Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Nynější postavení české šlechty

(H. B.) V nejnovějším čísle "Unie" čtli jsme - musíme říci velice překvapeni - dlouhý přípis k redaktoru od jednoho (nejmenovaného) českého šlechtice, jenž jest v obsahu svém znamenitě rozdílný ode všeno toho, co se až posud všeobecně za smýšlení české šlechty bohužel! považovatí musilo.

Nežli se čímkoli o tomto přípisu a o směru jísté strany české šlechty zmíníme, považujeme za nevyhnutelné podati zde u výtahu tento přípis, jehož patrný a také vyslovený účel jest stranu liberálně-národní srozuměti s jistou liberální stranou české šlechty.

Hned na počátku vyslovuje přesvědčení, že redakce "Unie" a celá strana nepovažuje šlechtu za nevyhnutelnou překážku všelikého užitečného pokroku, a odvolává se na liberálnost předbřeznových stavovských sněmů, kterým však nedala vzniku byrokratie s tim doložením, že by na této cestě reformy v Rakousku snadněji provedeny byly bývaly než na zmatených cestách r. 1848-1850. Že prý se stavové čeští v březnu č. 1848 jakožto korporace nepřipojili k žádosti měšťanstva Pražského, nepochází prý ze smýšlení jejích, nýbrž jest vina představenstva, za to ale že všichni tenkrát v Praze přítomní šlechticové tuto žádost osobně podepsali "a ještě po dnes při všech utrpených porážkách jest značný počet šlechtíců v Čechách, kteří pochopujíce nutné potřeby času, uznávají práva českého národu a vždy budou hotovi brániti je. Tato strana musí se oddělovati od frakce šlechtické, která ještě posud nic slyšeti nechce o společných záležitostech šlechty s ostatními stavy, poněvadž ještě nikdy neviděla a nepoznala svět v pravé podobě, nýbrž se vždy jen oddělovala a se šlechtou ostatních zemí se za zvláštní, dohromady sloučený druh lidstva považuje." Dále se připomíná, kterak česká šlechta před bitvou na Bílé Hoře v čele národu ne pro sebe, nýbrž pro národ, pro vlast a pro víru bojovala, trpěla a krvácela, od kata odpravena, jmění svého zbavena a vyhnána jest z vlasti od vítěze císaře Rakouského. "Ano, milý pane: upomínám Vás na tyto oběti, které právě šlechta česká vlasti přinesla, připomínám Vám, že právě tyto mezery, utvořené vypovězením a statků zbavením, cizinci vyplněny jsou, mezi těmito nanejvýš najdete onu stranu nepříznivou národnímu snažení a konstitučnímu pokroku a nakloněnou absolutní vládě a její restauraci, sebe však a mnohé stejně smýšlející spolustavy ohražuji proti podezření jako bychom se i my drželi takových hříšných a nesmyslných směrů, jako bychom my neuznávali, že by se právě na této cestě to připravovalo, čemu chceme zabrániti." Dále projevuje pan spisovatel, že sice i on znamenitých škod utrpěl zrušením poddanstva, že však nevyhnutelnost toho uznává, jakož i potřebu rychlým způsobem do skutku uvésti vyvazení gruntů třeba to i jednotlivcům škodilo, a že proto neschvaluje, když jistá strana šlechty právě proto vystupuje proti nynějšímu ministerstvu. "Loyalní šlechta česká bude držeti za povinnost svou, státi při národu, nechte jí ale za to právo, aby ctila upomínky na (...)

(......)