Bohumil Hrabal

PROLUKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

A signál první knížečky mému muži nepřicházel a nepřicházel, už ani nepil, jen v noci vykřikoval, že skočí z okna, že se nechá přejet vlakem, a tak druhý den, když jsem měla volno, tak jsem se oblékla do těch mých parádních šátečků, obula červené botičky s vysokými šteklíčky, vzala jsem si deštníček a vydala jsem se do nakladatelství. A když jsem pak stála před ředitelem a řekla, kdo jsem, ukázala jsem deštníčkem tím směrem tam někam do Libně, Na hráz, do čísla dvacet čtyři, a povídám… Tak hele, tam někde leží můj klenot, už ani nechlastá, už nemá sílu ani mi skočit pod vlak, protože ten signál té jeho slavné knížečky nejde a nejde… Jen se tam jděte podívat na to, jak jste mi mého muže zřídili! A stála jsem a měla jsem podmalované oči a stála jsem v základní pozici tanečnice a ty moje vykročené červené botičky svítily, a polekal se mne sám ředitel a vzal telefon, a když několikrát do něj řekl… Ano… ano… ano…, tak položil sluchátko a povídá, že signál je na cestě…, ale já povídám, já vím, na cestě, ale do tý doby mi tam můj klenot zhebne, já si tam dojdu sama… hele, kde je ta Perlička na dně? A tak se stalo, že sám ředitel mi povídá, já vás chápu, já taky, než mi vyšla první knížka básní, tak jsem se jí taky nemohl dočkat, taky jsem skákal pod vlak a myslel na poslední věci člověka… A vzal telefon a za chvilku přišel úředník a přinesl ten signál, ten signál, který nesmí dát nakladatelství z ruky. Tak jsem vyšla z nakladatelství a vykračovala jsem si to Národní třídou a v cukrářství jsem si nechala zabalit tu Perličku na dně do hedvábného papíru, převázat ji mašlí, jako by to byl dáreček… A tak jsem šla pyšná Václavákem a v jedné ruce deštníček a ve druhé červenou mašlí převázanou Perličku na dně, vykračovala jsem si to a snila o tom, jak to bude krásné, až tahle knížečka vyjde a můj klenot se mnou bude tudyma procházet a za výkladními skříněmi Knihy bude ta Perlička na dně, jak udělám hostinu, svatbu v domě, šampaňské bude stříkat, jako by můj muž vyhrál formuli číslo jedna… A tak jsem dostala nápad a šla jsem do Spálené ulice, tam do sběrny, kde můj muž pod žárovkami čtyři roky balil starý papír, a vešla jsem do kanceláře a tam byla vedoucí, ta, která vyštípala mého muže, a byl tam i kádrovák, který mému muži nadal bulačů, protože dostal stipendium od Literárního fondu Svazu spisovatelů, na poloviční úvazek… a rozbalila jsem červenou mašli a pak jsem všem ukázala tu modrou obálku a hlavně jméno mého muže… a povídám… tak tady to vidíte na vlastní voči, že můj muž je spisovatel a ne že ne, jak jste mu to tady dali sežrat… A zase jsem zabalila Perličku na dně a převázala ji červenou mašlí a vyšla jsem s deštníčkem a ještě na dvoře jsem se otočila do okna a zvedla jsem ten balíček a viděla jsem, že tam seděli jako zařezaní, protože tohle nečekali…

A Na hrázi okna našeho bytečku byla rozglábená, na schodě přede dveřmi seděl Pepíček jako olysalý ohromný pták ve voliéře v zoologické zahradě a kouřil, měl ty svoje brejle jako dva (...)

(......)