Hermann Hesse
překlad: dr. Miloš Černý

SIDDHÁRTHA
Indická báseň
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sansára

Dlouho žil Siddhártha životem světa a jeho radostí, aniž mu však náležel. Jeho smysly, které ve žhavých šramanských létech umrtvoval, opět procitly, ochutnal bohatství, ochutnal rozkoše, ochutnal moci; přesto zůstával ještě dlouho šramanou, to Kamala, chytrá, správně poznala. Stále byl jeho život veden uměním myšlení, čekání, půstů, ještě stále mu zůstávali cizí lidé tohoto světa, dětští lidé, jako on zůstával cizí jim.

Léta utíkala a Siddhártha, zahrnut bohatstvím, ani necítil, jak míjejí.

Stal se bohatým, již dávno vlastnil svůj dům a své služebnictvo a zahradu za městem u řeky. Lidé ho měli rádi, přicházeli za ním, když potřebovali peníze nebo radu, ale nikdo mu nebyl blízký, kromě Kamaly.

Ten výsostný, světlý stav bdělosti, který prožil kdysi na vrcholu mládí, ve dnech po Gautamově kázání, po odloučení Góvindy, to napjaté očekávání, ta hrdá osamělost bez nauky a bez učitelů, ta pružná připravenost zaslechnout ve svém srdci božský hlas, to se stalo poznenáhlu vzpomínkou, něčím pomíjivým; daleko a slabě zurčel posvátný pramen, který byl kdysi blízko, který kdysi zurčel v něm samém. Mnohé z toho, co se naučil od šramanů, od Gautamy, od svého otce, bráhmana, v něm sice dlouho zůstávalo: střídmý způsob života, záliba v myšlení, hodiny meditace, důvěrná znalost sebe, věčného já, které není totožné ani s tělem, ani s vědomím. Leccos mu ještě zůstávalo, jedno za druhým však klesalo ke dnu nebo se pokrývalo prachem. Jako hrnčířský kruh už jednou roztočený se ještě dlouho otáčí a jen pomalu se znaví a dobíhá, tak se v Siddhárthově duši ještě dlouho otáčelo kolo askeze, kolo myšlení, kolo rozlišování, stále ještě se točilo, ale točilo se pomalu a váhavě a blížilo se k zastavení.

Pomalu, tak jako proniká vláha do odumírajícího kmene stromu, naplňuje jej a vyvolává hnilobu, tak pronikly do Siddhárthovy duše svět a zahálka, pomalu duši zaplňovaly, činily ji těžkou, unavenou, ospalou. Zato ožily jeho smysly, mnohé se naučily, mnohé zakusily.

Siddhártha se naučil vést obchody, vykonávat moc nad lidmi, potěšit se se ženou, naučil se nosit pěkné šaty, poroučet služebníkům, koupat se ve vonných lázních. Naučil se jíst vybraná a pečlivě připravená jídla, také ryby, také maso a ptáky, koření a sladkosti, a pít víno, které zmalátňuje a dává zapomenout. Naučil se hrát kostky a na šachovnici, dívat se na vystoupení tanečnic, nechat se nosit v nosítkách, spát na měkké posteli. Ale stále se ještě cítil odlišný od druhých a jim nadřazený, stále na ně hleděl s trochou posměšného pohrdání, právě takového pohrdání, které má šramana vždy pro světské lidi. Když byl Kámasvámí churavý, nahněvaný, když se cítil uražen, když ho tížily obchodní starosti, pokaždé na to hleděl Siddhártha s posměchem. Pomalu jen a neznatelně, jak míjela období sklizně a období dešťů, byl jeho posměch unavenější, jeho nadřazenost mírnější.

Pomalu však, uprostřed svého rostoucího bohatství, přejímal Siddhártha také něco ze způsobů dětských lidí, něco z jejich (...)

(......)