Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Střední strana a Březnová ústava

Z Prahy, 29. června 1851. Zdejší "Konstituční List", známý to orgán pražské střední strany, počíná sobě nyní jaksi horlivě u zastávání Březnové ústavy. Rozsáhlé agitace čelních vůdců rakouské šlechty, která by ráda "nepraktickým operátům Olomouckým" již jednou konec učinila, nedají hlasateli Pražských dobřesmýšlejících pokojného okamžiku; patronové jeho začínají pochopovati, že na cestě tak nazvaného pokoje a pořádku trochu daleko se pustili, dále aspoň, než politické a sociální interesy jejich v nynějších okolnostech vlastně dovolují. Strana - můžeme-li malou, nyní ale ku předu se deroucí frakci takto nazvati - strana, pravíme, již "Konstituční List" až posud zastupoval, stala se na půdě, kterou ministerstvo činnosti rakouského občanstva bylo vykázalo, téměř v plném smyslu slova domácí paní. Díky obecnímu řádu pana ministra Bacha zvítězila strana tato při obecních volbách v Praze; její zástupcové dostali se v čelo pražské obecní spravy a také v obecním výboru hlásí se k ní znamenitá většina hlasů.

Vítězství toto naplňovalo náčelníky a přívržence její spokojeností a důvěrou v budouonost. "My jsme zvítězili nyní; tím více budem musit vítěziti, až záležitosti politické ouplně ustáleny budou a základní instituce Rakouska na ústavní cestě vyvinovati se začnou!"

Z vítězství při volbách obecních uzavírali politikové tito na vítězství při volbách sněmovních. Poněvadž zástupce a politické přátely své ve sborovně obecního výboru pražského na prvním místě sedět viděli, domnívali se, že těmto členům politického tovaryšstva jejich "jednou" také neujdou přední místa na sněmu zemském a dá-li Bůh a ruský cár také na sněmu říšském.

Ve spekulaci této neupevnovalo je sice politické postavení veškeré Evropy a zmáhání se politické reakce: za to je v ní ale utvrzovala ústava říšská a zemské řády, kteréž jim, aspoň na papíře, cestu k rozsáhlé politické moci otvírají.

V tom počaly hlasy, které již dříve ve veřejných listech se ozývaly, s větší určitostí a smělostí u veřejnost vystupovati, hlasy to, kteréž ústavu Olomouokou naprosto zatracují a žádají, aby na její místo přišel statut jiný, praktičtější a trvanlivější. Odkud hlasy tyto přicházejí a kam vlastně směřují, není v nynějších okolnostech snad již nikoho tajné. My jsme na ně upozorňovali již tenkráte, když lehkověrní optimisté a bezstarostní theoretikové ráznost a neohroženost kabinetu knížete Schwarzenberga až do nebes vynášeli a na oktrojovanou ústavu jako na písmo svaté přísahali. Každý, kdo ministerstvo tenkráte vybízel, aby aspoň to, co v Olomouci na papír nakreslilo, také v život uvedlo, byl považován a vykřičován za nespokojence a přepjatce; vládní a konservativní listy napomínaly k mírnosti a shovívavosti a ukazovaly na veliký proces, který prý se musí skončiti v tichu a v pokoji. My jsme podotkli sice nejednou, kam libobolné a protiústavné jednání kabinetu konečně povede; my jsme vyslovili, jak záhubně válečný stav, neobmezenost vojenských soudův (...)

(......)