John Grisham

KLIENT
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

33

V okamžiku, kdy Mark vskočil do vozu a schoulil se na podlaze, stala se Reggie spolupachatelkou jeho útěku. Nezavraždí-li však Mark někoho, dřív než je dopadnou, nebylo pravděpodobné, že by ji za tento zločin stihlo vězení. Předpokládala, že by jako trest přicházely spíš v úvahu obecně prospěšné práce, nějaká pokuta a čtyřicetiletá zkušební lhůta. K čertu, byla ochotná přijmout tak dlouhou zkušební lhůtu, jakou by chtěli. Byl by to její první přestupek a se svým advokátem by se mohli opírat o to, že chlapce pronásledovala mafie a že byl sám, a někdo přece musel pro něho něco udělat! Neměla čas lámat si hlavu právními finesami, když měla klienta žadonícího o pomoc někde na ulici. Možná že by ji pomohly známosti, aby nepřišla o advokátní licenci.

Když platila padesát centů hlídači na parkovišti, uhýbala před jeho pohledem. Než objela jednou parkoviště, hlídač už zase klimbal. Mark se stočil potmě do klubíčka pod palubní deskou a zůstal tam, dokud neodbočila na Unionku a nezamířila k řece.

"Už je vzduch čistý?" zeptal se nervózně.

"Myslím, že ano."

Vyšphal se na sedadlo a rozhlédl se kolem. Digitální hodiny ukazovaly dvanáct padesát. Šest jízdních pruhů Union Avenue zelo prázdnotou. Objeli tři bloky a na každém rohu chytili červenou. Čekala, až Mark sám promluví.

"Tak kam pojedeme?" zeptala se ho nakonec sama.

"Do Alama."

"Do Alama?" opakovala po něm a pousmála se.

Zavrtěl hlavou. Dospělí dokáží být někdy tak nechápaví! "To byl jen žert, Reggie."

"Promiň."

"Asi jste neviděla Pee-Weeho velké dobrodružství."

"To je nějaký film?"

"Zapomeňte na to, prostě na to zapomeňte." Čekali u světel na zelenou.

"Vaše auto se mi líbí víc," řekl a ohmatával palubní desku accordu. Zajímalo ho rádio.

"To je dobře, Marku. Tahle ulice za chvíli skončí u řeky a já si myslím, že bychom si měli promluvit, kam vlastně chceš odjet."

"No, teď zrovna chci prostě odjet z Memphisu, jasný? Je mi jedno, kam pojedeme, ale chci být co nejrychleji pryč."

"A až budeme venku z Memphisu, kam pojedeme pak? Bylo by dobré znát aspoň směr."

"Přejedeme přes most u Pyramidy, ano?"

"To stačí. Chceš jet do Arkansasu?"

"Tak jo, pojedeme do Arkansasu."

"Dobrá."

Když už se rozhodli, předklonil se a pozorně si prohlížel rádio. Stiskl tlačítko, otočil knoflíkem a Reggie se připravila na hlasitou explozi rapu nebo heavy metalu. S rádiem si hrál oběma rukama a choval se jako dítě, které objevilo novou hračku. Místo toho by měl teď ležet doma v teplé posteli a spát až do nedělního rána, potom se vyspalý dívat z postele na kreslené filmy nebo si ještě v pyžamu zahrát oblíbenou počítačovou hru Nintendo, jako si zrovna teď hrál s rádiem. Skupina The Four Tops právě dozpívala.

"Máš rád evergreeny?" zeptala se ho příjemně překvapená.

"Někdy. Myslel jsem, že se to bude líbit vám. Je jedna po půlnoci, a to není zrovna nejlepší čas na hlučnou hudbu, nemyslíte?"

"Proč si myslíš, že mám ráda evergreeny?"

"Reggie, jestli mám být opravdu upřímnej, tak si vás nedovedu představit na koncertu rapu. A navíc, když jsem jel s vámi posledně vaším autem, měla jste rádio naladěné na tuhle stanici."

Union Avenue končila u řeky; čekali teď u dalších světel. Vedle nich zastavilo policejní auto a policista za volantem se zamračil na Marka.

"Nedívej se na něho," řekla rychle Reggie.

Naskočila zelená, a tak odbočili na Nábřežní bulvár. Policista jel za nimi. "Neotáčej se," řekla mu bez dechu, "a chovej se naprosto normálně."

"Proklatě, Reggie, proč nás sleduje?"

"Nemám představu. Nerozčiluj se."

"Určitě mě poznal! Celý týden byla moje fotka v novinách a ten polda mě poznal. To je ohromný. Podaří se nám zorganizovat velkej útěk a za deset minut nás poldové mají."

"Uklidni se, Marku. Řídím a snažím se ho zároveň pozorovat." Nenápadně se přikrčil a pomalu sklouzl k okraji sedadla. Hlavu měl u kliky dveří. "Co dělá teď?" zašeptal.

Střídavě se dívala do zrcátka a zpět na vozovku. "Jede za námi. Ne, počkej, předjíždí nás."

Policejní vůz je objel a pak ujížděl pryč. "Odjel," řekla a Mark vydechl úlevou.

Najeli na mezistátní dálnici 1-40 u rampy v centru města a vjeli na most přes reku Mississippi. Díval se na zářící Pyramidu po pravé ruce a pak se obrátil, aby obdivoval panoráma Memphisu mizící v dálce. Díval se na ně, jako by je dosud nikdy neviděl. Reggie přemýšlela, jestli to ubohé dítě vůbec někdy opustilo Memphis.

V rádiu hráli Elvisovu písničku. "Máte ráda Elvise?" zeptal se jí.

"Marku, nevím, jestli mi to budeš věřit, ale když jsem byla ještě teenager, naše dívčí parta jezdila v neděli k Elvisovu domu dívat se, jak hrál touch football. To bylo předtím, než se stal strašně slavným a bydlel ještě u svých rodičů v malém hezkém domku. Chodil tenkrát do Humesovy střední školy; teď je v Severní čtvrti."

"Já taky bydlím v severním Memphisu. Vlastně bydlel jsem. Kde bydlím teď, nevím."

"Chodily jsme na jeho koncerty a potkávaly ho ve městě. Nejdříve to byl docela obyčejný kluk, ale pak se to změnilo. Stal se tak slavným, že už nebyl schopný vést normální život."

"Zrovna tak jako já, Reggie," řekl a náhle se usmál. Jen si pomyslete. Já a Elvis. Fotografie na titulních stranách. Všude fotografie. A všichni nás hledají. Není to žádná legrace, být slavný."

"Ano, a počkej si do zítřka, co bude v nedělních novinách. Už vidím ty velké tučné titulky: SWAY UPRCHL."

"To je ohromný. A ještě tam bude můj smějící se obličej a všude kolem samí poldové, jako bych byl nějakej masovej vrah. Ty poldové budou vypadat pěkně blbě, až budou vysvětlovat, jak jim jedenáctiletej kluk zdrhl z vězení. Rád bych věděl, jestli nejsem nejmladší vězeň, kterej kdy utekl z vězení."

"Pravděpodobně ano."

"Je mi moc líto Doreen. Myslíte, že bude mít nějaké nepříjemnosti?"

"Byla ve službě?"

"Ne, byli tam Telda a Denny. Vůbec by mi nevadilo, kdyby je vyhodili."

"S Doreen to bude zřejmě v pořádku. Pracuje tam už dlouho."

"Já jsem ji podvedl, víte? Tvářil jsem se, jako bych se dostával do šoku, jako bych zkrátka odplouval do nějaký kouzelný země, jak o tom mluvil Romey. Pokaždý když se na mě přišla podívat, jsem se tvářil divněji a divněji. Přestal jsem na ni mluvit, koukal jsem se do stropu a naříkal. Věděla o Rickym, a tak začala bejt přesvědčená, že to na mě jde taky. Včera zavolala zdravotníka z vězení, aby mě prohlédl. Řekl, že jsem v pořádku, ale Doreen si dělala starosti dál. Mám pocit, že to ode mne nebylo moc hezký."

"Jak ses dostal ven?"

"Tvářil jsem se, že jsem v šoku. Běhal jsem kolem cely, až jsem se strašně zpotil. Potom jsem se stočil do klubíčka a cucal si palec. Vystrašil jsem je tak, že zavolali záchranku. Věděl jsem, že jestli se mi podaří dostat do nemocnice U svatého Petra, mám vyhráno. Tam to je jako v cirkuse."

"A potom jsi jen tak zmizel?"

"Vezli mě na vozíku, a když se otočili, slezl jsem a zmizel. Víte, Reggie, tam je plno lidí na umření, a proto si se mnou nikdo nedělal starosti. Bylo to snadný."

Přejeli most a byli v Arkansasu. Dálnici rovnou jako pravítko lemovaly po obou stranách motely a parkoviště náklaďáků. Ohlédl se, aby ještě jednou spatřil siluetu Memphisu, ale ta již zmizela.

"Na co se díváš?"

"Na Memphis. Rád se dívám na ty vysoký budovy v centru města. Učitel nám jednou říkal, že v těch vysokejch budovách bydlí taky lidé. Těžko se tomu dá věřit."

"Proč se tomu dá těžko věřit?"

"Jednou jsem viděl film o bohatým malým chlapci, který bydlel ve vysokým domě ve městě a toulal se po ulicích a měl se ohromně. Znal křestním jménem policajty, zastavil si taxík, když chtěl někam jet, a v noci sedával na balkonu a díval se na ulice pod sebou. Vždycky jsem si myslel, jakej nádhernej život by to byl. Žádnej levnej obytnej přívěs, žádní hloupí sousedi, žádný pickupy zaparkovaný přímo před naším domem."

"To všechno můžeš mít, Marku. Budeš to mít, když budeš chtít."

Vrhl na ni zkoumavý pohled. "Jak?"

"Zrovna teď ti FBI nabízí všechno, co si budeš přát. Můžeš bydlet ve vysokém domě ve velkém městě nebo v chatě někde v horách, jen si musíš vybrat."

"Přemýšlel jsem o tom."

"Nebo taky můžeš bydlet na pláži a hrát si v moři, nebo v Orlandu a chodit denně do Disney Worldu."

"To je tak pro Rickyho, já jsem na to už moc starý. Slyšel jsem, že vstupenky jsou pěkně drahý."

"Pravděpodobně bys dostal doživotně volný lístek, kdyby sis o něj řekl. Zrovna teď, Marku, ty i maminka můžete dostat všechno, co vás napadne."

"No jo, Reggie, jenomže kdo by to chtěl, když by se potom musel bát vlastního stínu. Už tři noci se mi o těch lidech zdá, Reggie. Nechci se bát do konce života. Jednoho dne mě stejně dostanou, vím to." "Tak co uděláš, Marku?" "Nevím, ale o něčem jsem uvažoval." "Poslouchám."

"Jediná dobrá věc ve vězení je, že tam můžete v klidu přemýšlet." Přehodil si nohu přes koleno a sevřel ji rukou.

"Podívejme se na to takhle, Reggie. Co když mi Romey lhal? Byl opilý, přecpaný prášky a nebyl při smyslech. Možná že jen tak mluvil, možná že se chtěl poslouchat. Byl jsem tam, nezapomeňte. Ten člověk nebyl normální. Říkal spoustu divnejch věcí. Ze začátku jsem mu všechno věřil, protože jsem byl k smrti vyděšenej a nemyslelo mi to. Bolela mě hlava, protože mě do ní praštil. Ale teď už si nejsem tak úplně jistej. Celej týden jsem si vzpomínal na ty divný věci, který říkal a dělal, ale možná že jsem neměl všemu věřit."

Jela devadesátkou a naslouchal pozorně každému jeho slovu. Neměla nejmenší představu, kam míří, stejně jako to nevěděla o automobilu, který řídila.

"Neměl bych asi riskovat, že jo? Kdybych všechno řekl poldům a oni to tělo našli tam, kde Romey říkal, všichni by byli šťastný kromě mafie, a kdoví, co by se mi pak ale mohlo stát. Jenomže co když to řeknu poldům a Romey lhal a nenajde se žádný tělo? Vypadl bych ze hry, protože vlastně nic nevím. Byl to šprýmař, ten Romey! Je to všechno moc velký riziko." Půl kilometru mlčel. Beach Boys zpívali .Děvčata z Kalifornie'. "Reggie, něco mě napadlo."

V tu chvíli i ona dostala nápad. Srdce jí málem přestalo tlouct a jen taktak udržela auto mezi bílými čarami pravého jízdního pruhu. "A co tě tedy napadlo?" zeptala se nervózně.

"Myslím, že bychom se měli podívat, jestli Romey lhal či ne."

Dostala záchvat kašle. "Chceš říct, že chceš najít to tělo?"

"Správně."

Pak se málem rozesmála nápadu tohohle malého rozumbrady, ale smích ji okamžitě přešel: "Děláš si si legraci."

"Můžeme si o tom promluvit. Oba nás v pondělí ráno očekávají v New Orleansu, že?"

"Myslím, že ano. Neviděla jsem obsílku."

"Ale já jsem váš klient a obsílku jsem dostal. Takže i kdyby vám nedoručili tu vaši, musela byste tam stejně jet se mnou, je to tak?"

"To je pravda."

"A teď jsme tedy na útěku, ne? Jako Bonnie a Clyde prcháme spolu před poldy."

"No, něco na tom je."

"Na kterým místě nás asi nebudou hledat? Přemýšlejte o tom, Reggie. Který je to poslední místo na světě, kde by nás čekali a o kterým by si mysleli, že tam nikdy neutečeme?"

"New Orleans."

"Správně. Já ale nemám představu, jak se skrývat, ale protože děláte, jako byste nikdy nic neslyšela o obsílce, a jste advokátka a celou dobu si to rozdáváte se zločinci, mám dojem, že byste nás mohla zavést do New Orleansu, a nikdo by se to nedověděl. Je to tak?"

"Předpokládám, že ano." Začínala s ním souhlasit, ale vlastní slova ji šokovala.

"A jestliže nás můžete odvézt do New Orleansu, tak můžeme najít Romeyho dům."

"Proč zrovna Romeyho dům?"

"Protože by tam mělo být to tělo."

Byla to poslední věc na světě, kterou chtěla uslyšet. Pomalu odložila brýle a mnula si oči. Ve spáncích se jí začala rozlévat slabá bolest a hrozila, že poroste.

Romeyho dům? Dům zesnulého Jeroma Clifforda? Řekl to velice pomalu a jí to také velmi pomalu docházelo. Upřeně hleděla na koncová světla vozu, který jel před nimi, ale viděla jen rudou rozmazanou skvrnu. Romeyho dům? Oběť vraždy pochovaná v domě advokáta obviněného? Bylo to víc než absurdní. Mozek jí pracoval na plné obrátky, napadala ji stovka otázek, ale na žádnou nedokázala odpovědět. Podívala se do zrcátka a náhle si uvědomila, že ji upřeně pozoruje a kolem rtů mu pohrává zvědavý úsměv.

"Tak teď to víte, Reggie," řekl.

"Ale jak, proč..."

"Neptejte se mě, protože já nic nevím. Je to šílené, že jo. Proto si myslím, že si to Romey mohl vymyslet a že tahle podivná historka o těle pochovaném v jeho domě je výplodem chorého mozku."

"Takže si myslíš, že tam ve skutečnosti není?" zeptala se ho, aby se ujistila.

"Nedovíme se to, dokud se tam nepodíváme. Jestli tam není, vypadnu ze hry a můžu si žít jako dřív."

"Ale co když tam bude?"

"Tím si budeme lámat hlavu, až ho najdeme."

"Ten tvůj nápad se mi nelíbí."

"Proč ne?"

"Podívej se, Marku, synáčku, kliente, kamaráde, jestli si myslíš, že pojedu do New Orleansu vykopávat nějakou mrtvolu, tak jsi cvok."

"Pochopitelně že jsem cvok. Já i Ricky, oba jsme zralí pro psychiatra."

"Nechce se mi do toho."

"Proč ne, Reggie?"

"Je to příliš nebezpečné, Marku. Je to nerozumné a můžeme přitom přijít o život. Nepojedu tam a nenechám ani tebe, abys to udělal."

"Proč je to nebezpečné?"

"Prostě je to nebezpečné. Nevím proč."

"Přemýšlejte o tom, Reggie. Jen se podíváme po tom těle, chápete? Když nebude tam, kde Romey říkal, budu volný. Řekneme policii, aby odvolala všechno, co proti nám má, a já jim za to povím, co vím. A protože nevím, kde tělo vlastně je, mafie se o mne přestane starat. A budeme volní."

Budeme volní. Příliš to zavánělo špatným televizním filmem. "A co když to tělo najdeme?"

"Správná otázka. Pojďte, budeme o tom pomaloučku přemýšlet. Vžijte se do toho, že jste dítě. Když najdeme tělo, tak zavoláte FBI a řeknete jí, že víte přesně o místě, kde je pochovaný, protože jste je viděla na vlastní oči. A pak ať nám dají všechno, co budeme chtít."

"A co přesně budeš chtít?"

"Možná odjet do Austrálie a tam bydlet v hezkým domě a dostat spoustu peněz pro maminku. Taky nový auto a možná plastickou operaci. Viděl jsem to jednou v kině. Jednomu chlapíkovi předělali celý obličej. Ze začátku byl hrozně ošklivej, ale pak udal nějaký obchodníky s drogama, jen aby si mohl dát udělat novej obličej. Po operaci vypadal málem jako filmová hvězda. Asi po dvou letech mu překupníci drog nechali tu tvář znovu předělat."

"To myslíš vážně?"

"O tom filmu?"

"Ne, o té Austrálii."

"Možná." Odmlčel se a podíval z okna. "Možná."

Další kilometry poslouchali rádio a nemluvili. Provoz byl slabý. Memphis byl už zase o kousek dál.

"Nemohli bychom se spolu nějak dohodnout," zeptal se a díval se oknem ven.

"Možná."

"Pojeďme do New Orleansu."

"Nehodlám vykopávat žádnou mrtvolu."

"Dobrá, tak jo. Ale jeďme tam. Nikdo nás tam nečeká. Promluvíme si o tom těle, až tam dojedeme."

"Už jsme o něm mluvili."

"Tak pojedme jen tak do New Orleansu, ano?"

Dálnice se křížila s jinou a v okamžiku, kdy dojeli na vrchol nadjezdu, ukázal rukou vpravo. Na obzoru, patnáct kilometrů od nich, zářila a mihotala se světla Memphisu ve svitu půlměsíce. "Ach," vydechl s obdivem, "to je krása."

Ani jeden z nich netušil, že to byl Markův poslední pohled na Memphis.

 

Zastavili ve Forrest City v Arkansasu, aby natankovali a koupili si něco k snědku. Zatímco Reggie platila za koláče, velkou kávu a sprite, schovával se Mark na podlaze vozu. O pár minut později ujížděli po mezistátní dálnici směrem na Little Rock.

Z kávy v plastovém pohárku se kouřilo; řídila a pozorovala Marka, jak spořádává čtvrtý koláč. Jedl jako dítě, drobil si po kalhotách i na sedadlo, smetanovou náplň měl na všech prstech, které si olizoval, jako by nejedl nejméně měsíc. Bylo skoro půl třetí po půlnoci. Silnice byla stále ještě prázdná, jen občas míjeli konvoje tahačů. Ručička tachometru ukazovala sto pět kilometrů.

"Myslíte, že už nás hledají?" zeptal se hlasem, který prozrazoval vzrušení, když dojídal poslední koláč a otevíral plechovku spritu.

"Pochybuji. Policie určitě prohledává nemocnici, ale nemají důvod myslet si, že jsme spolu."

"Mám starost o maminku. Volal jsem jí, než jsem zavolal vám. Řekl jsem jí, že jsem utekl a že se schovávám v nemocnici. Hrozně se na mě zlobila. Myslím ale, že jsem ji dokázal přesvědčit, že jsem v bezpečí. Doufám, že na ni nebudou zlí."

"Nebudou, ale bude si dělat starosti."

"Já vím, byl bych nerad zlý, ale myslím, že to zvládne. Uvědomte si, co všechno už musela vydržet. Mám statečnou maminku."

"Řeknu Clintovi, aby ji dnes k večeru zavolal."

"Řeknete Clintovi, kam jedeme?"

"Nejsem si jistá, kam jedeme."

Chvíli přemýšlel, zatímco je předjely dva náklaďáky a honda jim uhnula vpravo.

"Co chcete udělat, Reggie?"

"No, pro začátek si nemyslím, že bych chtěla utíkat."

"To je lež."

"Prosím?"

"Samozřejmě že je. Vždyť se vyhýbáte obsílce, nebo ne? Dělám to samý. Tak jakej je v tom rozdíl? Přece nechcete předstoupit před velkou porotu. A ani já nechci předstoupit před velkou porotu, a proto jsme na útěku. Jsme na jedny lodi, Reggie."

"Mezi námi dvěma je maličký rozdíl. Ty jsi byl ve vězení a utekls. To je zločin."

"Byl jsem ve vězení pro nezletilý, a nezletilí nepáchají zločiny. Nevysvětlovala jste mi to tak? Nezletilí jsou uličníci nebo mladiství provinilci nebo ti, co potřebují dozor, ale nepáchají zločiny. Je to správně?"

"Když to říkáš? Ale uprchnout bylo špatné."

"Už se stalo a nemůžu to změnit. I z vaší strany je špatný vyhýbat se plnění zákona, ne?"

"Vůbec ne. Vyhýbat se obsílce není žádný přečin. Jednala jsem v souladu se zákonem, dokud jsem tě nevyzvedla."

"Tak zastavte auto a nechtě mě vystoupit."

"No tak, Marku, prosím tě, mluv vážně."

"Já to myslím vážně."

"No dobrá. A co bys udělal, kdybych tě vysadila?"

"Nevím. Asi bych pochodoval tak dlouho, dokud by mi síly stačily. Až by mě chytili, dostal bych zase šok a poslali by mě zpátky do Memphisu. Tvrdil bych, že jsem se zbláznil a nedověděli by se nikdy, že jste do toho byla zapletená. Zkrátka zastavte, kdy vás napadne, a já vystoupím." Předklonil se a stiskl knoflík rádia na vyhledávání stanic. Deset kilometrů pak poslouchali Conwaye Twittyho a Tammy Wynettovou.

"Nemám ráda country," řekla. Vypnul rádio.

"Mohu se tě na něco zeptat?"

"Jistě."

"Dejme tomu, že pojedeme do New Orleansu a najdeme to tělo. Podle tvého plánu bychom pak mohli uzavřít dohodu s FBI a vy byste přijali jejich program na ochranu svědků. Ty, Diana i Ricky byste potom odletěli před západem slunce do Austrálie nebo někam jinam, je to tak?"

"Myslím, že ano."

"Pak nechápu, proč rovnou neuzavřeš tu dohodu a neřekneš jim to hned?"

"Konečně zase uvažujete, Reggie," řekl blahosklonně, jako by konečně procitla a začala vnímat světlo.

"Děkuji pěkně," zareagovala.

"Trvalo mi dost dlouho, než jsem si to ujasnil. Odpověď je jednoduchá. Nedůvěřuji zcela FBI. Vy ano?"

"Ne docela."

"A proto jim nechci říct, co chtějí, dokud s maminkou a bráškou nebudeme hodně daleko odtud. Vy jste dobrá advokátka, Reggie, a určitě byste nedovolila, aby váš klient podstoupil nějaké riziko, že?"

"Pokračuj."

"Dřív než něco těm šaškům řeknu, chci si být jistej, že jsme v bezpečí někde hodně daleko. Chvíli bude trvat, než převezou Rickyho. Kdybych jim to řekl rovnou teď, ti lumpové by nás mohli objevit dřív, než bychom stačili zmizet. Je to moc riskantní."

"Ale co kdybys jim to řekl teď a tělo by nenašli? Co když si Clifford, jak jsi říkal, udělal legraci?"

"To bych se nikdy nedověděl, že? Byl bych někde načerno, dělal nějakou prašivou práci, jmenoval se Tommy nebo bůhví jak, a všechno by bylo zbytečný. Teď je mnohem rozumnější dozvědět se, Reggie, jestli Romey mluvil pravdu."

Zaraženě potřásla hlavou. "Nejsem si jistá, zda ti rozumím."

"Já si rovněž nejsem jistej, jestli rozumím sám sobě. Ale jedna věc je jistá. Nepojedu do New Orleansu se šerify Spojených států, v pondělí ráno nepředstoupím před velkou porotu a nebudu tam odpovídat na jejich otázky, aby mě mohli strčit do jejich basy."

"A hotovo. Tak co budeme dělat o víkendu?"

"Jak daleko je do New Orleansu?"

"Pět šest hodin jízdy."

"Jeďme tam. Třeba ztratíme odvahu a vykašleme se na to, než tam dojedeme."

"Jak bude těžké najít to tělo?"

"Ne moc."

"Mohu se zeptat, kde má být v Cliffordově domě?"

"No, určitě ne na stromě ani v křoví. Trochu si budeme muset zamakat."

"To je úplné bláznovství, Marku."

"Já vím, tohle byl úplně špatnej týden."