Hermann Hesse
překlad: dr. Miloš Černý

SIDDHÁRTHA
Indická báseň
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Góvinda

Spolu s ostatními mnichy pobýval Góvinda ve dnech odpočinku v libosadu, který kurtizána Kamala věnovala učedníkům Gautamovým.

Slyšel vyprávět o jednom starém převozníkovi, který bydlel u. řeky, vzdálené odtud den cesty, a kterého mnozí lidé považovali za mudrce.

Když se Góvinda vydal na další pout’, zvolil cestu k přívozu, dychtivý přívozníka vidět. Neboť i když po celý svůj život žil podle předepsaných pravidel a byl také mladšími mnichy pro své stáří, pro svou skromnost uctíván, přece jen v jeho srdci nevyhasl neklid a hledání.

Přišel k řece, požádal starce o převezení, a když vystoupil na druhém břehu, řekl: „Mnoho dobrého nám prokazuješ, mnichům a poutníkům, mnoho z nás jsi už převezl. Nejsi i ty, převozníku, hledačem správné cesty?”

Pravil Siddhártha, usmívaje se starýma očima: „Nazýváš se hledačem, ó ctihodný, ač jsi už vysoko v letech a nosíš oděv Gautamových mnichů?” „Jistě jsem starý,” řekl Góvinda, „ale hledat jsem nepřestal. Nikdy nepřestanu hledat, to je, zdá se, mé určení. Také ty, jak se mi zdá, jsi hledal. Chceš mi něco říci, ctěný?”

Pravil Siddhártha: „Co bych ti tak měl říci, ctihodný? Snad to, že příliš mnoho hledáš? Že se kvůli hledání nedostaneš k nalezení?”

„Jak to myslíš?” zeptal se Góvinda.

„Když někdo hledá,” řekl Siddhártha, „snadno se stane, že jeho zraky vidí jen tu věc, kterou hledá, že nedokáže nic najít, nic do sebe vpustit, protože stále myslí jen na to hledané, protože má jeden cíl, protože je tímto cílem posedlý. Hledat znamená mít cíl. Nalézt ale znamená: být svobodný, být otevřený, nemít žádný cíl. Ty, ctihodný, jsi možná skutečně hledač, protože pospíchaje za svým cílem, nevidíš mnohé, co ti leží před očima.”

„Ještě zcela nerozumím,” požádal Góvinda, „jak to myslíš?”

Pravil Siddhártha: „Kdysi, ó ctihodný, před mnoha lety, byl jsi už jednou u této řeky a našel jsi na břehu spícího, a posadil ses k němu, abys ochránil jeho spánek. Avšak spícího, ó Góvindo, jsi nepoznal.”

S úžasem, jako očarován, pohlédl mnich do očí převozníkových.

„Jsi ty Siddhártha?” ptal se plaše. „Nepoznal bych tě ani tentokrát!

Srdečně tě zdravím, Siddhártho, srdečně mě těší, že tě mohu ještě jednou vidět! Velmi ses změnil, příteli! - A nyní ses tedy stal převozníkem.”

Siddhártha se přívětivě usmál. „Převozníkem, ano. Je nemálo těch, Góvindo, kdo se musí hodně změnit a nosit lecjaký šat, a já jsem jedním z nich, můj milý. Buď vítán, Góvindo, a zůstaň přes noc v mé chýši.”

Góvinda zůstal přes noc v chýši a přespal na lůžku, které bývalo lůžkem Vasudévovým. Mnoho otázek položil svému příteli z mládí, mnoho mu musel Siddhártha ze svého života vypravovat.

Když byl následujícího jitra čas vydat se na další pout’, řekl Góvinda nikoli bez váhání: „Dříve, než budu pokračovat ve své cestě, dovol mi, Siddhártho, ještě jednu otázku. Máš nějakou nauku?

Máš nějakou víru nebo nějaké vědění, kterého se přidržuješ, které ti pomáhá žít a správně jednat?”

Siddhártha pravil: „Ty víš, můj milý, že už (...)

(......)