Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XLII

V době, kdy se Pablo vracel na koni z kopců k jeskyni, v době, kdy parta sestupovala na místo, kde zanechali koně, blížil se Andrés rychle ke Golzovu velitelství. Když vyjeli na hlavní silnici do Navacerrady, po které se drkotavě vracela nákladní auta z hor, objevila se kontrola. Ale když Gomez ukázal kontrole průvodní list od podplukovníka Mirandy, posvítil si na něj strážný baterkou, ukázal ho druhému strážnému, který tam byl s ním, pak ho vrátil a zasalutoval.

“Siga,” řekl. “Pokračujte. Ale bez světel.”

Motocykl se znovu rozeřval; Andrés se pevně držel předního sedadla a ujížděl po hlavní silnici. Gomez jel po rušné silnici opatrně. Žádné nákladní auto nemělo rozsvícená světla a auta se sunula v dlouhém konvoji dolů po silnici. Naložená nákladní auta jela i nahoru po silnici a vířila prach, který Andrés v té tmě neviděl, ale jenom cítil jako mrak, který mu vanul do obličeje a který se dal hryzat mezi zuby.

Jeli těsně za zadní stěnou nákladního auta, motocykl prskal, pak přidal Gomez plyn a auto předjel, pak předjel další a další a ještě další a po jejich levé straně se hřmotně řítila další nákladní auta. Vtom se za nimi ocitlo osobní auto, které znovu a znovu v tom hluku a prachu nákladních aut troubilo pak se zableskla jeho světla, v nichž prach vypadal jako hustý žlutý mrak, a pak se kolem nich přehnalo za jekotu, způsobeného náhlou akcelerací, s vyzývavým, hrozivým a omračujícím troubením.

Pak se všechna nákladní auta před nimi zastavila, ale oni jeli dál, prodírali se kupředu kolem sanitek, štábních aut, jednoho obrněného vozu, druhého a třetího, které stály v ještě neusazeném prachu jako těžké kovové želvy s vyčnívajícími tykadly děl, a pak narazili na další kontrolu na místě, kde došlo k bouračce. Jedno nákladní auto zastavovalo a nákladní auto jedoucí za ním ho nevidělo a najelo na ně, prorazilo zadek prvního nákladního auta a po silnici se rozsypaly bedničky s náboji do malých střelných zbraní. Jedna bednička se při dopadu roztříštila, a jak se Gomez s Andrésem zastavili a tlačili motocykl kupředu mezi uvázlými vozidly, aby ukázali u kontroly průvodní list, šlapal Andrés po mosazných pláštích tisíců nábojů rozsypaných v prachu silnice. Druhé nákladní auto mělo úplně promáčknutý chladič. Nákladní auto za ním se dotýkalo jeho zadních dvířek. Vzadu se nahromadilo asi sto dalších nákladních aut a dozadu po silnici utíkal důstojník ve vysokých botách a křičel na řidiče, že mají couvnout, aby se rozbité nákladní auto dalo odklidit ze silnice.

Ale nákladních aut bylo příliš mnoho, takže se couvnout nedalo, ledaže by důstojník doběhl na konec přibývající řady a zamezil jejímu dalšímu narůstání; Andrés viděl, jak důstojník běží s baterkou, klopýtá, křičí a nadává, a jak ve tmě přijíždějí další a další nákladní auta.

Voják u kontroly jim pořád nevracel průvodní list. Byli tam dva vojáci, přes záda měli pušky, v ruce drželi baterky a i oni křičeli. Ten s průvodním listem v ruce přešel silnici k (...)

(......)