Hermann Hesse
překlad: dr. Miloš Černý

SIDDHÁRTHA
Indická báseň
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

U dětských lidí

Siddhártha šel ke kupci Kámasvámímu; byl odkázán do bohatého domu, služebníci jej vedli mezi drahocennými koberci do síně, kde čekal na pána domu.

Kámasvámí vstoupil, bystrý, hbitý muž, se silně prošedivělými vlasy, s velice chytrýma, opatrnýma očima, s chtivými ústy. Pán i host se přívětivě pozdravili.

„Říkali mi,” začal kupec, „že jsi bráhman, učenec, že však hledáš službu u nějakého kupce. Ocitl ses v nouzi, bráhmane, že hledáš službu?”

„Ne,” řekl Siddhártha, „neocitl jsem se v nouzi a nikdy jsem v nouzi nebyl. Věz, že přicházím od šramanů, mezi nimiž jsem dlouhý „Přicházíš-li od šramanů, jak bys mohl nebýt v nouzi? Což nejsou čas žil.” šramanové zcela nemajetní?”

„Nemajetný jsem,” řekl Siddhártha, „je-li to to, co ty míníš. Jistěže jsem nemajetný. Ale jsem jím dobrovolně, nejsem jím tedy z nouze.”

„Z čeho chceš ale žít, když jsi nemajetný?”

„Ještě nikdy jsem na to nemyslel. Byl jsem víc než tři roky nemajetný a nikdy jsem nemyslel na to, z čeho bych měl žít.”

„Takže jsi žil z majetku jiných.”

„Asi to tak bude. Vždyť i kupec žije z jmění jiných.”

„Pěkně řečeno. Ale nebere od jiných to, co jim patří, zadarmo; dává jim za to své zboží.”

„Tak to skutečně vypadá. Každý bere, každý dává, takový je život.”

„Ale dovol mi: když jsi nemajetný, co chceš dávat?”

„Každý dává, co má. Válečník dává sílu, kupec dává zboží, učitel výuku, rolník rýži, rybář ryby.”

„Velmi dobře. A co tedy, co můžeš dávat ty? Co je to, čemu ses naučil, co umíš?”

„Umím myslet. Umím čekat. Umím se postit.”

„To je vše?”

„Myslím, že je to vše!”

„K čemu se to hodí? Například posty - k čemu je to dobré?”

„Je to velmi dobré, pane. Nemá-li člověk nic k jídlu, je půst nejmoudřejší, co může učinit. Kdyby se například Siddhártha nenaučil postit, musel by ještě dnes přijmout jakékoliv zaměstnání, ať už u tebe nebo jinde, protože by ho k tomu donutil hlad. Takto ale může klidně Siddhártha čekat, není netrpělivý, nezná nouzi, dlouho se může nechat obléhat hladem a může se přitom smát. K tomu jsou posty dobré, pane.”

„Máš pravdu, šramano. Počkej okamžik.”

Kámasvámí vyšel a opět se vrátil se svitkem, který podal svému hostu, a zeptal se: „Umíš dobře číst?”

Siddhártha pohlédl do svitku, na němž byla napsána kupní smlouva, a začal číst její obsah.

„Výborně,” řekl Kámasvámí. „A napíšeš mi něco na tento list?”

Dal mu list a písátko a Siddhártha psala podal mu list zpět.

Kámasvámí četl. „Psaní je dobré, myšlení je lepší. Chytrost je dobrá, trpělivost lepší.”

„Znamenitě umíš psát,” chválil jej kupec. „Musíme si spolu ještě o mnohém pohovořit. Pro dnešek tě prosím, abys byl mým hostem a přijal v tomto domě přístřeší.”

Siddhártha poděkoval a přijala bydlel teď v kupcově domě. Přinesli mu šaty a boty a sluha mu denně připravoval lázeň. Dvakrát denně byl bohatě prostřený stůl, Siddhártha však jedl jen jednou denně a ani nejedl ryby, ani nepil víno. Kámasvámí mu vyprávěl o svých obchodech, ukazoval mu zboží a sklady, (...)

(......)