Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hovor U Tygra

PÁNOVÉ, JÁ UŽ MÁM čtvrtej titul, nejdřív jsem byl kandidátem důchodovýho pojištění, potom jsem se stal kandidátem čekatele důchodovýho pojištění, pak čekatelem kandidáta důchodového zabezpečení, a teď jsem povýšil na čekatele kandidáta čekatelství na důchodový zabezpečení… a mně je to jedno, protože já se živím buď dívčími torzy nebo jezdeckou sochou prezidenta pana Masaryka ve dvou verzích, jednu malou a jednu velkou, tak jak Hanáci rozeznávají jenom dva druhy ptáků, malé kavoň a velké kavoň, a jednak ty dívčí torza a Masaryky dělám a jednak ty, co jsem udělal za těch třicet let, když se ulomily, tak jsem ty marody spravoval a spravuju… A nemyslete si, ono to dává peníze, mne vlastně Masaryk pořád živí, to nevíte, co lidí má doma Masaryka, ale tu se rozbije při uklízení, tu zase při stěhování, tu zase při rvačce, a já sbírám ty marody a dávám je dohromady, potřu ulomené údy syntetikonem, natřu vhodnou barvou a Masaryk zase jede na koni tam, kde stál, na almaru, na šifonér, dokonce někteří mají pro koně s Masarykem oltáříček, z kterého ale spadne nejčastěji, protože když někdo zazvoní jinak, než zvoní přátelé, tak Masaryk musí do sklepa nebo pod skříň nebo do ní, nebo někdy taky do postele… A tak já jsem, pánové, míval taky ohromnou jachtu, loď, jakou neměl nikdo v Praze, patřila akademickýmu malíři Horejcovi a ten ji nabízel za čtvrt milionu, ale nikdo ty peníze neměl a tak já jsem si vyžádal odklad na půl roku a rozjel jsem Masaryky en gros, a tak jsem každej tejden udělal deset Masaryků malých a deset velkých, a dělal jsem to i o nedělích, a každej večer jsem prodával Masaryky po hospodách, někdy se stalo, že kdo si koupil Masaryka, tak zase se tak vožral, že sochu, někdy i koně rozbil, a tak jsem skoro každej večer zase ty Masaryky, jednoho nebo dva, měl k dispozici, a tak jsem prodával vlastně toho samýho Masaryka zpravidla dvakrát… tak dlouho, až jsem si koupil tu loď. Když jsem od ní dostal klíč, tak jsem se zhrozil, on to byl vlastně takovej plovoucí hotýlek, v podpalubí kromě pěti kajut a kuchyně byl sál, ve kterým byl barovej pult nejdelší v Praze toho času, sedum metrů padesát, já jsem se tam cejtil hrozně sám, i když jsme přišli dva nebo tři, bylo nás tam málo, a tak jsme sálem jezdili kolem barovýho pultu na kole, ale pak jsem zavedl, aby přicházely tanečnice a kumštýři, a bývalo tady veselo, jen vstupný bylo flaška alkoholu nebo tři flašky vína, a jednou jsme tady slavili narozeniny pana Masaryka, protože jen dík jeho sochám jsem si mohl koupit tu loď, a tak jsme se vožrali při vyjížďce, že jsme najeli na pilíř u železničního mostu, jak jsme jeli na kulturní výlet do Veltrus, ale pak nějak došlo k nedorozumění mezi realisty a surrealisty a surrealisti naházeli polovičku realistů do Vltavy, a tak přijel člun říční policie a ti to uklidili, tak jsme šli do Veltrus pěšky a tam jsme udělali přednášku, a zase ti realisté se surrealistama se hádali a prali a urazili andělíčky, a kastelán, který byl na věži (...)

(......)