti?
Je to problém jednotlivce, který se domnívá, že jeden člověk se v osudu oné společnosti nijak neodrazí.
Je to problém jednotlivce, který ani nechápe podstatu svobodné společnosti a co je k jejímu fungování
vlastně potřeba.
Je to problém jednotlivce, který nechápe, jak se moc jednotlivých jednotek násobí, pokud jsou suverénní.
Je to problém jednotlivce, který se na jedno stisknutí páky hlasovacího zařízení dívá z hlediska
numerického a nikoliv historického.
Je to problém člověka, jenž si vlastně neuvědomuje ony
miliony cihel, které musel po celá staletí jednu po druhé někdo klást na konkrétní místo, aby nakonec tento člověk mohl přebývat
v podkroví svobody. Takový člověk také necítí žádné zvláštní závazky vůči těm, kteří onu budovu stavějí ještě i dnes, ani vůči lidem,
kteří v ní budou muset za okolností lepších či horších bydlet po něm.
Je to problém jednotlivce, který nevnímá přímou spojitost své
osoby s rozhodnutími, jež jeho jménem přijímá vláda. Z toho důvodu se také nijak zvlášť nepídí po informacích nezbytných pro
pochopení, jak vláda k oněm konkrétním rozhodnutím dospěla.
Zkrátka a dobře, hlavní problém svobody představuje jednotlivec,
který podceňuje své místo v dějinách.
(Norman Cousins - Lidské možnosti)
Rmoutí mne, kolik našich indických mužů a žen - lidí vychovaných, příslušníků vysokých kast, lidí vzdělaných a movitých - prostě nevidí pravdu v našem boji za svobodu, kolik je lidí, kteří se problémy Indie vůbec nijak nehodlají zabývat. Právě tito ctihodní lidé jsou prokletím Indie - prokletím vystrašené spořádanosti - a součástí tragédie dnešní doby.
Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic.
Kdo chce mít něco z požehnání svobody, ten... se musí unavit, když je třeba svobodu podepřít.
Riskoval jste život, ale co jiného jste dal kdy v sázku?
Riskoval jste někdy nesouhlas? Dal jste někdy v sázku své sociální jistoty? Svoji víru? Na riskování pouhého života nevidím nic odvážného.
No tak o něj přijdete, a co? Odeberete se do svého nebe a máte navěky vystaráno. Nebo ne? Přijdete si na svou odměnu a nějaké
pozemské následky vás pak už nemusí zajímat.
Opravdová odvaha znamená dát v sázku něco, co jste až doposud považoval za zcela zbytečné
k životu. Skutečná odvaha je riskovat něco, co vás přinutí od základu změnit váš dosavadní způsob myšlení a snažit se pak s nastálými
změnami a jejich dalekosáhlými následky vyrovnat.
Opravdová odvaha se pozná, až když dá někdo v sázku svůj zaběhnutý životní styl.
(Tom Robbins - Další dálniční atrakce)
59. Za poslední dvě staletí se výrazně zlepšila osobní i veřejná hygiena; došlo k tomu převážně tak, že se lidem muselo vysvětlit, že následky špíny a apatie při nemoci nejsou dílem božím, ale dílem přírody a že jim lze předcházet. Že nejde o mizérii v řádu věcí, ale naopak o mechanismy života, jež můžeme ovládnout.
60. První fázi - tu fyzickou - hygienické revoluce už máme za sebou. Teď nastala doba, abychom stavěli barikády při fázi druhé, mentální. Nedělat dobro, když by se to hodilo, není nic nemorálního; zato je to jako chodit s rukama zmazanýma od výkalů.
(John Fowles - Aristos)
Nezáleží na kritikovi, na člověku, který ukazuje, jak nějaký silný jedinec klopýtl či že se vykonavač dobrých skutků mohl snažit ještě víc. Naši úctu si zaslouží hlavně člověk, jenž vstoupil do arény, člověk, jehož obličej je umazaný od prachu, potu a krve, člověk, který udatně bojuje a přitom znovu a znovu chybuje a selhává, který zná nadšení a mimořádné odhodlání a angažuje se ve správné věci, který v lepším případě uspěje a v horším sice ztroskotá, ale ztroskotá za vynaložení velké odvahy, protože takový člověk se nikdy nezařadí k lidem chladným a vystrašeným, kteří nikdy nepoznají vítězství ani porážku.
Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným... Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smysl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje jen na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje - a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal pro to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu.
Thomas Merton napsal: "Vždycky máme sklony jen tak hloubat a sochat zbytečné a mrňavé sošky". Ano, celý život máme pořádné sklony jen tak neplodně hloubat a mít zbytečné kamarády a jíst zbytečná jídla a vydávat se na zbytečné cesty v tom celém zmarnělém mrňavém životě, kdy je jeden rok jako druhý. Zjevně nám připadá, že skvělým příkladem správného a morálního jednání je uhnout se z míst, kde se valí voda a kde fouká, prohlásit "tak takové požehnání já si ani nezasloužím", což je samozřejmě naprostá pravda, a pak už po zbytek dní jenom trucovat a pěstovat si svůj vztek. Tak tohle já neberu. Svět je totiž všemi směry daleko divočejší, nebezpečnější a více hořký, extravagantnější a pestřejší. A my se pořád pinožíme, i když bychom se měli spíš umět pořádně odvázat; křísíme rajčata, i když bychom měli spíš kříst Kainy a Lazary.
(Annie Dillard - Poutník u Tuláckého potoka)
Ten, kdo bude žít pro druhé, bude mít velké potíže, jež mu však budou
připadat nepatrné.
Ten, kdo bude žít pro sebe, bude mít malé potíže, jež mu však budou připadat obrovské.
Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
(Matouš 16, 26)
Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
(Marek 8, 36)
Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?
(Lukáš 9, 25)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky