Ernest Hemingway
překlad: Stanislav Mareš

POHYBLIVÝ SVÁTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

dobrá kavárnička na place saint-michel

A taky přišlo špatné počasí. Obyčejně to začalo jednoho dne, když podzim skončil. Museli jsme před deštěm zavřít na noc okna a na náměstí Contrcscarpe svlékal studený vítr listí ze stromů. Promáčené listí leželo na dešti, vítr hnal na zastávce déšť do velikého zeleného autobusu a v Café des Amateurs bylo plno, okna zevnitř zamžená horkem a kouřem. Byla to smutná, bídně vedená hospoda, kam se slézali pijáci z okolí, a pro ten pach špinavých těl a kyselý puch opilství jsem se jí vyhýbal. Chlapi i ženské, co chodili k Amatérům, bývali věčně opilí, nebo aspoň pořád, pokud na to měli. Většinou vínem, co se tu dávalo na půllitry nebo na litry. Mívali tu reklamu na celou řadu aperitivů s nezvyklými jmény, jenže ty si mohl dopřát málokdo, leda jako základ pro opití vínem. Ženským pijákům se říkalo poivrottes a znamenalo to ožralkyně.

Café des Amateurs byla žumpa rue Mouffetard, té báječné, přecpané, úzké jarmareční uličky, co vedla na náměstí Contrescarpe. Staré činžáky tu mívaly v každém patře u schodů jeden záchod, sedělo se na bobku a po obou stranách otvoru bývaly přidělané stupačky ve tvaru boty, aby locataire neuklouzl. Žumpy, do kterých ústily, se v noci vybíraly pumpou do voznic tažených koňmi. V létě, když byla všechna okna dokořán, bývalo pumpu slyšet a pronikavě to páchlo. Voznice mívaly hnědý a šafránový nátěr, a když chlapi pumpovali při měsíčku v rue du Cardinal Lemoine, vypadaly ty válce na kolech s párem koní jako malba od Braqua. Žádná však nevypumpovala Café des Amateurs. Zežloutlá vyhláška, která tu hlásala zákonné pokuty a tresty za veřejné opilství, byla celá od much a nikdo jí nevěnoval pozornost, a zrovna tak i hosté tu bývali samí ohavně páchnoucí štamgasti.

S prvním studeným zimním deštěm na člověka najednou dolehl všechen smutek města. Na procházce už nebylo vidět vršky vysokých bílých domů, jen mokrou čerň ulic a zavřené dveře malých krámků, bylinkářství, papírnictví, trafiky, pokoutní andělíčkářky, a hotel, kde kdysi umřel Verlaine a kde jsem teď měl já mansardu na psaní.

Do té mansardy vedla tři nebo čtyři patra schodů a byla tam velká zima. Věděl jsem, nač by mě přišla otýpka klestí, tři balíčky drátem svázaných borových třísek na zátop, dlouhých jako špaček tužky, a kolo napůl proschlého tvrdého dříví, poněvadž to všecko bych musel koupit, kdybych chtěl tu místnost vytopit. A tak jsem si zašel naproti podívat se na střechu v dešti a zjistit, jestli se někde z komína kouří a jak jde kouř. Žádný kouř nešel a představil jsem si, jak bude možná komín prostydlý a nepotáhne a jak bude nejspíš v místnosti plno čoudu, topení přijde vniveč a budou to vyhozené peníze, a tak jsem šel po ulici dál. Minul jsem lyceum Jindřicha Čtvrtého a starý kostel Saint-Étienne-du-Mont, přešel jsem větrem zametené place du Panthéon a zahnul doprava, abych se schoval, až jsem pak vyšel na závětrné straně bulváru Saint-Michel a sunul jsem se po něm dál, minul jsem Cluny a bulvár Saint-Germain, (...)

(......)