Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XLIII

Robert Jordan ležel za kmenem borovice na stráni kopce nad silnicí a mostem a sledoval, jak se rozednívá. Odjakživa miloval tuto denní hodinu a teď sledoval její příchod; cítil její šeď v sobě, jako by byl sám součástí pomalého rozednívání, které přichází před východem slunce, kdy hmotné předměty temněji, prostor se rozjasňuje a světla, která zářila v noci, žloutnou a pak s příchodem dne vyhledají. Kmeny borovic pod ním se rýsovaly už tvrdě a jasně, jejich kmeny byly masivní a hnědé a silnice se leskla v oparu mlhy. Byl zmáčený rosou, lesní půda byla měkká a Robert Jordan cítil, jak mu pod lokty povoluje hnědé spadané jehličí. Dole viděl v lehké mlze, která stoupala z koryta potoka, jak se nad propastí rovně a strnule pne ocelová konstrukce mostu s dřevěnou strážní budkou na obou koncích. Ale jak se díval, vypadala konstrukce mostu v mlze, která se vznášela nad potokem, ještě pořád jako jemná pavučina.

Už viděl i strážného, stojícího v budce, jeho záda se splývající vlněnou pláštěnkou a ocelovou helmicí na hlavě, kterou bylo vidět, jak se nakláněl a hřál si ruce nad košíkem se žhavým dřevěným uhlím; byla to plechovka od petroleje s propíchanými děrami. Robert Jordan slyšel šumění potoka dole mezi skalisky a viděl, jak ze strážní budky stoupá slabý, řídký kouř.

Podíval se na hodinky a pomyslel si; rád bych věděl, jestli se Andrés dostal ke Golzovi. Jestli budeme ten most vyhazovat, rád bych dýchal velmi zvolna, aby se čas zpomalil a já ho vnímal. Myslíš, že to dokázal? Andrés? A jestliže to dokázal, odvolají útok?

Zdalipak měli dost času, aby ho mohli odvolat? Qué va. Nelámej si tím hlavu. Buď ten útok odvolají, nebo ho neodvolají. Jsou jen dvě možnosti, jak se rozhodnou, a za malou chvíli se to dozvíš. A co když se ten útok podaří? Golz říkal, že je to možné. Až se naše tanky povalí dolů po silnici, prorazí naši lidé zprava a pak dál dolů a kolem La Granja a celá levá strana hor změní držitele. Proč nikdy nemyslíš na to, jak chutná vítězství? Bojuješ už tak dlouho v defenzívě, že si to nedovedeš představit. Ovšem. Ale to bylo předtím, než jela nahoru po silnici celá ta vojenská technika. To bylo předtím, než přiletěla všechna ta letadla. Nebuď tak naivní. Ale pamatuj si jedno, že dokud se nám daří je tady zdržovat, mají fašisti svázané ruce. Nemůžou napadnout žádnou jinou zemi, dokud nebudou hotovi s námi, a s námi nebudou hotovi nikdy. Jestli Francouzi aspoň trochu pomůžou, jestli nechají otevřené hranice a jestli dostaneme z Ameriky letadla, nebudou s námi hotovi nikdy. Jestli dostaneme aspoň nějakou pomoc, tak nikdy. Tihle lidi vydrží bojovat věčně, pokud budou dobře vyzbrojeni.

Ne, tady nesmíš očekávat vítězství, možná že ještě několik let ne. Tohle je jenom zastírací útok. Nesmíš si o tom dělat žádné iluze. A co když se nám dnes podaří průlom? Tohle je náš první velký útok. Neztrácej smysl pro proporce. Ale co když dostaneme nátěr? Nerozčiluj se, přikazoval si. Vzpomeň si, co všechno jelo nahoru po (...)

(......)