Bohumil Hrabal

INZERÁT NA DŮM, VE KTERÉM UŽ NECHCI BYDLET
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ingot a ingoti

Na samém konci města se rozletěly dveře hospody a hostinský vyvlekl světlovlasou dívku, a když ji chtěl shodit ze schodů, dívka se chytila oběma rukama zábradlí a křičela do noci: „Nechte mi žíííít! Nechte mi žíííít!“

Hostinský objal jednou rukou dívku v pase, druhou vytáhl svazek klíčů a tloukl děvče klíči přes prsty, a když se pustila zábradlí, kolenem ji strčil do zad a dívka s napřaženýma rukama klopýtala po schodech a upadla na opuštěnou silnici a její světlé vlasy se rozevřely jak paví chvost, jak vějíř bílých pštrosích per.

„Hola!“ zvolal Princ, „to je možná má přítelkyně!“

„To máš, kanále, pěknou přítelkyni,“ obrátil se ve veřejích hostinský, „vyzunkla devět rumů a pět piv a nezaplatila!“ – a zabouchl dveře a zlostně zamykal.

„Nechte mi žííít,“ zaplakal dívčí hlas.

Kolem kolejí šrotiště ocelárny projíždí hasičská stříkačka v plné výzbroji, hasiči sedí na sedátkách, někteří na stupačkách, přílby se třpytí v dopoledním slunci, a s botou na blatníku stojí hasič s vyceněnými zuby, jednou rukou se drží a druhou salutuje, slavnostně se rozhlíží a děkuje za pozdravy, které si vymyslel, a všem dává zprávu: „Chladicí potrubí vysokých pecí se ucpalo. Musíme to chladit stříkáním!“

„Už se to hodně lepší, doktore,“ řekl muldař Bárta, „křesťanská Evropa se konsoliduje.“

„Jaká Evropa?“ zavyl doktor filozofie, „a jaká křesťanská? Židovská více než kdy jindy.“

A z otevřených vagonů dále vytahoval a ukládal do sázecích koryt válec s pístem a skleněný kotouč, rozdrcené zbytky leydenských lahví, zkomolené kompasy, kladkostroje se závažími a protizávažími, svazek železných tyčinek s cívkami, stojatý galvanoskop, spektroskop a zrcadlový sextant, živnostník Bárta odtrhával mosazné součástky a dával je do bedýnky, aby po šichtě mosaz odvezl a dostal hotové peníze, podle kil.

„Křesťanská!“ řekl živnostník.

„Člověče, tak to tedy pr!“ zvedl ruku doktor filozofie. „Na jednom pólu světa je jeden geniální žid, Kristus, na druhým pólu druhý génius, Marx. Dva špecialisti na makrokosmy, na celky. A to vostatní je: vařila myštička kašičku.“

Řekl a zvedl pajsr a z druhého vagonu narazil karhák a potom s Bártou zvedli vrata, vysadili je a lehce stáhli ke kolejím. A potom hned se drali do útrob vagonu a do prázdné muldy házeli čerpadlo na močůvku, fukar, autogenem přepálené kusy starých mlátiček, řezaček, autogenem rozebrané brány a secí řádkovací stroje, jetelové sekačky, decimálky a součástky pluhu.

Princ poklekl nad těmito krásnými vlasy, ale jak se naklonil, upadl na ruce. Tak chvíli stál na čtyřech, psík upadl a zůstal ležet na silnici na zádech, díval se do nebe a hvězdy se točily jak kvetoucí strom. Pak se překulil na bok, opatrně vstal, cítil, jak z žaludku mu natekla do úst štiplavá tekutina alkoholu.

„Nemám kde spááát,“ řekla dívka.

„Pojď k nám,“ řekl Princ a po čtyřech kráčel k ležící postavě, odhrnul vlasy, potom se posadil, dlouho hledal sirky, škrtal, ale všechny zhasly. Až ze čtyřech sirek udělal (...)

(......)