John Grisham

KLIENT
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

34

Mělo to být poklidné sobotní ráno, které chtěl strávit s dětmi. Jason McThune zkoumavě hleděl na svoje nohy na koberci u postele a snažil se zaostřit zrak na nástěnné hodiny u dveří do koupelny. Bylo skoro šest ráno, venku ještě tma a oči měl dosud zaražené od láhve vína, kterou vypil pozdě v noci. Manželka se od něho v posteli odtáhla a zamumlala něco, čemu nerozuměl.

O dvacet minut později ji zavrtanou v přikrývkách políbil na rozloučenou a zašeptal jí, že se možná vrátí domů až za týden; pochyboval však, že ho slyšela. Práce o sobotách a pobyty mimo město nebyly pro něho něčím neobvyklým. Oba si na to už zvykli.

Dnešek však byl přece jen mimořádný. Otevřel dveře a pustil psa na zadní dvorek. Jak ten jedenáctiletý chlapec dokázal zmizet? Memphiská policie o tom neměla sebemenší představu. Úplně se prý vypařil, jak ho informoval poručík.

Když mířil autem k federální budově v centru města, nepřekvapilo ho, že provoz byl před úsvitem ještě slabý. Začal vyťukávat čísla na telefonu. Agenty Brennera, Latcheeho a Durstona vytrhl ze spánku a přikázal jim, aby za ním okamžitě přijeli. Pak zalistoval v černé knížce - kapesním telefonním seznamu funkcionářů FBI a našel číslo K. O. Lewise v Alexandrii.

K. O. Lewis nespal, ale ani se netvářil příliš nadšeně, když ho vyrušil. Právě snídal ovesné vločky, pochutnával si na kávě a povídal si s manželkou. Zeptal se Jasona, jak by k sakru jedenáctiletý kluk mohl zmizet z policejní vazby. McThune mu řekl vše, co věděl, což se rovnalo nule, a požádal ho, aby se připravil k odjezdu do Memphisu. Mohl by z toho být prodloužený víkend. K. O. odpověděl, že musí zavolat na pár míst, pak že si sežene tryskáč a zavolá mu do kanceláře.

Z kanceláře zavolal McThune Larrymu Trumannovi do New Orleansu a kochal se tím, jak rozespalý Trumann blábolil do telefonu. Byl to ale Trumannův případ, přestože na něm McThune pracoval už celý týden. A jen tak z legrace zavolal i Georgi Ordovi a požádal ho, aby za ním přišel se zbytkem svého gangu. McThune mu vysvětlil, že je hladový, a poprosil George, aby mu přinesl pár vdolečků od McDonalda.

Kolem sedmé hodiny už Brenner s Latcheem a Durstonem popíjeli v jeho kanceláři kávu a vášnivě se přeli. Ord přišel brzy nato, bohužel bez vdolečků. Potom na dveře kanceláře zaklepali dva memphiští uniformovaní policisté. Byl s nimi Ray Trimble, zástupce náčelníka policie a legendární postava memphiských orgánů zabezpečujících zákonnost.

Shromáždili se v McThunově kanceláři a Trimble plynule policejním jazykem hovořil přímo k věci: "Subjekt byl transportován ze Střediska pro vazbu mladistvých na ambulanci nemocnice U svatého Petra kolem deseti třiceti včera večer. Subjekt byl protokolárně předán zdravotníky pohotovosti U svatého Petra a poté zdravotníci odjeli. Nikdo z městské policie či personálu věznice subjekt nedoprovázel. Zdravotníci si jsou naprosto jisti, že ošetřovatelka, jistá Gloria Wattsová, žena, běloška, protokolárně subjekt převzala, ale žádné doklady se nenašly. Paní Wattsová prohlásila, že subjekt byl v přijímací kanceláři pohotovostní služby, když byla odvolána a musela se na necelých deset minut z neznámých důvodů vzdálit. Po svém návratu tam již subjekt nenalezla. Zmizely i dokumenty, a tak paní Wattsová usoudila, že subjekt byl převezen na pohotovost k vyšetření a léčbě." Trimble poněkud zpomalil a odkašlal si, jako by se chystal pronést něco nepříjemného. "Dnes ráno přibližně v pět hodin se paní Wattsová připravovala k ukončení směny a prohlédla ještě seznamy o příjmech. Vzpomněla si na subjekt a začala se po něm poptávat. Subjekt se na pohotovosti nenalézal a v příjmu nebyl ani záznam o jeho příchodu. Byla povolána nemocniční bezpečnostní služba a potom memphiská policie. V této chvíli probíhá důkladná prohlídka nemocnice."

"Šest hodin!" řekl McThune nevěřícně.

"Promiňte?" otázal se Trimble.

"Trvalo celých šest hodin, než se přišlo na to, že ten kluk je pryč?"

"Ano, pane, ale my, jak víte, neručíme za chod nemocnice."

"Proč byl chlapec převezen do nemocnice bez bezpečnostního doprovodu?"

"Na to nemohu odpovědět. Stane se to předmětem vyšetřování. Vypadá to jako opomenutí bezpečnostních opatření."

"Proč byl chlapec odvezen do nemocnice?"

Trimble vytáhl z aktovky složku a podal McThunovi kopii Teldiny zprávy. Ten si ji pozorně přečetl. "Stojí tu, že dostal šok po odchodu šerifů Spojených států. Co tam ke všem čertům ti šerifové dělali?"

Trimble znovu otevřel složku a podal McThunovi obsílku. McThune ji po pečlivém prostudování podal Georgi Ordovi. "Ještě něco, šéfe?" zeptal se Trimbla, který se dosud neposadil a bez ustání pomalu přecházel po místnosti. Toužil jen po tom, aby mohl odejít.

"Ne, pane. Dokončíme prohlídku a zavoláme vám okamžitě, jakmile něco objevíme. Máme tam v této chvíli asi padesát mužů a prohledáváme nemocnici už přes hodinu."

"Mluvili jste s matkou chlapce?"

"Ne, pane. Ještě ne. Dosud spí. Hlídáme její pokoj pro případ, kdyby se k ní pokusil dostat."

"Promluvím s ní první, šéfe. Budu tam asi za hodinu. Zajistěte, aby se s ní dřív nikdo nesetkal."

"Provedu."

"Děkuji vám, šéfe." Trimble srazil paty a na okamžik se zatvářil, jako by chtěl zasalutovat. Pak odešel se svými důstojníky.

McThune se podíval na Brennera a Latcheeho: "Hej, mládenci, sežeňte mi co nejvíc agentů. Ať sem okamžitě přijedou. Okamžitě!" Vyrazili jako blesk ze dveří.

"Co je s tou obsílkou?" zeptal se Orda, který ji stále držel v ruce.

"To je neuvěřitelné. Ten Foltrigg se patrně zbláznil."

"Věděl jsi o tom něco?"

"Samozřejmě že ne. Ten chlapec je v pravomoci soudu pro mladistvé. Neodvážil bych se do ní zasahovat. Chtěl bys snad naštvat Harryho Roosevelta?"

"Myslím, že ne. Musíme mu zavolat. Udělám to sám a ty zavolej Reggii Loveové. Netoužím po rozhovoru s ní."

Ord vyšel ze dveří a našel telefon. "Zavolejte šerifa Spojených států," zavrčel McThune na Durstona. "Podívejte se na tuhle obsílku. Chci se o ní dovědět naprosto všechno."

Durston odešel a McThune náhle v místnosti osiřel. Hledal v telefonní seznamu bytových stanic, až pod písmenem R narazil na Roosevelty. Žádný Harry však mezi nimi nebyl. Pokud má telefon, má zřejmě tajné číslo. Bylo by to pochopitelné vzhledem k nejméně padesáti tisícům svobodných matek, dožadujících se získat soudní cestou nezaplacené alimenty. McThune zavolal třem advokátům, které znal, a teprve třetí mu řekl, že Harry bydlí v Kensingtonské ulici. Rozhodl se, že tam pošle jednoho z agentů, až se nějaký uvolní.

Ord se vrátil a vrtěl hlavou. "Mluvil jsem s matkou Reggie Loveové, ale ta na mě vychrlila víc otázek než já na ni. Nemyslím si, že by Reggie byla doma."

"Pošlu tam dva muže, hned jak to bude možné. Možná že bys měl zavolat tomu pitomci Foltriggovi."

"Jo, asi máš pravdu." Ord se otočil a znovu vyšel z kanceláře.

 

V osm hodin vystoupil McThune z výtahu v osmém patře nemocnice U svatého Petra. Doprovázeli ho Brenner a Durston. Tři další agenti, přestrojení do nejfantastičtějších nemocničních uniforem, ho už čekali u výtahu a doprovodili ho k pokoji číslo osm set čtyřicet tři. U dveří stáli tři mohutní strážci. McThune lehce zaklepal a pokynul své suitě, aby se vzdálila. Nechtěl tu ubohou ženu polekat.

Dveře se pootevřely. "Ano?" zazněl ze tmy slabý hlas.

"Paní Swayová, jsem Jason McThune, zvláštní agent FBI. Setkali jsme se včera u soudu."

Dveře se otevřely o něco víc a Diana se ukázala ve škvíře. Nic neříkala a jen čekala, co se bude dít.

"Mohl bych si s vámi pohovořit o samotě?"

Podívala se vlevo, kde stáli tři strážci, dva agenti a tři chlapi v laboratorních pláštích a v zástěrách. "Říkáte o samotě?" podivila se.

"Můžeme kousek poodejít," řekl a ukázal na konec chodby.

"Týká se to naší záležitosti?" zeptala se, jako by byla přesvědčená, že to nejhorší se týká vždycky jen jí.

"Ano, paní."

Zhluboka nadechla a zmizela. Za okamžik prošla dveřmi s krabičkou cigaret v ruce a opatrně za sebou zavřela. Kráčeli pomalu prostředkem prázdné chodby.

"Nepředpokládám, že byste mluvila s Markem," řekl McThune.

"Volal mi včera odpoledne z vězení," řekla a zvedla cigaretu ke rtům. Nebyla to lež; Mark jí z vězení opravdu zavolal.

"A od té doby?"

"Ne, nevolal," zalhala. "Proč?"

"Zmizel"

Na okamžik se zastavila a pak šla dál. "Co myslíte tím zmizel?" Byla nečekaně klidná. Patrně se jí už nic nemohlo dotknout, pomyslel si McThune. Seznámil ji stručně s historií Markova zmizení. Zastavili se u okna a dívali se na střed města.

"Panebože, snad si nemyslíte, že ho dostala mafie?" zeptala se a oči se jí okamžitě zalily slzami. Ruka s cigaretou se jí tak roztřásla, že nebyla schopná ji zapálit.

McThune rozhodně zavrtěl hlavou. "Ne, ti o tom dosud ani nevědí. Držíme to pod pokličkou. Myslím, že se jednoduše schoval někde tady v nemocnici. Říkali jsme si, že se pokusí spojit se s vámi."

"Prohledali jste to tady? Vyzná se tu velice dobře, víte."

"Prohledávali jsme nemocnici tři hodiny, ale nevypadá to nadějně. Nevíte, kam by mohl jít?"

Konečně se jí podařilo cigaretu zapálit. Dlouze vdechla kouř a potom vydechla malý obláček dýmu. "Nemám představu."

"Dobrá, tak mi dovolte, abych se vás na něco zeptal. Víte něco o Reggii Loveové? Zůstala o víkendu ve městě? Neměla v úmyslu někam odjet?"

"Proč?"

"Nemůžeme najít ani ji. Doma není. Její matka nám toho moc neřekla. Dostala jste včera obsílku, že?"

"To je pravda."

"No, Mark dostal také jednu a další se pokusili doručit i Reggii Loveové, ale dosud ji nenašli. Bylo by možné, aby Mark byl s ní?"

V to doufám, pomyslela si Diana. Do tohoto okamžiku ji však tahle možnost nenapadla. Přestože spolykala prášky, neusnula ani na čtvrt hodiny od chvíle, kdy jí Mark zavolal. Představa, že by mohl být na útěku s Reggii, byla pro ni docela příjemnou novinkou.

"Nevím, řekla bych, že je to možné."

"Kde by spolu mohli být?"

"Jak to mám k čertu vědět? Vy jste FBI. Nepřemýšlela jsem o tom, dokud jste se o tom před pěti vteřinami nezmínil, a teď se mě ptáte, kde by mohli být. Dejte mi pokoj."

McThune si připadal jako hlupák. Nebyla to zrovna nejchytřejší otázka a Diana nebyla tak bezmocná, jak si myslel.

Kouřila cigaretu a pozorovala projíždějící auta. Jak znala Marka, mohl právě teď vyměňovat plenky novorozencům v porodnici nebo míchat vejce v kuchyni. Nemocnice U svatého Petra byla největší nemocnicí ve státě. Pod střechami desítek budov bylo na tisíce lidí. Možná že se toulá po chodbách a navazuje nová přátelství, a možná že potrvá celé dny, než ho najdou. Čekala, že jí každou chvíli zavolá.

"Musím se vrátit," řekla a uhasila nedopalek v popelníku.

"Kdyby se s vámi spojil, potřebuji to vědět."

"Určitě."

"A kdybyste něco slyšela o Reggii Loveové, byl bych vám vděčný, kdybyste mi zavolala. Nechám tady na patře dva muže pro případ, že byste je potřebovala."

Odkráčela pryč.

 

Kolem půl deváté shromáždil Foltrigg ve své kanceláři obvyklé mužstvo - Wallyho Boxxe, Thomase Finka a Larryho Trumanna, který přišel poslední, a vlasy ještě mokrými od sprchování.

Foltrigg na důkaz, že patří do party, si oblékl nažehlené sportovní kalhoty z bavlněného kepru, naškrobenou košili s knoflíčky na límečku a obul si vyleštěné mokasíny. Trumann byl v joggingové soupravě. "Ta advokátka zmizela také," oznámil, když si naléval kávu z termosky.

"Kdy jste to slyšel?" zeptal se Foltrigg.

"Před pěti minutami v telefonu ve voze. Volal mi McThune. Přišli k ní domů doručit obsílku kolem osmé večer, ale nenašli ji. Zmizela."

"Co říkal ještě McThune?"

"Stále ještě prohledávají nemocnici. Ten kluk tam strávil tři dny a zná to tam moc dobře."

"Nedivil bych se, kdyby tam ještě někde byl," řekl Foltrigg s pro něho typickou bleskovou znalostí neznámých skutečností.

"McThune si myslí, že ten kluk je s advokátkou?"

"Kdo to má, k čertu, vědět? Byla by hloupá, kdyby pomáhala klukovi utéct, ne?"

"Není tak chytrá," prohlásil Foltrigg pohrdavě.

Ani ty nejsi, pomyslel si Trumann. Jsi idiot, rozesílající obsílky, které zavinily tuhle poslední komplikaci. "McThune hovořil dnes ráno dvakrát s K. O. Lewisem. Je v pohotovosti. Chtějí prohledávat nemocnici až do samého poledne; pak to vzdají. Když kluka do té doby nenajdou, Lewis přiletí do Memphisu."

"Myslíte, že se do toho zapletl Muldanno?" zeptal se Fink.

"Pochybuji. Vypadá to spíš, že jim kluk zdrhl, když ho převezli do nemocnice, a tam už byl jako doma. Vsadil bych se, že zavolal advokátce a teď se skrývají někde v Memphisu."

"Rád bych věděl, jestli o tom Muldanno ví," řekl Fink a díval se na Foltrigga.

"Jeho lidé jsou pořád v Memphisu," řekl Trumann. "Gronke je tady, ale neviděli jsme ani Bona, ani Piriniho. K sakru teď tam mohou mít na tucet chlapů."

"Použil McThune i psy?" zeptal se Foltrigg.

"Ano. Pracují na tom všichni z jeho úřadu. Hlídají advokátčin dům, byt jejího sekretáře, a dokonce poslali dva muže za soudcem Rooseveltem, který rybaří někde v horách. A memphiská policie seřvala nemocnici."

"A co telefony?"

"Jaké telefony?"

"Telefony v nemocničním pokoji. Uvědomte si, že je to dítě, Larry, určitě se pokusí zavolat matce."

"To by si vyžádalo schválení nemocnice. McThune říkal, že na tom pracují. Ale je sobota, a ti, kteří o tom mohou rozhodnout, tam nejsou." Foltrigg vstal od psacího stolu a přešel k oknu. "Ten kluk má šest hodin náskok, než se přišlo na to, že se ztratil, je to tak?"

"Tak to všichni tvrdí."

"Našli auto jeho advokátky?"

"Ne, pořád ho hledají."

"Vsadil bych se, že ho v Memphisu nenajdou. Vsadil bych se, že kluk je s paní Loveovou v jejím autě."

"Myslíte?"

"Jo, a určitě někam cestují."

"Ale kam by mohli cestovat?"

"Někam hodně daleko."

 

O půl desáté nahlásil jeden z memphiských policistů státní poznávací značku mazdy zaparkované proti předpisu. Patřila jisté Reggii Loveové. Vzkaz byl okamžitě předán Jasonu McThunovi do jeho kanceláře ve federální budově.

O deset minut později zaklepali dva agenti FBI na dveře bytu číslo dvacet osm v ulici Bellevue Gardens. Počkali a pak zaklepali znovu. Clint se schovával v ložnici. Vyrazí-li dveře, bude se tvářit, že v tomto příjemném klidném sobotním dopoledni vyspává. Právě když zaklepali potřetí, začal vyzvánět telefon. Polekal se tak, že málem zvedl sluchátko. Záznamník však byl zapojený. Jestli policajti přišli až k jeho bytu, určitě neváhají zatelefonovat mu. Po zaznění signálu na záznamníku však uslyšel Reggiin hlas. Zvedl sluchátko a rychle zašeptal: "Reggie, zavolejte mi za chvíli znovu." A zavěsil.

Zaklepali počtvrté a odešli. Všechna okna byla zakrytá žaluziemi a ven neprosvítalo žádné světlo. Pět minut hleděl Clint upřeně na telefon, až konečně zazvonil. Záznamník odříkal svůj obvyklý vzkaz a pak zazněl signál. Byla to opět Reggie.

"Haló," řekl rychle.

"Dobrý den, Clinte," pravila radostně. "Jak se mají věci v Memphisu?"

"Všechno jako obvykle. Poldové hlídají můj byt a klepou mi na dveře. Typická sobota."

"Poldové?"

"Jo. Poslední hodiny jsem proseděl na záchodě s malou televizí. Jsou toho plné zprávy. O vás se ještě nezmínili, ale o Markovi se mluví na všech kanálech. V tomhle okamžiku to považují za zmizení, nikoli za útěk."

"Mluvil jsi s Dianou?"

"Volal jsem jí před hodinou. FBI jí právě sdělila, že se Mark ztratil. Vysvětlil jsem jí, že je s vámi a to ji trochu uklidnilo. Upřímně řečeno, Reggie, byla tak šokovaná, že mám dojem, že to vůbec nevnímala. Kde jste?"

"Ubytovali jsme se v motelu v Metairie."

"Promiňte, říkala jste Metairie? V Louisianě? Blízko New Orleansu?"

"To je ono, jeli jsme celou noc."

"Co tam k čertu děláte, Reggie? Proč jste si ze všech možných skrýší vybrali zrovna předměstí New Orleansu? Proč ne Aljašku?"

"Protože je to to poslední místo, kde by nás čekali. Jsme v bezpečí, Clinte. Zaplatila jsem v hotovosti a zapsali jsme se pod falešnými jmény. Trochu se prospíme a pak si prohlédneme město."

"Prohlédnout si město? No tak, Reggie, řekněte, co se vlastně děje?"

"Vysvětlím ti to později. Mluvil jsi s mámou Loveovou?"

"Ne. Hned jí zavolám."

"Udělej to. Zavolám znovu dnes odpoledne."

"Vy jste se asi zbláznila, Reggie. Přišla jste o rozum."

"Já vím, ale cvok jsem byla už dřív. Zatím nashle."

Clint postavil telefon na stůl a praštil sebou na neustlanou postel. Reggie už dávno byla vážně cvok.