Ernest Hemingway

SBOHEM, ARMÁDO!
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXII

Tu noc se ochladilo a druhý den se dalo do deště. Jak jsem šel domů z Ospedale Maggiore, lilo jako z konve, a když jsem se dostal do nemocnice, byl jsem promoklý na kůži. Nahoře v pokoji déšť prudce stříkal na balkon a vítr ho hnal proti skleněným dveřím. Převlékl jsem se a napil se trochu brandy, ale brandy mi nechutnala. V noci mi bylo špatně a ráno po snídani se mi chtělo zvracet.

„Už je to tak,“ řekl domácí lékař. „Podívejte se mu na bělmo, slečno.“ Slečna Gageová se podívala. Dali mi zrcadlo, abych se podíval sám. Bělmo bylo žluté a byla to žloutenka. Ležel jsem s ní čtrnáct dní. Z toho důvodu jsme spolu dovolenou na zotavení nestrávili. Měli jsme v plánu odjet do Pallanzy na Lago Maggiore. Když na podzim listí mění barvu, je tam hezky. Jsou tam pěšinky, kde se člověk může procházet, a v jezeře může chytat pstruhy. Bylo by to lepší než ve Strese, protože v Pallanze je míň lidí. Do Stresy se člověk dostane z Milána tak snadno, že tam jsou pořád nějací známí. V Pallanze je hezká vesnice a člověk si může zaveslovat k ostrůvkům, kde bydlí rybáři, a na největším z těch ostrůvků je restaurace. Ale my jsme tam nejeli.

Jednou, když jsem ležel v posteli se žloutenkou, přišla do pokoje slečna Van Campenová, otevřela skříň a uviděla tam prázdné láhve. Poslal jsem právě portýra s nákladem lahví ven a ona ho asi musela vidět, jak s nimi odcházel, a přišla sem, aby ještě nějakou našla. Byly to většinou láhve od vermouthu, od marsaly, od capri, prázdné butely od chianti a pár koňakových lahví. Vrátný odnesl ty velké, ty, v kterých byl vermouth, a butely od chianti, oplétané slámou, a na konec si nechal láhve od brandy. A právě tyhle láhve od brandy a pak láhev ve tvaru medvěda, ve které býval kúmmel, našla slečna Van Campenová. Obzvlášť ten medvěd ji rozčilil. Zdvihla ho; medvěd seděl na zadnici, tlapky zdvižené, ve skleněné hlavě měl špunt a na dně několik lepkavých krystalků usazeniny. Zasmál jsem se.

„To byl kůmmel,“ řekl jsem. „Nejlepší kúmmel se dostane v těchhle medvídkách. Je to import z Ruska.“

„Tohle všechno jsou láhve od brandy, že ano?“ zeptala se slečna Van Campenová.

„Já na ně na všechny nevidím,“ řekl jsem. „Ale asi budou.“

„Jak dlouho jste tohle prováděl?“

„Kupoval jsem si je a sám jsem si je sem nosil,“ řekl jsem. „Chodili mi často na návštěvu italští důstojníci, a tak jsem tu měl vždycky brandy, abych jim mohl nabídnout.“

„Vy sám jste ji nepil?“

„Sám jsem ji pil taky.“

„Brandy,“ řekla. „Jedenáct prázdných lahví od brandy a ta medvědí kořalka.“

„Kummel.“

„Pošlu sem někoho, aby je vzal pryč. To jsou všechny prázdné láhve, které máte?“

„Prozatím ano.“

„A já vás litovala, že máte žloutenku. Vy nestojíte za lítost.“

„Děkuji vám.“

„Nemyslím, že by vám někdo mohl mít za zlé, že se vám nechce na frontu. Ale řekla bych, že si vyvzpomenete něco rozumnějšího, než uhnat (...)

(......)