Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Goldmund strávil na kopcích den plný šťastné netrpělivosti. Mít koně, byl by dnes zajel do kláštera ke krásné madoně svého mistra; cítil touhu ji ještě jednou spatřit a měl dojem, že se mu v noci o mistru Mikuláši zdálo. Nu, vždyť na to ještě dojde. I kdyby milostné štěstí s Agnes mělo mít jen krátké trvání a snad i nedobře skončit dnes je v plném květu, nic z něho nesmí promarnit. Nechtěl dnes vidět ani člověka a rozptylovat se, chtěl strávit ten mírný podzimní den venku, pod stromy a oblaky. Řekl Marii, že má v úmyslu projít se po kraji a že se zřejmě vrátí až pozdě, aby mu s sebou dala pořádný kus chleba a večer ať jen kvůli němu nečeká. Neřekla na to nic, nacpala mu torbu chlebem a jablky, kartáčem přejela jeho starý kabátec, jehož poškozená místa hned prvního dne vyspravila, a nechala ho jít.

Přešel řeku a stoupal do kopce holými vinicemi po příkrých cestách se schůdky, nahoře se vnořil do lesa a neustále stoupal, dokud se nedostal až na nejvyšší hřeben. Slunce tam vlažně svítilo větvovím holých stromů, kosi ulétali před jeho kroky do křoví, plaše schýlení seděli a vykukovali z houští černýma lesklýma očkama, a v dálce dole modrým obloukem tekla řeka a město bylo maličké jako nějaká hračka, nebylo odtamtud slyšet nic než vyzvánění k době modliteb. Zde nahoře byly nevelké, travou zarostlé valy a navršeniny ze starých pohanských dob, možná opevnění, možná pohřebiště. Na jednom z pahrbků se posadil, šelestící podzimní tráva byla suchá a bylo odtud dodaleka vidět celé údolí a na druhé straněřeky kopce a hory, hřeben za hřebenem, až se pohoří a nebe v namodralém pohrávání setkaly a už se od sebe nedaly rozeznat. Celou tu širou zemi a ještěmnohem dál, než jeho oko dohlédlo, prochodil na svých nohou; všecky ty končiny, které teď jsou jen dálkou a vzpomínkou, byly jednou blízkostí a přítomností. Stokrát nocoval v těch lesích, jedl borůvky, hladověla mrzl, veselý i smutný, svěží i znavený putoval přes ty horské hřbety a vřesové planiny. Někde v dálce, kam se nedalo dohlédnout, leží spálené kosti dobráka Leny, někde se tam třeba stále ještětoulá jeho kamarád Robert, nezkosil-li ho mor; někde tam venku leží mrtvý Viktor a kdesi také, daleko a zaklet, leží klášter jeho mladých let a stojí hrad rytíře s krásnými dcerami a v bídě a uštvaná chodí Rebeka anebo zahynula. Celá ta spousta daleko rozsetých míst, planiny i lesy, města a vesnice, hrady a kláštery, všichni ti lidé, ať už živí či mrtví, to všechno je uloženo a navzájem svázáno v jeho nitru, v jeho vzpomínce, v lásce, lítosti, touze. A kdyby si ho zítra vzala smrt, pak se to všecko zas rozpadne a vyhasne, celá ta kniha obrazů, tak plná žen a lásky, letních jiter a zimních nocí. Ach, je na čase ještě něco vykonat, něco vytvořit a po sobě zanechat, co ho přečká.

Z tohoto života, z toulek, ze všech těch let, kdy se pustil do světa, zbylo až po dnešek málo ovoce. Zbývalo těch pár soch, které kdysi vytvořil v dílně, zejména Jan, a pak ještě ta kniha obrazů, ten (...)

(......)