Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

DEMIAN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘETÍ
Lotr

Mnoho pěkného, něžného a milého by se dalo vyprávět o mém dětství, o bezpečí u otce a matky a jejich lásce k dítěti, o spokojeném hravém životě v prostředí mírnosti, přívětivosti a světla. Mě však zajímají jen ty kroky, které jsem učinil v životě, abych dospěl sám k sobě. Všechna ta hezká spočinutí, ostrůvky štěstí a ráje, jejichž půvab jsem dobře poznal, nechávám probleskovat z dálky a netoužím po tom, abych do nich znovu vstoupil.

Proto, dokud ještě prodlévám u svého chlapectví, hovořím jen o tom novém, co mi přicházelo vstříc, co mě hnalo kupředu a strhávalo.

Nárazy toho „druhého světa” se dostavovaly neustále a pokaždé s sebou přinášely strach, zábrany a špatné svědomí, vždy to byla revoluce ohrožující mír, ve kterém bych rád byl setrval.

Nadešla léta, kdy jsem znovu musel odhalit, že ve mně žije nějaký prazákladní pud a ten že se v tom dovoleném a jasném světě musí stáhnout a ukrývat. Jako každého člověka, tak i mě přepadlo probouzející se vědomí pohlaví jako nepřítel a ničitel, jako cosi zakázaného, jako pokušení a hřích.

To, co hledala má zvědavost, co ve mně vyvolávaly sny, rozkoš a strach, ono velké tajemství puberty, to se naprosto nehodilo do hýčkaného blaženství a míru mého dětství. Dělal jsem to jako všichni. Vedl jsem dvojí život dítěte, které už dítětem není. Mé vědomí žilo v tom, co znamenalo domov a bylo dovoleno, a popíralo onen z dřímoty se probouzející nový svět. Vedle toho jsem prožíval jakési podhladinové sny, puzení a přání, přes něž můj vědomý život zbudovával stále úzkostnější mosty, nebol svět dítěte se ve mně hroutil. Jako téměř všichni rodiče, ani moji nebyli nápomocni při probouzení životních pudů ve mně, nemluvilo se o tom. S neúnavnou starostlivostí pouze pomáhali mým beznadějným pokusům popírat skutečnost a nadále přebývat v dětském světě, stále neskutečnějším a vylhanějším. Nevím, jsou-li rodiče s to v té věci mnoho učinit, a nic svým rodičům nevyčítám.

Bylo mou věcí vyrovnat se sám se sebou a najít svou cestu, a tuto věc jsem dělal špatně jako většina těch, jimž se dostalo dobrého vychování.

Každý člověk prožívá tuto nesnáz. Pro člověka průměrného je v jeho životě toto bodem, kde požadavek vlastního života se dostává do nejtvrdšího střetu s okolím, kde se cesta vpřed musí vybojovávat tím nejurputnějším způsobem. Mnozí to umírání a znovuzrození, jež je naším osudem, prožívají jen jedinkrát v životě právě v tomto období, kdy se dětství rozpadá a pozvolna hroutí, kdy všechno, co jsme si zamilovali, nás chce opustit a my náhle kolem sebe cítíme samotu a smrtelný chlad vesmíru. Velmi mnoho lidí na tomto útesu uvízne a po celý život bolestně lpí na tom, co neodvolatelně minulo, ve snu o ztraceném ráji, na tom nejhorším a nejvražednějším ze všech snů.

Avšak zpět k příběhu. Pocity a snové představy, v nichž se mi ohlašoval konec dětství, nejsou natolik důležité, abych o nich vyprávěl. Důležité bylo to, že tu opět byl onen „temný svět”, onen „druhý svět”. Co kdysi byl (...)

(......)