Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

STEPNÍ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Traktát o stepním vlku
Jen pro pomatené

 

Byl jednou jeden tvor jménem Harry, řečený stepní vlk. Chodil po dvou, nosil šaty a byl člověk, ale přece jen to vlastně byl stepní vlk. Naučil se mnohému z toho, čemu se lidé s bystrou hlavou mohou naučit, a byl to docela chytrý muž. Jednomu se však nenaučil: být spokojen sám se sebou a se svým životem. To nedovedl, byl to člověk nespokojený. Což patrně mělo svůj původ v tom, že v hloubi svého srdce stále věděl (anebo se domníval, že to ví), že vlastně vůbec není člověk, nýbrž vlk ze stepi. Nechť se o to moudří lidé přou, zda skutečně byl vlkem, zda kdysi, snad už před narozením, nebyl zaklet v člověka anebo zda se narodil jako člověk, avšak s duší stepního vlka a jí posedlý, či zda tato víra, že je vlastně vlk, není pouze jeho představou či nemocí. Bylo by například možné, že se tento člověk, patrně v dětství, choval divoce, nezkrotně a nezřízeně, takže se jeho vychovatelé pokoušeli zabít v něm ono zvíře, a že tím právě u něho vyvolali představu a víru, že je ve skutečnosti zvířetem s pouhou slabou slupkou výchovy a lidství. Bylo by možné o tom dlouze a zábavně hovořit a dokonce i psát knihy, stepnímu vlkovi by to však nepomohlo, neboť jemu bylo naprosto jedno, zda se vlk do něho dostal kouzlem či bitím nebo je-li pouhou představou v jeho duši. Ať si o tom druzí či on sám myslili cokoli, nebylo mu to nic platné; vlka to z něho nevyhnalo.

Stepní vlk měl tedy dvě povahy, lidskou a vlčí, takový byl jeho osud, a je možné, že to ani nebyl osud nějak zvláštní a vzácný. Prý už bylo spatřeno mnoho lidí, kteří měli v sobě leccos psího nebo liščího, rybího či hadího, aniž by proto byli měli zvláštní těžkosti. V těchto lidech žili totiž člověk a liška, člověk a ryba vedle sebe a navzájem si neubližovali, jeden druhému dokonce pomáhal, a leckterý muž, který to přivedl daleko a budí závist, vděčí za své štěstí spíše lišce nebo opici než člověku. To je přece každému známo. U Harryho tomu však bylo naopak, neustále v něm člověk a vlk pobíhali vedle sebe a o to méně si pomáhali, neboť stáli proti sobě v ustavičném nepřátelství, a oba žili pouze proto, aby druhého trápili, a jsou-li v jedné krvi a jedné duši dva úhlavní nepřátelé, to pak je krušný život. Nu, každý máme svůj osud, a lehký není žádný.

S naším stepním vlkem se to tedy mělo tak, že se sice cítil hned jako vlk, hned jako člověk, jak už tomu je u všech smíšených stvoření, že však byl-li vlkem, byl v něm člověk neustále na číhané a přihlížel, kritizoval a soudil - a v době, kdy byl člověkem, počínal si vlk v něm zrovna tak. Například napadla-li Harryho člověka nějaká krásná myšlenka či zmocnil-li se ho jemný, ušlechtilý cit anebo když vykonal nějaký takzvaný dobrý skutek, vlk v něm cenil zuby a chechtal se a s krvavým výsměchem mu ukazoval, jak směšné připadá celé to ušlechtilé divadlo zvířeti ze stepi, vlku, který ve svém srdci docela přesně ví, co mu je vhod, totiž toulat se sám stepí; občas se nasát krve nebo prohnat vlčici - a tak (...)

(......)