Bohumil Hrabal

MORYTATY A LEGENDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Morytát
o veřejné popravě

Denní tisk přinesl zprávu, že 14. VII. 66 byl okresním soudem v Břeclavi odsouzen k trestu smrti bestiální vrah Alois Polách, devatenáctiletý, pro vraždu z vilnosti na čtyřletém děvčátku a pro pohlavní zneužívání dětí a sedmdesátiletých stařen.

Co by se dneska lidé mordovali, když v televizi to za ně udělá Čáslavská? I když Čáslavskou miluji, přece mi víc jsou ty mámy, půl milionu mám, které samy od sebe a pro sebe si jdou a na letním cvičišti si cvičí. Co na tom, že některá má čtyři děti a že některé je už přes padesát?

Vrah Alois Polách je prototypem člověka, odchovaného duševní potravou „hluboce humanitního“ spisovatele Hrabala, který v jedné své kreaci výslovně mluví o tom, že se musí držet, aby pro krásu nespáchal vraždu z vilnosti a že ženy mají rády zločince.

Ostatně, čteme-li pozorně bibli, zjistíme, že je plna zrovna tak háklivých scén a obscénních událostí. Jedině tak lze právem čtenáři přinést překvapení nebo pohoršení, tu touhu si s autorem pěkně pohovořit někde v hospůdce, nebo si na něj počkat a profackovat jej k nepoznání.

Dílo Bohumila Hrabala je mlýnský kámen na krku našeho hospodářského i ostatního života, dílo, které nám nedovolí se hnout z místa, dokud bude náš rozhlas, televize a tisk za naše peníze určovat veřejné mínění vychvalováním duševních výkalů a zvratků, kterými se veřejně onanuje dvounohé hovado B. Hrabal.

Ano, moderní umění zvyšuje sémantický zmatek a zavírací špendlík syntézy, takový špendlík vždycky píchá do živého. Tak pravdivý úhel výpovědi za sebou zákonitě zanechává křik a jizvu. Ovšem i duch s obzvláštním apetitem se ničím jiným neživí než žlučovými kaménky, které zapíjí slzami bolesti a smíchu.

Na šibenici! Tam patří Bohumil Hrabal a jemu podobní zvrhlíci, nežije bohužel sám, je to většina našich spisovatelů a kulturních činitelů. Na šibenici! Je literatura hnojištěm, velkolíhní na masovou výrobu bestiálních vrahů z vilnosti, mladistvých a dětských syfilitiků, zločinců a opilců vůbec? Na šibenici!

Eman Frynta mi jednou řekl, že svými texty se snažím zachytit člověka na špici jeho hovorové situace, zrovna tak, jak se o to snaží fotograf momentkou. A dodal, že takový způsob přístupu k psaní by nazval: Leicastyl. Škoda, že jsem na to nepřišel sám! Já opravdu lajdám světem s napřaženým uchem pro takovou hovorovou momentku. A opravdu, když zachytím takovou maximu, hned ji sklapnu leicastylem do mozku. To pak mám strach o sebe, aby mi spadlá taška ze střechy nevyrazila z hlavy tu krásnou momentku. Opravdu, tak někdy bývám březí venkem.

Jen, soudruzi, vytrvejte! Nedejte se a stůjte za svým ztělesněným představitelem, i když by se měl proměnit v obnažený, svobodný zadek. Všichni za socialistickou kulturu, císaře Pána a Bohumila Hrabala, jako jeden muž.

Od dětství mne vzrušovaly příběhy Divokého Billa, Buffalo Billa, Kožené Punčochy, dodneška mne dojímá přátelství těchhle hrdinů k Vinnetouovi, Wanaguovi a ostatním ušlechtilým barbarům, jichž morálka (...)

(......)