Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DESÁTÁ

Znovu se ledy hnaly dolů po řekách, znovu to pod zetlelým listím vonělo fialkami, znovu procházel Goldmund tou barvitou roční dobou, vpíjel do sebe nenasytnýma očima lesy, hory a oblaka, putoval od dvora ke dvoru, od vsi ke vsi, od ženy k ženě, mnohdy seděl za chladného večera stísněný a se srdcem bolavým pod některým oknem, kde plálo světlo a z jehož rudého svitu k němu zářilo líbezně a nedosažitelně všechno, co jen na světě znamená štěstí, domov a mír. Znovu a znovu se vracelo všechno, o čem si myslil, že už tak dobře zná, vše se vracelo, a přesto bylo pokaždé jiné: dlouhá cesta poli a pláněmi či po kamenité silnici, nocování v letním lese, loudání po vesnicích, za mladými děvčaty vracejícími se ruku v ruce z obracení sena či od česání chmele, prvá zamrazení podzimu, zlé první mrazyvše se znovu vracelo, jednou, podruhé, bez konce se mu před očima odvíjela ta pestrá stuha.

Mnohý déšťa mnohý sníh už na Goldmunda napadal, když jednoho dne stoupal světlým, avšak již jasnou zelení rašícím bukovým lesem, a shůry z hřebene hory uviděl před sebou novou krajinu, která mu rozzářila zrak a v srdci vzbudila příval předtuch, tužeb a nadějí. Už několik dní věděl, že je té končiněnablízku, a očekával ji, ale teďho v té polední hodině přece jen překvapila, a co z ní při tom prvním setkání zrakem vnímal, jeho očekávání jen potvrzovalo a posilovalo. Mezi šedými kmeny a jemně povívajícími haluzemi shlížel do hnědého a zeleného údolí, uprostřed něhož namodrale a skelně probleskoval široký tok řeky. Tak, řekl si, teď už je nadlouho konec s putováním bez silnic, končinami plnými vřesovišť, lesů a samoty, kde se jen zřídka dá narazit na dvorec či ubohou vesničku. Tam dole teče řeka a podél řeky vede jedna z nejkrásnějších a nejslavnějších silnic říše, tady leží bohatá, žírná zem, plují tu vory a čluny a silnice vede ke krásným vesnicím, hradům, klášterům a bohatým městům a kdo chce, ten po té silnici může cestovat celé dny a týdny a nemusí se strachovat, že ona se jako ty ubohé selské cestičky najednou někde ztratí v lese nebo v mokré bažině. Nadcházelo něco nového a on se na to velmi těšil.

Už téhož dne večer dorazil do pěkné vesnice, ležela mezi řekou a červenými viničnými svahy při velké silnici, hezké trámoví na domech se štíty bylo červeně natřené, byly tu klenuté průjezdní brány a uličky s kamennými schody, z jedné kovárny padala do ulice rudá zář ohně a jasný zvuk kovadliny. Zvědavě procházel příchozí všechny uličky a zákoutí, u sklepních vrat větřil pach sudů a vína a na břehu řeky chladnou rybí vůni vody, prohlédl si stánek boží i hřbitov a neopomněl se poohlédnout po nějaké vhodné stodole, kde by se možná mohl uložit na noc. Dřív to však chtěl zkusit s prosbou o něco k snědku na faře. Vypasený farářs brunátnou hlavou se vyptával a Goldmund mu vyprávěl o své životní pouti, něco zatajil a něco si přidal; byl pak vlídně přijat a musel při dobrém jídle a víně strávit večer s pánem v dlouhých hovorech. Druhého dne putoval dál (...)

(......)