Bratři Grimmové
překlad: Jitka Janečková

POHÁDKY BRATŘÍ GRIMMŮ
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Čertův ukoptěný bratr

Byl jednou jeden propuštěný voják a ten neměl z čeho žít a poradit si také nijak neuměl. Jednou tak šel lesem a potkal malého mužíka, byl vám to však čert.

Mužík mu pravil:

„Copak ti, vojáčku, schází? Vypadáš nějak zasmušile.“

Tu mu voják odvětil: „Mám hlad, ale žádné peníze.“

Tu čert řekl:

„No, Honzo, jestli pro mě chceš sloužit a stát se mým pacholkem, budeš mít všeho dostatek. Ale musíš mi sloužit sedm let, teprve pak budeš zase volný. A ještě něco ti pravím, nesmíš se mýt, česat, obírat, stříhat si nehty ani vlasy, ba ani oči si protírat.“

Voják pravil: „Chutě do toho! Stejně nic jiného dělat nemohu.“ a šel s mužíkem, který ho vedl přímo do pekla.

Pak byl čert Honzovi řekl, to má dělat. Musel prohrabávat oheň pod kotli, ve kterých vězely pekelné pečínky, udržovat v čistotě dům, vynášet smetí přede dveře a všeobecně dohlížet na pořádek, ale měl se vyvarovat toho, aby se jen jednou do těch kotlů podíval, pak by se mu zle vedlo.

Voják řekl. „Dobře, dobře, to vše hravě obstarám.“

Pak čert odešel za svými záležitostmi a Honza se jal plniti službu. Oheň zaopatřil, vymetl smetí přede dveře, vše, jak měl přikázáno.

Když se byl čert vrátil. uviděl, že je vše hotovo, a vypadal vám spokojeně a zase odešel.

Voják se po pekle dobře porozhlédnul, všude dokola tu visely nad velikánským ohněm kotle a v nich to vařilo a škvířilo se. Honza by si svůj život rád zachoval a měl dobře na paměti, jak ho čert varoval, ale nakonec přece jen nemohl odolat a z jednoho kotle alespoň na chvíli sundal dolů poklici a nakoukl dovnitř.

V kotli seděl jeho dřívější poddůstojník.

„Ale to je ptáček,“ řekl Honza: „kterého jsem tu načapal! Dříve jsi měl v síti ty mě, teď mám já tebe!“ nechal víko rychle padnout dolů a prohrábnul oheň, aby se zčerstva rozhořel.

Potom šel k druhému kotli a poklici také trochu poodstrčil a nakouknul dovnitř. A v tom kotle seděl bývalý praporčík

„Ale to je ptáček, kterého jsem tu načapal! Dříve jsi měl v síti ty mě, teď mám já tebe!“ a hodil poklici zpět a přinesl pořádný špalek dřeva, aby se oheň pořádně rozhořel a tomu v kotli bylo horko.

Nyní zatoužil vědět, kdo sedí ve třetím kotli, tam byl jeden generál.

„A to je ptáček, kterého jsem tu načapal! Dříve jsi měl v síti ty mě, teď mám já tebe!“ a přinesl měch, aby ten pekelný oheň pořádně rozdmýchal a ten se rozplápolal.

Tak uběhlo Honzovi sedm let pekelné služby, nemyl se a nečesal, neobíral se a nestříhal si ani nehty ani vlasy a víčka si neprotíral; a těch sedm let vám bylo tak krátkých, že si myslil, že uběhlo jen půl roku. Ale když se čas nyní naplnil, přišel k němu čert a pravil:

„No, Honzo, copak jsi dělal?“

„Oheň pod kotli jsem prohraboval, smetí jsem před dveře vymetal.“

„Ale taky jsi do kotlů nakoukl, máš štěstí, že jsi ještě přiložil dřevo, jinak bys ztratil život. Nyní tvůj čas vypršel, chceš jit opět domů?“

„Ano.“ odvětil Honza: „Rád bych věděl, jak se doma daří mému otci.“

I řekl mu čert: „Svoji odměnu jsi si vysloužil, jdi a naplň si vrchovatě ranec smetím a vezmi si ho domů. Musíš však jít tak, jak jsi, nemytý a nečesaný, s dlouhými vlasy na hlavě i na bradě, s neostříhanými nehty a zakalenýma očima, a když se tě někdo bude ptát, odkud přicházíš, tak řekneš, že z pekla, a když se tě pak budou ptát, kdo jsi, řekneš, že jsi čertův ukoptěný bratr a také svůj král.“

Voják na to neřekl nic a udělal, co mu byl čert řekl, ale se svou odměnou nebyl příliš spokojen. Brzy byl zase v lese, hodil ranec ze zad dolů a chtěl ho vysypat, ale sotva ho otevřel, uviděl, že místo smetí v něm má ryzí zlato.

„To bych si byl nepomyslil.“ řekl si Honza spokojeně a šel do města.

Před hostincem stál hostinský, a když k němu Honza přicházel, velmi se polekal, protože Honza vypadal hrůzostrašně, jako zlé strašidlo.

Zavolal na něj:.

„Odkud přicházíš?“

„Z pekla.“

„A kdo jsi?“

„Jsem čertův ukoptěný bratr a taky svůj král.“

Hostinský jej nechtěl pustit dovnitř, ale když mu byl Honza ukázal to zlato, sám mu běžel otevřít dveře. Honza vešel do světnice a byl výborně obsloužen, najedl se a napil, ale neumyl se ani neučesal, jak mu byl čert poručil, a uložil se tak, jak byl, ke spánku.

Hostinský ale ten ranec plný zlata nespustil z očí a neměl klidu, dokud se nebyl v noci připlížil a ranec Honzovi neukradl.

Když Honza druhého dne vstal a chtěl hostinskému zaplatit a putovati dále, tu byl jeho ranec pryč. Ale zakrátko se uklidnil, pomysliv si, že bez viny by do neštěstí upadnout neměl, a obrátil se rovnou zpět do pekla, kde čertovi žaloval na svoji nouzi a žádal pomoc.

Čert mu řekl:

„Posaď se, já tě umyji, učešu, oberu, nehty a vlasy ti ostříhám a oči vytřu.“ a když byl hotov, podal Honzovi zase ranec plný smetí a řekl: „Jdi a řekni tomu hostinskému, že ti má to zlato zase vrátit, jinak přijdu já a odvedu si ho, aby zaujal tvoje místo u ohně.“

Honza šel tedy nahoru a řekl hostinskému:

„Ty jsi ukradl moje zlato, dej mi ho zpět, jinak přijdeš do pekla na moje místo a budeš se muset dívat na ty hrůzy, které jsem viděl já.“

Tu mu hostinský dal všechno ukradené zlato a ještě mu k tomu přidal ze svého a prosil ho, aby o tom pomlčel.

Honza byl rázem bohatý muž.

Došel domů ke svému otci, koupil si obyčejnou plátěnou halenu, toulala se světem a hrál, neboť se i tomu u čerta v pekle naučil.

V té zemi byl starý král, před kterým musel Honza jednoho dne hrát a ten vám z jeho hudby měl takové potěšení, že Honzovi zaslíbil svou nejstarší dceru.

Ale když princezna byla slyšela, že si má vzít obyčejného chasníka v plátěné haleně, řekla:

„Než bych toto učinila, to raději skočím do nejhlubší vody.“

Nakonec dal král Honzovi nejmladší dcerku, která svého otce tak milovala, že se sňatkem souhlasila.

A tak dostal Honza, čertův ukoptěný bratr, královskou dceru, a když byl ten král zemřel, stal se králem.