Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Konečně byl Goldmund u cíle, vstoupil do vytouženého města touž branou, kterou kdysi, před tolika lety, kráčel poprvé, aby vyhledal svého mistra. Už jak se blížil, přicházely z biskupského města lecjaké zprávy; věděl, že i tam byl mor a že tam možná ještě vládne, vyprávěli mu o nepokojích a povstáních lidu a o tom, že přijel císařský místodržící, aby zavedl pořádek, vydal nouzové zákony a chránil majetek a životy měšťanů. Neboť biskup ihned po vypuknutí nákazy město opustil a sídlil daleko venku na jednom ze svých zámků. Všechny ty zprávy vzbouzely u poutníka jen malou účast. Jen když město ještěstojí a dílna, kde chce pracovat! Všechno ostatní bylo bezvýznamné. Když dorazil, mor už byl tentam, očekával se biskupův návrat, všichni se těšili, že místodržící odtáhne a že se vrátí navyklý pokojný život.

Když Goldmund město opět spatřil, srdce se mu zavlnilo pocitem domova a shledání tak, jak to dosud ještě nikdy nepocítil, a zatvářil se nezvykle přísně, aby se opanoval. Ach, všechno je stále tady: brány, krásné kašny, stará těžkopádná věž katedrály a nová štíhlá mariánského kostela, jasné vyzvánění od svatého Vavřince, veliké, oslnivé náměstí! Jak dobře, že to všechno na něj počkalo! Copak se mu jednou na cestě nezdálo, že sem přijde a najde všechno cizí a změněné, dílem rozbité a v troskách, dílem k nepoznání pro nové stavby a podivná neradostná znamení? Byl blízek slzám, jak tak šel a znovu poznával dům za domem. Nejsou snad přece jen nakonec hodni závisti usedlí lidé se svými hezkými bezpečnými domy, urovnaným měšťáckým životem, uklidňujícím a posilujícím pocitem, že mají domov, že jsou doma v jizbě i dílně, se ženou a dětmi, čeledí a sousedy?

Bylo pozdní odpoledne, domy, hostinské a cechovní štíty, vyřezávaná vrata a květináče stály na sluneční straně ulice, zality teplým svitem, nic nepřipomínalo, že i v tomto městě vládla běsnící smrt a pomatené bludy ze strachu. Pod zvučícím klenutím mostu proudila čirá řeka, chladná, světlezelená a světlemodrá; Goldmund se na chvíli posadil na pažení zídky na břehu, stále ještědole v zeleném křišťálu klouzaly tmavé stíny ryb anebo nehnutě postávaly, čenichy obrácené proti proudu, stále ještě z příšeří hloubky tu a tam probleskovala zlatá záře, jež tolik slibuje a tak velice vybízí ke snění. Tak tomu je i u jiných vod, i jiné mosty a jiná města je hezké si prohlížet, a přesto mu připadalo, že něco takového už dávno neviděl a nic podobného necítil.

Dva řezničtí pomocníci hnali se smíchem kolem tele, vyměňovali si pohledy a žerty s děvečkou, která v loubí nad nimi sbírala prádlo. Jak všechno rychle prchá! Je to nedávno, co tu ještě planuly morové ohněa vládli odporní špitální pacholci, a teď si život běží dál, lidé se smějí a žertují; a jemu samotnému se nevede jinak, sedí si tu a je unešen shledáním a cítí vděčnost, a dokonce má i smysl pro usedlé měšťáky, jako by nikdy nebylo žádného trápení a smrti, jako by nebylo Leny ani židovské princezny. S úsměvem vstal a šel (...)

(......)