Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Třísky jsou nezbytné k rozdělání ohně. To se vezmou pořádně smolné špalky ze staré borovice a nasekají se z nich polínka silná jako prst. Stačí několik takových třísek a pořádný oheň máte velmi rychle, dokonce i když je dřevo moc čerstvé. Polínka bývala na vesnici běžnou surovinou - obvykle je lidé mívali úhledně naskládaná u kamen v kuchyni nebo u krbu, ale dnes se dříví na topení prodává v igelitových pytlících v supermarketech.
Citáty v této knížce já považuji za takové třísky, které rozdělávají a pak udržují můj mentální oheň. Dokonce jsem uvažoval o názvu Fulghumovy třísky. Jenže slovo třísky zároveň vyvolává i negativní asociace a dřevem navíc dnes topí málokdo, takže by to stejně byl takový archaický obraz. I tak ale na té metafoře něco je - třísky pocházejí ze srdce stromu a výborně hoří částečně proto, že strom dozrál.
Následující citáty jsou sice krátké, ale hutné a všechny už velmi dlouho tvoří moji podpalovací výbavu. Ve všech z nich je také obsažena hořlavá nadčasová pravda. Znovu a znovu se přesvědčuji, že se mohu výborně spolehnout jak na tyto citáty, tak na životy, z nichž vzešly - poskytují totiž teplo i světlo i těm nejponurejším z mých úvah. Vždycky když mám pocit, že být člověkem jsou věčně jen samé hlavolamy, záhady, dilemata, paradoxy, iluze a rozpory, tak v těchto citátech nalézám následující odpověď, totiž "samozřejmě, přesně tak".
Na tohle sedí jedna věta Francise Scotta Fitzgeralda. Fitzgeraldovi v roce 1936 v časopise Esquire vyšel esej "Rozpad". Přestože mu tehdy bylo devětatřicet a zbývalo mu tedy ještě necelých pět let života, byla to jeho labutí píseň a vynikající popis konce slavného spisovatele, který ovšem sám sebe považoval spíš za literárního ztroskotance. Fitzgerald napsal, že jeho život je jako starý prasklý talíř, jaký si lidé ještě schovávají v příborníku, ale na návštěvy už jej nevyndávají. Přes rychlý úspěch jeho knih, například Velkého Gatsbyho, a vlastně celoživotní slávu, Fitzgeraldovi najednou došlo, že celý ten "jazzový věk" je docela omyl. A chyba nebyla jen v té době, byla i v něm samotném. On si uvědomoval cosi, co ale nemohl nějak prozkoušet - že je úplně všechno vlastně protiklad. Esej o svém rozpadu začíná takto:
Ještě než onu krátkou historii vylíčím, rád bych uplatnil jeden obecný postřeh - testem vysoké inteligence je schopnost mysli udržet dvě protikladné myšlenky, a přitom dál fungovat. Například bychom měli být schopni vidět, že je všechno zoufalé, a současně se snažit to změnit.
Poprvé se tento citát v mých denících objevil v roce 1959. A teď vidím, že jsem jej trochu změnil (text psaný tučně jsou mé změny):
Testem toho, že ve světě žijeme naplno, je schopnost mysli udržet dvě protikladné myšlenky, a přitom dál fungovat.
Měli bychom být schopni vidět, že je všechno naprosto zbytečné, a současně se to snažit změnit.
Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
(Přísloví 3, 13)
Neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.
(Kazatel 1, 18)
Že si protiřečím?
Budiž... pak si tedy protiřečím.
Jsem velký... vejde se toho do mě moc.
(Walt Whitman - Píseň o sobě)
Člověk, jenž nikdy nemění své názory, je jako stojatá voda a plodí plazy mysli.
Jestliže budete pořád dělat to, co vždycky, vždycky dostanete jen to, co jste už měli.
(neznámý autor)
Ve vzdělávání každého člověka bývá chvíle, kdy nabývá přesvědčení,
že závist je nevědomost, že napodobení je sebevražda, že se musí pokládat tu za lepšího, tu za horšího...
Ba je to ještě těžší, neboť se vždycky
najdou takoví, kteří si myslí, že vědí lépe než vy, co je vaší povinností. Žít na světě dle mínění světa je snadné, jakož je snadné žít v samotě dle
vlastního přesvědčení, avšak ten je velikým člověkem, kdo uprostřed zástupu s dokonalou vlídností zachovává nezávislost samoty.
Pošetilá důsledná setrvačnost je můrou malých duchů...
(Ralph Waldo Emerson - Sebedůvěra)
Jestliže si dobrý člověk uvědomí, že je lepší být sám sebou, než být jenom dobrý, vydá se přímou a velmi úzkou cestou - ve srovnání s tím byla jeho dosavadní charakternost vlastně velmi přikrášlená.
Ranní ptáče
Jestli jste pták, pak buďte ranní ptáče, ať stačíte slupnout
červa z talíře k snídani. Jste-li však červ, pak není kam se vláčet a klidně můžete dál pokračovat ve spaní.
(Shel Silverstein - Kde končí chodník)
Nebylo divu, že z Hlavy XXII je občas zabolela hlava. V tomto případě konstatovala, že zájem o vlastní bezpečnost, který voják projeví tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení, je projevem racionálně normální mysli. Orr byl blázen a mohl tedy být vyřazen z letového nasazení. Chtělo to pouze jedno: aby o to požádal. A jakmile by to udělal, nebyl by už blázen a musel by létat dál. Orr by byl blázen, kdyby dál létal bombardovat, a jednal by rozumně, kdyby požádal, aby už nemusel, ale tento rozumný čin by měl nutně za následek, že by musel létat dál. Když bude dál létat, znamená to, že je blázen, a tak už létat nemusí: když už však dále létat nechce, znamená to, že je mentálně naprosto v pořádku, a musí tedy létat dál.
(Joseph Heller - Hlava XXII)
Žádná odpověď není.
Nikdy žádná odpověď nebude.
Nikdy žádná odpověď nebyla.
To je odpověď.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky