Bohumil Hrabal

PROLUKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Od té doby, co jsem přinesla koťátko, můj muž se změnil, už nechodil tolik po hospodách, snažil se, aby už v podvečer byl doma, a topil v obou kamnech a nakláněl se nad koťátkem, kterému tak nějak nahradil jeho kočičí mámu, a tak můj klenot nejenže si každý večer pečlivě čistil zuby, ale pil pivo jen do večera, aby z něj nebylo cítit. Kdykoliv jsem se probudila a šla se podívat, vždycky kotě cucalo mému muži kloub, a tak spolu spávali, tak spolu spali, i když už se kocourek proměnil v kocoura, a kocour nikdy neusnul než tak, že ležel na mém muži a cucal mu kloub. Tolik byl Etánek, tak jsme říkali tomu kocourovi, zamilovaný do mého muže, že už se těšil na večer, a když jsem stlala, když jsem zvedla prostěradlo, tak Etan pod ně vklouznul, hrál si tam v té tmě, i já jsem se zamilovala do toho kocoura, i já jsem ho milovala, jako by to bylo naše děcko, i já jsem se těšila na kocoura, který se přes den rád vyhříval na střeše, tam, kde můj muž psal na psacím stroji, dokonce teď psával, i když jsem byla doma, protože kocour seděl vedle něho, díval se moudře na klapky, díval se láskyplně na mého muže, chodil si sednout ke mně do klína, aby zase odešel k mému píšícímu muži, jako nějaká múza mého muže bylo to zvířátko. A tak se jednoho dne stalo, že kocourek nepřišel, celou noc nepřišel, můj muž byl nešťastný, chodil ven, lozil po kůlnách, druhého dne chodil k sousedům a ptal se, zda tam nebyl ten jeho kocourek. A tak můj klenot prošel všechny ty stavby v ulici, ve kterých už se nebydlelo, volal a naslouchal, byl čím dál víc nešťastný, pořád měl dojem, že někde zamňoukal ten jeho Etánek, ale kocourek nepřišel ani večer, ani v noci… Až nad ránem se můj muž posadil, zvedla jsem se… a tam v tom pootevřeném okně stál kocourek, zvednutou tlapku, vyjevený, zda jsme doma, zda je dobře ve svém domově, a můj muž zavolal a kocourek vskočil do kuchyně a hltavě jedl mléko, ale přerušoval to svoje hltání a podíval se na mě a pak na muže, tak nějak jako člověk nám poděkoval a jedl mléko dál, a znovu přerušil, zase se na nás podíval a my jsme oba dva věděli, že bez nás by někde umřel hlady, někdo by ho zabil, a tak jsme se s manželem na sebe taky tak podívali, jako že k sobě my dva patříme, a zase po dlouhé době jsme se zničehonic políbili, tak jsme jeden ve druhém uviděli, že jsme si navzájem vzácní… a kocour to věděl, nejdřív seděl na klíně mého muže, pak, aby na mě taky něco zbylo, sedl si mně na klín, seděl mi na klíně a díval se mi do očí, pak do mě ducnul, zavřel oči a zase se na mě díval a já, která jsem nikdy doma neměla kočku, jsem poznala, co to je, když má zvíře rádo, poznala jsem, co to je láska, jak z hlavičky toho kocourka srší taková krásná síla, že jsem se nemohla ubránit a taky jsem zavřela oči a ducla mu do hlavy, a tak jsme se střídali s tou láskou a byli jsme šťastni, tak jako jsme bývali ten první čas té naší lásky, když jsem nosila svému snoubenci kastrůlky z hotelu Paříž, když jsem mu zastrkovala padesát korun po každé šichtě, část (...)

(......)