Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

“Pochválen buď Ježíš Kristus,” řekl kněz a zlehka postavil svícen na stůl. Goldmund zamručel odpověď a upřeně zíral dolů před sebe.

Duchovní mlčel. Vyčkávala mlčel, až Goldmund zneklidněl a zkoumavě upřel zrak na muže, který stál před ním.

Ten muž, jak k svému zmatení zpozoroval, nejenže byl oděn do roucha otců z Mariabronnu, měl na soběi odznak hodnosti opata.

Pohlédl opatovi do obličeje. Byl to hubený obličej, pevný a jasněřezaný, s velmi úzkými rty. Znal ten obličej. Jako očarován hleděl Goldmund do tváře, kterou jako by zcela zformovaly duch a vůle. Nejistou rukou uchopil svícen, zvedl ho a přiblížil k té cizí tváři, aby se podíval na oči. Uviděl je a svícen se mu třásl v rukou, když ho opět odkládal.

“Narcisi!” zašeptal sotva slyšitelně. Všechno se s ním začalo točit.

“Ano, Goldmunde, kdysi jsem byl Narcis, ale to jméno jsem už dávno odložil, zřejmě jsi na to zapomněl. Od svého přijetí do řádu se jmenuji Jan.”

Goldmund byl v hloubi srdce otřesen. Celý svět se najednou změnil, a jak náhle povolilo to nadlidské vypětí, jako by se měl udusit, roztřásl se, v závrati cítil, jako by místo hlavy měl prázdnou bublinu, vnitřnosti se mu svíraly. V očích ho pálil deroucí se vzlykot. Rozvzlykat se a zhroutit se, v slzách, v mdlobě - všechno v něm po tom prahlo.

Avšak z hlubin vzpomínky z mládí vyvolané Narcisovým pohledem vyplulo napomenutí: kdysi, jako chlapec, se před tímto krásným přísným obličejem, před těmato tmavýma vševědoucíma očima rozplakala nedokázal se ovládnout. To se nesmí znovu stát. V nejpodivnějším okamžiku jeho života se tu jako přízrak opět objevuje Narcis, nejspíš aby mu zachránil život - a teď by se před ním znovu měl rozvzlykat a padnout do mdlob? Ne, ne, ne. Opanoval se. Spoutal své srdce, poručil tělu, závraťvyhnal z hlavy. Nesmí teď projevit žádnou slabost.

Uměle ovládaným hlasem se mu podařilo pronést: “Musíš mi dovolit říkat ti stále Narcis.”

“Jen mi tak říkej, můj milý. A ruku mi nepodáš?”

Opět se Goldmund ovládl. Chlapecky vzdorným a lehce posměšným tónem, docela jako kdysi v žákovských letech, vypravil ze sebe odpověď:

“Promiň, Narcisi,” řekl chladně a trochu upjatě. “Vidím, že ses stal opatem. Já jsem ale pořád ještětulák. A kromě toho náš rozhovor, jakkoli je mi vítán, bohužel nebude smět dlouho trvat. Podívej, Narcisi, jsem odsouzen na šibenici a za hodinu či dřív už budu asi viset. Říkám to jen, abych ti objasnil situaci. “

Narcis nepohnul ani brvou. Ta troška klukovství a chvástavosti v přítelově chování ho bavila a současně dojímala. Hrdost však, která tkvěla za tím a Goldmundovi zakazovala, aby se mu s pláčem vrhl do náruče, tu chápal a schvaloval co nejvroucněji. Opravdu, i on si představoval shledání jinak, byl však s touto drobnou komedií hluboce srozuměn. Ničím se Goldmund do jeho srdce nemohl opět vloudit rychleji.

“Dobrá,” řekl a hrál rovněž lhostejného. “Ostatně co do té šibenice tě mohu upokojit. Dostal jsi milost. Mám za úkol ti to oznámit a (...)

(......)