Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Dva roky pracoval Goldmund na svém díle a od počátku druhého roku mu Ericha zcela přidělili jako žáka. V řezbě schodů vybásnil malý ráj, s rozkoší vytvořil půvabnou změť stromů, listoví a bylin, s ptáky ve větvích, a všude se z toho vynořovala těla a hlavy zvířat. Uprostřed této mírumilovné pučící prvotní zahrady znázornil několik scén ze života patriarchů. Jen zřídka došlo k přerušení tohoto pilného života. Zřídka se vyskytl den, kdy nedokázal pracovat, kdy mu dílo znechutily neklid či rozmrzelost. Pak dal nějakou práci žákovi, vyšel či vyjel si do kraje, v lese dýchal nabádavou vůni svobody a tuláckého života, tu a tam si našel nějaké selské děvče, vydal se i na lov a pak hodiny proležel v přírodě pod širým nebem a zíral do zeleně, do lesních prostor sklenutých z vrcholků stromů a do divočiny z kapradí a kručinky. Nikdy nezůstal pryč déle než den nebo dva. Pak se znovu s vášní vrhal do práce, s rozkoší vyřezával jako plevel bující rostliny, jemně a něžně vykrajoval ze dřeva lidské hlavy, mohutným záběrem vyřezal ústa, oko, řasnatý vous. Kromě Ericha znal dílo pouze Narcis, často sem zacházel, dílna se mu časem stala v klášteře místem nejmilejším. Přihlížel s radostí a obdivem. Rozkvétalo tu, co jeho přítel nosil ve svém neklidném, vzdorovitém a dětském srdci, vyrůstalo a vykvétalo stvoření, malý prýštivý svět: možná že hra, ale určitě o nic horší než hra s logikou, gramatikou a teologií.

V zamyšlení jednou řekl. “Mnohému se od tebe učím, Goldmunde. Začínám rozumět, co to je umění. Dřív mi připadalo, že se ve srovnání s myšlením a vědou nedá brát tak docela vážně. Uvažoval jsem asi tak: protože je člověk už jednou pochybnou směsí z ducha a hmoty, protože mu duch otvírá poznání věčného, hmota však ho sráží a připoutává k pomíjivému, měl by se snažit jít od smyslů k věcem duchovním, aby svůj život povznesl a dal mu smysl. Sice jsem dával najevo, že si umění velmi cením, ze zvyku, ale vlastnějsem byl domýšlivý a shlížel jsem na ně spatra. Teprve teď vidím, jak mnoho cest vede k poznání a že cesta ducha není jediná a možná ani ne nejlepší. ,Je to má cesta, jistě; a zůstanu na ní. Tebe ale vidím na opačné cestě, na cestěskrze smysly, jak tajemství bytí pojímáš právě tak hluboce a vyjadřuješ je mnohem živěji než většina myslitelů.”

“Teď už rozumíš,” pravil Goldmund, “že nedovedu pochopit, co má být myšlení bez představ?”

“To jsem pochopil už dávno. Naše myšlení je neustálé abstrahování, odhlížení od smyslového, pokus budovat čistě duchovní svět. Tebe se však dotýká právě to nejnestálejší a nejsmrtelnější a zvěstuješ smysl života právě v pomíjivosti. Neodvracíš od něho zrak, oddáváš se mu a on se tvou odevzdaností stává tím nejvyšším, podobenstvím věčného. My myslitelé se snažíme přiblížit se Bohu tím, že od něho svět odnímáme. Ty se mu přibližuješ tím, že miluješ jeho stvoření a tvoříš je znovu. Obojí je dílo lidské a nedokonalé, ale umění je nevinnější.”

“Nevím, Narcisi. Ale vyrovnat se se životem, (...)

(......)