Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

STEPNÍ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Měl jsem tedy v rukou dva své portréty, jeden vlastní v rýmovaných dvojverších, smutný a úzkostný jako já sám, druhý chladný, načrtnutý zdánlivě nanejvýš objektivně nestranným autorem, podobizna zvnějšku a shora, vytvořená někým, kdo věděl více a přece zas méně než já. A oba ty portréty dohromady, má zádumčivě zajíkavá báseň i ta chytrá studie z neznámého pera, mi působily bolest, obě měly pravdu, obě bez líčidla zobrazovaly mou bezútěšnou existenci, obě zřetelně ukazovaly nesnesitelnost a neudržitelnost mého stavu.

Tenhle stepní vlk musí zemřít, musí vlastní rukou učinit konec svému nenáviděnému životu - anebo, přetaven ve smrtelném žáru opětovaného sebenazírání, se musí změnit, strhnout si masku a stát se novým já. Ach, celý ten proces nebyl pro mne ničím novým a neznámým, znal jsem jej, už víckrát jsem jím prošel, vždy v dobách nejkrajnějšího zoufalství. Pokaždé bylo při tom hluboce drásavém prožitku mé dosavadní já rozbito napadrť, hlubinné mocnosti jím pokaždé otřásly a zničily je, pokaždé se mi při tom nějaký hýčkaný a obzvlášť milovaný kus života zpronevěřil a ztratil. Jednou jsem přišel o svou měšťáckou pověst včetně jmění a musel se naučit zříci se úcty těch, kteří přede mnou doposud smekali. Jindy se přes noc zhroutil můj rodinný život; má žena, jež duševně ochuravěla, mě vyhnala z domova a pohody, láska a důvěra se nenadále změnily v nenávist a boj na život i na smrt, sousedé se po mně dívali se soucitem a pohrdáním. Tehdy se počalo mé osamění. A zase po létech, těžkých, hořkých létech, když jsem si v přísné samotě a lopotné sebekázni vybudoval nový, asketický duchovní život a ideál a dosáhl opět určitého klidu a životní výše tím, že jsem se oddal abstraktním myšlenkovým cvičením a meditaci podle přísného řádu, i tato podoba mého života se zase zhroutila a naráz ztratila svůj ušlechtilý, vznešený smysl; znovu mě to divoce a klopotně hnalo cestovat po světě, kupila se nová strádání a viny. A pokaždé onomu stržení masky, zhroucení ideálu předcházela ta děsivá prázdnota a ticho, to smrtelné sevření, osamění a nikde žádný vztah, to prázdné pusté peklo nelásky a zoufalství, jímž jsem teď znovu měl proputovat.

Při každém takovém životním otřesu jsem nakonec vždy něco získal, to se nedá popřít, trochu svobody, ducha, hloubky, ale i samoty, neporozumění, ochladnutí. Z měšťáckého hlediska znamenal můj život od jednoho takového otřesu k druhému neustálý sestup, stále větší vzdalování od toho, co je normální, co je dovoleno, co je zdravé. postupně jsem ztratil povolání, rodinu, domov, stál jsem mimo všechny sociální skupiny, sám, nikým nemilován, mnohými podezírán, v ustavičném, břitkém konfliktu s veřejným míněním a morálkou, a i když jsem stále žil v rámci měšťáctva, byl jsem celým svým cítěním a myšlením uprostřed tohoto světa cizincem. Náboženství, vlast, rodina, stát pro mne pozbyly ceny a už se mě netýkaly, chvastounství vědy, spolků a umění mě naplňovalo odporem; mé názory, můj vkus, celé mé myšlení, jímž jsem se kdysi (...)

(......)