John Grisham

PARTNER
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

27

patrick přecházel a protahoval se na jed-nom konci konferenční místnosti, zatímco Sandy seděl, poslouchal a čmáral si do bloku. Sestřička přinesla nedotčený podnos se sušenkami. Sandy sušenky obdivoval a ptal se sám sebe, kolika obžalovaným z vraždy asi donášejí sušenky? Kolik z nich má svůj vlastní tým osobních strážců, číhajících nablízku? U kolika se zastavuje soudce na pizzu?

"Situace se mění, Sandy," pronesl Patrick, aniž se na něj podíval. "Musíme jednat rychle."

"Ale jak?"

"Nezůstane tady, dokud se její otec pohřešuje."

"Jako obvykle jsem totálně zmaten. Trhliny se rozšiřují a vy dva mluvíte jiným jazykem. Ale já jsem jen právník. Proč bych měl něco vědět?"

"Ona má spisy a záznamy a celý příběh. Musíš jít za ní."

"Mluvil jsem s ní včera večer."

"Čeká na tebe."

"Opravdu? Kde?"

"V Perdido je dům na pláži. Je tam."

"Nech mě hádat. Čeká se ode mne, že všeho nechám a rovnou tam poletím."

"Je to důležité, Sandy."

"Moji další klienti taky," řekl rozzlobeně. "Proč mě nemůžete upozornit předem?"

"Je mi líto."

"Dnes odpoledne mám soud. A můj syn hraje fotbal, chci snad příliš mnoho, když požaduji předem upozornění?"

"Nemohl jsem čekat únos, Sandy. Musíš uznat, že okolnosti jsou poněkud neobvyklé. Snaž se to pochopit."

Sandy se zhluboka nadechl a něco si poznamenal. Patrick se posadil na kraj stolu až k němu. "Omlouvám se, Sandy."

"O čem budeme mluvit v domě na pláži?"

"O Ariciovi."

"O Ariciovi," opakoval. Základní věci znal, aspoň to, co četl v novinách.

"Bude to chvíli trvat, takže by sis měl vzít věci na přenocování."

"To mám zůstat v tom domě?"

"Ano."

"S Leou?"

"Ano. Je to velký dům."

"A co mám říct své ženě? Že strávím noc v domě na pláži s krásnou Brazilkou?"

"To bych neříkal. Jen jí řekni, že máš schůzku se zbytkem mého týmu obhájců."

"To je hezké."

"Díky, Sandy."

 

Po přestávce se k Oliverovi připojil i Underhill. Seděli vedle sebe, za nimi stála videokamera a všechny oči se upíraly na Stephana na druhém konci stolu.

"Kdo vyslýchal Patricka?" zeptal se Underhill.

"Nejsem povinen uvádět jména svých spolupracovníků."

"Měl ten člověk nějaké zkušenosti s fyzickými metodami vyšetřování?"

"Omezené."

"Popište použité metody."

"Nejsem si jist..."

"Viděli jsme fotografie popálenin, pane Stephano. A my, to jest FBI, jsme žalováni za zranění způsobená vašimi lidmi. Tak nám řekněte, jak jste je způsobili."

"Já jsem tam nebyl. Neplánoval jsem výslech, protože mám v téhle oblasti malé zkušenosti. Věděl jsem všeobecně, že na různá místa těla pana Lanigana budou aplikovány elektrické šoky. To se také stalo. Neměl jsem tušení, že to způsobí vážné popáleniny."

Nastala pauza. Underhill se podíval na Olivera a Oliver pohlédl na Underhilla. Otevřená nedůvěra. Stephano si z nich prostě dělal legraci.

"Jak dlouho to trvalo?"

"Pět až šest hodin."

Nahlédli do spisu a něco si pošeptali. Underhill mu položil pár otázek na téma, jak se uskutečnila identifikace, a Stephano popsal, jak se snímaly otisky prstů. Oliver poněkud ztrácel pojem o čase a strávil téměř hodinu tím, že požadoval přesný popis toho, jak Patricka dopadli, jak daleko ho vezli a jak dlouho ho vyslýchali. Vyslýchali Stephana na téma, jak probíhala cesta z džungle na letiště v Concepciónu. Šťourali a zkoušeli a ptali se na všechno jiné, potom se chvíli radili a vrátili se k nejdůležitější otázce.

"Co jste se při výslechu pana Lanigana dozvěděli o penězích?"

"Nic moc. Řekl nám, kde peníze byly dřív, ale už byly převedeny jinam."

"Můžeme předpokládat, že vám to řekl pod extrémním nátlakem?"

"To můžete."

"Jste přesvědčen, že v té chvíli nevěděl, kde ty peníze jsou?"

"Já jsem tam nebyl. Ale muž, který výslech vedl, mi řekl, že podle něj pan Lanigan nepochybně neznal přesné místo, kde peníze jsou."

"Výslech nebyl nahráván obrazově nebo zvukově?"

"Ovšemže ne," řekl Jack, jako by ho to ani nenapadlo.

"Zmínil se pan Lanigan o nějakém spolupachateli?"

"Pokud vím, tak ne."

"Co to znamená?"

"To znamená, že to nevím."

"A co muž, který vedl výslech? Slyšel, že by se pan Lanigan zmínil o spolupachateli?"

"Pokud vím, tak ne."

"Takže pokud víte, pan Lanigan se nikdy nezmínil o nějakém svém společníkovi."

"Přesně tak."

Znovu listovali v papírech a něco si mezi sebou šeptali, pak udělali dlouhou přestávku, která Stephana velice znepokojila. Řekl dvě lži za sebou - žádná nahrávka a žádný spolupachatel -, ale stále se cítil neohrožený. Jak by mohli tihle chlapi vědět, co se odehrálo a řeklo v paraguayské džungli? Jenomže byli od FBI. Takže znervózněl a čekal.

Najednou se otevřely dveře, vešel Hamilton Jaynes a za ním třetí vyšetřovatel Warren. "Nazdar, Jacku," pozdravil Jaynes hlasitě a posadil se ke stolu. Warren usedl ke svým kolegům.

"Nazdar, Hamiltone," pozdravil Stephano a znervózněl ještě víc.

"Poslouchal jsem ve vedlejší místnosti," řekl Jaynes s úsměvem. "A najednou mě napadlo, jestli mluvíte pravdu."

"Samozřejmě."

"Samozřejmě. Hele, slyšel jste někdy jméno Eva Mirandová?"

Stephano jméno pomalu opakoval, jako by jím byl totálně zmaten. "Myslím, že ne."

"Je to právnička z Ria. Patrickova přítelkyně."

"Neznám."

"Víte, právě to mě znepokojuje, Jacku, protože si myslím, že víte přesně, kdo to je."

"Nikdy jsem o ní neslyšel."

"Tak proč se ji snažíte najít?"

"Já nevím, o čem mluvíte," řekl poněkud nejistě Stephano.

První promluvil Underhill. Díval se přímo na Stephana, ale mluvil k Jaynesovi. "On lže."

"To rozhodně," přidal se Oliver.

"O tom není pochyb," dodal Warren.

Stephanovy oči přelétaly od hlasu k hlasu. Začal něco říkat, ale Jaynes ho zarazil dlaněmi. Dveře se otevřely a další kolega ze školy Underhill-Oliver-Warren vešel jen natolik, aby řekl: "Hlasová analýza prokazuje dostatečně, že lže." Domluvil a okamžitě odešel.

Jaynes sebral list papíru a sumarizoval. "Tohle je zpráva z dnešních ranních novin, vydávaných v Riu. Hovoří o únosu pana Paula Mirandy. Jeho dcera je Patrickovou přítelkyní, Jacku. Ověřili jsme si to u úřadů v Řiu. Žádná žádost o výkupné. Nic od únosců." Posunul papír směrem ke Stephanovi, ale zastavil ho mimo jeho dosah.

"Tak kde je pan Miranda?"

"Já nevím. Nevím, o čem mluvíte."

Jaynes pohlédl na druhý konec stolu.

"Pořád lže," ozval se Underhill. Oliver a Warren souhlasně přikývli.

"Měli jsme dohodu, Jacku. Vy nám řeknete pravdu a my stáhneme obvinění proti vám. A jak si vzpomínám, dohodli jsme se, že nezatkneme vaše klienty. Co asi ted mám dělat, Jacku?"

Stephano pohlédl na Underhilla a Olivera, o nichž se domníval, že jsou připraveni skočit na jeho další slovo. Oni jej však naopak chladně sledovali a nic jim neušlo.

"Ona ví, kde jsou peníze," řekl rezignovaně Stephano.

"Vy víte, kde je?"

"Ne. Utekla z Ria, když jsme našli Patricka."

"Ani stopy po ní?"

"Ne."

Jaynes vrhl pohled na svou četu pravdy. Ano, už přestal lhát.

"Souhlasil jsem, že vám všechno řeknu," ozval se Jack. "Neřekl jsem, že nebudu dělat nic jiného. Pořád ji můžeme hledat."

"My jsme o ní nevěděli."

"To mě mrzí. Bude-li to nutné, můžeme si prohlédnout naši dohodu. Rád zavolám svého právníka."

"Ano, ale my už jsme vás přistihli při lži."

"Je mi líto. Už se to nestane."

"Nechte to děvče, Jacku. A propusťte jejího otce."

"Budu o tom přemýšlet."

"Ne. Vy to hned uděláte."

 

Dům na pláži byl moderní třípodlažní stavba v řadě zdánlivě identických budov na čerstvě zastavěném pruhu pobřeží. V říjnu už sezóna skončila. Většina domů vypadala opuštěně. Sandy zaparkoval za naleštěným čtyřdveřovým autem s poznávací značkou Louisiany. Zřejmě z půjčovny, usoudil. Slunce už viselo nízko nad obzorem, jen pár centimetrů od klidné hladiny. Vyšel po schodech a šel po terase, až našel dveře.

Lea odpověděla na zaklepání trochu nuceným krátkým úsměvem, protože byla v podstatě laskavá bytost a nepoddávala se výkyvům temných nálad, které ji teď přepadaly. "Pojďte dál," řekla tiše a zamkla za ním dveře. Obývací pokoj byl velký a klenutý, na třech stranách prosklený a s krbem uprostřed.

"Hezké místo," poznamenal Sandy a pak zachytil nádherné aroma linoucí se z kuchyně. Kvůli Patrickovi nestihl oběd.

"Máte hlad?" zeptala se.

"Umírám hladem."

"Vařím něco malého."

"Výborně."

Podlaha z pravého tvrdého dřeva trochu vrzala, když ji následoval do jídelny. Na stole ležela papírová krabice a vedle ní úhledně srovnané listiny. Pracovala. Zastavila se u stolu a pronesla: "To jsou Ariciovy materiály."

"Kdo je shromáždil?"

"Samozřejmě Patrick."

"Kde byly ty čtyři roky?"

"Uložené. V Mobilu."

Její odpovědi byly krátké a každá provokovala k desítce rychlých otázek, které by na ni Sandy hrozně rád vypálil. "K tomu se dostaneme později," řekla a jen mávla rukou.

V kuchyni leželo na kráječi desce u dřezu celé pečené kuře. Na sporáku se kouřilo z pánve plné hnědé rýže smíchané se zeleninou. "Je to jen jednoduché jídlo," podotkla. "Pro mne není snadné vařit v cizí kuchyni."

"Vypadá to nádherně. Komu patří ta kuchyň?"

"Je to pronajatý dům. Mám ho na měsíc."

Krájela kuře a Sandyho požádala, aby nalil víno, výtečný Pinot- noir z Kalifornie. Posadili se ke stolku ve snídaňovém koutu, s nádherným výhledem na vodu a poslední okamžiky západu slunce.

Pozvedla sklenici. "Na zdraví."

"Na Patricka," odpověděl Sandy.

"Ano, na Patricka." Vůbec se nedala do jídla. Sandy si nacpal do úst velký kus kuřecích prsíček.

"Jak je mu?"

Rychle žvýkal, aby neznechutil tu příjemnou mladou ženu ústy plnými jídla. Doušek vína. Ubrousek ke rtům. "Patrick je v pořádku. Popáleniny se hezky hojí. Včera ho prohlédl specialista a řekl, že žádné štěpy nebudou zapotřebí. Jizvy mu několik let zůstanou, ale postupně se budou ztrácet. Sestřičky mu nosí sušenky. Soudce mu nosí pizzu. Minimálně šest ozbrojených mužů ho hlídá 24 hodin denně, takže bych řekl, že Patrickovi se daří mnohem lépe než většině obžalovaných z vraždy."

"To soudce Huskey?"

"Ano, Karl Huskey. Vy ho znáte?"

"Ne. Ale Patrick o něm často mluvil. Byli dobří přátelé. Patrick mi jednou řekl, že jestli ho chytí, doufá, že se to stane, dokud ještě bude Karl Huskey soudcem."

"Brzy už odejde," řekl Sandy. Napadlo ho, jak to šťastně vyšlo.

"On nemůže Patricka soudit, že ne?" zeptala se.

"Ne. Brzy z případu odstoupí." Sandy si už bral mnohem menší kousky kuřete. Stále jedl sám. Lea se ani nedotkla vidličky a nože. Držela sklenku s vínem u rtů a pozorovala oranžové a fialové mraky na obzoru.

"Promiňte. Zapomněl jsem se vás zeptat na otce."

"Vůbec se neozvali. Před třemi hodinami jsem mluvila s bratrem. Oni ale stále ani slovo."

"To je mi moc líto, Leo. Přál bych si, abych mohl něco udělat."

"I já bych ráda něco udělala. Je to hrozné. Nemůžu jet domů a nemůžu ani zůstat tady."

"To je mi líto," opakoval Sandy, protože ho nenapadlo nic jiného, co by jí mohl nabídnout.

Dál jedl mlčky. Lea si pohrávala s rýží a pozorovala oceán.

"Je to výtečné, moc dobré."

"Dík," odpověděla se smutným úsměvem.

"Čím je váš otec?"

"Univerzitním profesorem."

"Kde?"

"V Riu. Na Katolické univerzitě."

"A kde bydlí?"

"V Ipanemě, v bytě, kde jsem vyrůstala."

Její otec byl choulostivé téma, ale Sandymu se alespoň dostávalo odpovědí na jeho otázky. Možná jí pomáhalo, když o něm mluvila. Položil jí ještě několik otázek, velice všeobecných a hodně vzdálených únosu.

Jídla se ani nedotkla.

Když dojedl, zeptala se ho: "Dáte si kávu?"

"Nejspíš ji budeme potřebovat, že?"

"Ano."

Odnesli plastové talíře ze stolu a nechali je v kuchyni. Lea vařila kávu a Sandy si zatím prohlížel dům. Setkali se v jídelně, kam naservírovala kávu a kde zdvořilá neutrální konverzace skončila. Seděli proti sobě u skleněného stolu.

"Kolik toho víte o Ariciově případu?" zeptala se.

"Je to ten klient, jehož devadesát milionů Patrick sebral, pokud věříte novinám. Byl vedoucím pracovníkem firmy Platt & Rockland, který na společnost prozradil přehnanou fakturaci. Podal žalobu podle zákona o podvodných pohledávkách. Platt & Rockland byl přistižen, že vyúčtoval o šest set milionů víc. Podle zákona jeho odměna představovala patnáct procent z této částky. Jeho právníky byla firma Bogan a spol, kde pracoval náš přítel Patrick. To je asi vše. Základní údaje."

"To je dost dobré. Všechno, co vám teď řeknu, se dá ověřit těmito dokumenty a nahrávkami. Projdeme si je, protože je nezbytné, abyste se s tímhle materiálem důkladně seznámil."

"To už jsem někdy dělal, že?" Usmál se, ona však ne. Už žádné naivní pokusy o humor.

"Ariciovy pohledávky byly od samého počátku falšované." Mluvila pomalu; nebyl žádný spěch. Čekala, až to vstřebá, což trvalo několik vteřin. "Benny Aricia je velmi zkorumpovaný muž, který si vymyslel plán, jak okrást svou společnost i svou vládu. Pomáhalo mu pár velice schopných právníků, Patrickova bývalá firma a pár vlivných lidí ve Washingtonu."

"Asi senátor Nye, Boganův bratranec, ne?"

"Hlavně on, ano. Ale jak víte, že senátor Nye má ve Washingtonu značný vliv?"

"Slyšel jsem to."

"Aricia pečlivě připravil svůj plán, potom ho vzal k Charlesi Boganovi. Patrick tehdy už byl jejich nový společník, ale o Ariciovi nic nevěděl. Ostatní společníci byli do komplotu zasvěceni, všichni kromě Patricka. Firma se změnila a Patrick věděl, že něco je jinak. Začal slídit a poslouchat, až konečně zjistil, že příčinou všeho toho tajnůstkářství je nový klient jménem Aricia. Zůstal trpělivý. Předstíral, že si ničeho nevšímá, a celou dobu shromažďoval důkazy. Spousta z nich je tady." Dotkla se krabice.

"Vraťme se na začátek," ozval se Sandy. "Vysvětlete mi, v čem byly ty pohledávky podvodné."

"Aricia řídil New Coastal Shipyards v Pascagoule. To je divize společnosti Platt & Rockland."

"To všechno znám Velký vojenský kontraktor se záhadnou minulostí a špatnou reputací kvůli okrádání vlády."

"Přesně tak. Aricia využil velikosti firmy, aby realizoval svůj plán. New Coastal stavěla nukleární ponorky Expedition a rozpočet už překročila. Aricia se rozhodl, že to ještě zhorší. New Coastal předložila falešné pracovní výkazy, tisíce hodin za odborové sazby za práci, která nikdy nebyla odvedena, za zaměstnance, kteří nikdy neexistovali. Obstarávala materiál za přemrštěné ceny - žárovky po šestnácti dolarech za kus, pohárky po třiceti dolarech atd., atd. Seznam je nekonečný."

"Ten seznam je taky v téhle krabici?"

"Jenom velké položky. Radarové systémy, rakety, zbraně, věci, o nichž jsem nikdy neslyšela. Žárovky jsou maličkost. Aricia byl u společnosti dost dlouho, aby přesně věděl, jak se vyhnout odhalení. Vytvořil tunu dokladů, jen málo z nich se svým jménem. Platt & Rockland má šest různých divizí, které se podílejí na vojenských kontraktech, takže její ústředí je jeden velký cirkus. Aricia toho využil. Na každý falešný požadavek, předložený námořnictvu, napsal povolení, podepsané nějakým vedoucím z domácího ústředí. Aricia uzavřel smlouvy na nadhodnocený materiál a pak si vyžádal souhlas z vyšších míst. Systém se dal provozovat snadno, zejména někým tak mazaným, jako je Aricia, který stejně chtěl společnost podrazit. Vedl si velmi pečlivě záznamy a ty potom předal svým právníkům."

"A Patrick je získal?"

"Některé."

Sandy se podíval na krabici. Vrchní chlopně byly zavřené. "A tohle bylo schované od té doby, co zmizel?"

"Ano."

"Přišel si to někdy zkontrolovat?"

"Ne."

"A vy?"

"Přijela jsem před dvěma roky obnovit pronájem skladovacího boxu. Podívala jsem se do krabice, ale neměla jsem čas zkontrolovat její obsah. Byla jsem vystrašená a nervózní a nechtěla jsem tam jezdit. Byla jsem přesvědčená, že tyhle materiály nebudeme nikdy potřebovat, protože ho nikdy nedostanou. Ale Patrick to předvídal."

Zkušený advokát v Sandym byl připraven vypálit další salvu otázek, které se netýkaly Aricii, ale nechal to být. Uklidni se, říkal si, nevnucuj se a možná se dočkáš odpovědí. "Takže Ariciův plán fungoval a v jisté chvíli se obrátil na Charlese Bogana, jehož bratranec je nakopávač zadků ve Washingtonu a bývalý šéf je federálním soudcem. Věděl Bogan, že přešvihnutí rozpočtů způsobil Aricia?"

Zvedla se, sáhla do krabice a vytáhla bateriový magnetofon a sadu pečlivě označených minikazet. Přejížděla po kazetách perem, až našla tu, kterou chtěla. Vložila ji do přehrávače. Sandymu bylo jasné, že to dělala už mnohokrát.

"Poslouchejte. 11. dubna 1991. První hlas je Boganův, druhý Ariciův. Aricia zavolal a Bogan vzal telefon v konferenční místnosti ve druhém poschodí sídla firmy."

Sandy se předklonil a opřel se o lokty. Kazeta se roztočila.

bogan: Dnes mi volal jeden z newyorských právníků Platta. Jmenuje se Krasny.

aricia: Toho znám. Typický newyorský blbec.

bogan: Ano, nebyl příliš přátelský. Řekl, že možná mají důkaz o tom, žes věděl o dvojí fakturaci za obrazovky Stalker, které New Coastal koupila od RamTecu. Požádal jsem ho, aby mi ten důkaz ukázal. Řekl, že to bude trvat tak týden.

aricia: Klid, Charlie. Nemůžou to nijak dokázat, protože já jsem nic nepodepsal.

bogan: Ale věděl jsi o tom?

aricia: Jistěže jsem o tom věděl. Já jsem to naplánoval. Já jsem to spustil. Byl to další z mých úžasných nápadů. Jejich problém je, že to nemůžou dokázat, Charlie. Neexistují žádné doklady, žádní svědci.

Přehrávač se odmlčel a Lea řekla: "Stejná konverzace asi o deset minut později."

aricia: Jak se má senátor?

bogan: Má se fajn. Včera se sešel s ministrem námořnictva.

aricia: Jak to šlo?

bogan: Dobře. Jsou staří kamarádi, jak víš. Senátor dal najevo, že si velice přeje potrestat společnost Platt & Rockland za její hrabivost a přitom neuškodit projektu Expedition. Ministr má stejný názor a řekl, že bude tlačit, aby firma Platt & Rockland byla tvrdě potrestána.

aricia: Může to popohnat?

bogan: Proč?

aricia: Chci ty zatracený peníze, Charlie. Já už je cítím. Cítím tu chuť.

Lea stiskla tlačítko a přístroj se zastavil. Vyndala kazetu a uložila ji zpátky do stojánku. "Patrick začal nahrávat počátkem roku 1991. Měli v plánu odstranit ho z firmy koncem února pod záminkou, že nepřináší dost případů."

"Kolik je v té krabici kazet?"

"Je jich tam asi šedesát; každou Patrick pečlivě sestříhal, takže si můžete všechno poslechnout během tří hodin."

Sandy pohlédl na hodinky.

"Máme ještě hodně práce," ozvala se Lea.