Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Ve městěobklopily Goldmunda nové obrazy a začal pro něho nový život. Jak ho tato země a město přijaly radostně, vábivě a s hojností, tak ho i nový život vítal veselím a mnoha přísliby. I když příčina smutku a vědoucnosti zůstala v jeho duši nedotčena, na povrchu hrál život všemi barvami. Začal čas v Goldmundově životě nejradostnější a nejbezstarostnější. Zvnějšku mu bohaté biskupské město vycházelo v ústrety s veškerým svým uměním, se ženami, se stovkami příjemných her a obrazů; zevnitřho jeho probouzející se umělectví obdarovávalo novými pocity a zkušenostmi. S mistrovou pomocí našel příbytek v domě jednoho pozlacovače na Rybím trhu a u mistra i pozlacovače se učil umění zacházet s dřevem a sádrou, s barvami, fermeží a lístkovým zlatem.

Goldmund nepatřil k oněm neblahým umělcům, kteří sice mají velké nadání, ale nenalézají vhodné prostředky, jak je vyjádřit. Vždyťexistuje mnoho takových lidí, jimž je dáno pociťovat krásu světa s hloubkou a velikostí a nosit v duši vznešené a výsostné obrazy, ale kteří nenacházejí cestu, jak těm obrazům dát výraz a zpodobit a sdělit je pro radost druhým. Goldmund takovým nedostatkem netrpěl. Bylo pro něho snadné a bavilo ho užívat svých rukou a učit se hmatům a dovednostem řemesla, jako mu nebylo zatěžko se po práci od několika kamarádů učit hře na loutnu a o nedělích na vesnických tancovačkách se přiučovat tanci. Učil se snadno, šlo mu to samo. Sice se při vyřezávání dřeva musel doopravdy lopotit, narážel na obtíže a zklamání, leckterý pěkný kus dřeva zkazila mnohokrát se řádně pořezal. Avšak začátky rychle překonal a získal na zručnosti. Přesto s ním však byl mistr často velmi nespokojen a říkával: “Jak je dobře, Goldmunde, že nejsi můj učedník nebo tovaryš. Je dobře vědět, žes přišel po silnici a z lesůa že se tam jednoho dne zase vrátíš. Kdo by nevěděl, že nejsi měšťan a řemeslník, nýbrž tulák bez domova, ten by snadno mohl podlehnout pokušení požadovat od tebe to či ono, co každý mistr žádá po svých lidech. Jsi docela dobrý dělník, když zrovna máš náladu. Ale minulý týden jsi dva dny prozahálel. Včera jsi v nádvorní dílně, kdes měl vyleštit ty dva andělíčky, půl dne prospal.”

Měl se svými výčitkami pravdu a Goldmund je také vyslechl a neobhajoval se. Sám věděl, že není nijak spolehlivý a pilný. Pokud ho nějaká práce poutala, kladla mu obtížné úkoly anebo mu umožňovala uvědomovat si vlastní dovednost a těšit se z ní, pracoval horlivě. Těžkou ruční práci vykonával nerad a ty nikterak obtížné, ale čas i píli vyžadující práce, jichž k řemeslu patří tolik a které se musí konat věrně a trpělivě, nemohl často ani vystát. Sám se tomu leckdy divil. Copak stačilo těch pár tuláckých let z něho udělat takového lenocha a nespolehlivého člověka? Či je to dědictví po matce, které v něm narůstalo a nabývalo vrchu? Anebo kde je tedy chyba? Velmi dobře se rozpomínal na svá první léta v klášteře, kdy se tak horlivě a dobře učil. Proč tehdy vynakládal tolik trpělivosti, která mu teď (...)

(......)