Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Slavnosti sněženek

Před několika lety mě ovanula peruť stárnutí a já jsem se musel vrátit do krajiny mého mládí, pokorně jsem žil v lese s lidmi a prostředím, a nesnažením jsem se snažil, abych se dobral tvořivosti matečního louhu, ze kterého tryská život. A tak jsem se od krajiny a lidí poučil, že mají silnější náboj poezie než já, že dovedou na sebe nastražit bystřejší pasti grotesky než já, že tedy příroda a lidé jsou pravdivější mne… Napsal jsem podobenky lidí, kteří zůstávají pořád hrajícími si dětmi…

Myslíte, že se filmu podařilo ztvárnit vaše literární postavy věrohodně, že jim „obrazové zkonkrétnění“ neubralo na poetičnosti?

Jak jsem už kolikrát řekl, film je pro oko diváka, a tedy nastává velký posun od literatury k filmu. A nadto se musí odehrát za půl druhé hodiny, a tak u režiséra a potom i u scenáristy nastává to tvořivé zkracování, ve kterém už jde jen a jen o film. Jiří Menzel říká, že moje texty vážící se k určitému tématu, to je vlastně ohromná hromada nápadů, ze kterých si vybírá jen ty, které se hodí jeho představivosti. Tak z tříště mých textů sestavuje svůj souvislý filmový text. Sled obrazů.

Jak vypadala vaše spolupráce s režisérem na scénáři? Je tato spolupráce srovnatelná s Postřižinami?

Je to ta samá variace, ale na různé téma. Nikdy to nejsem já, ale je to Jiří Menzel, který přijde s nápadem, co by chtěl z mých textů točit. Tak nějak to zraje jako dítě v těle matčině. Nejdřív si o tom vypravujeme v Kersku, pak Jiří přinese boďák, sestavu obrazů, jak by měly následovat. A já je obleču do filmové povídky, kterou mu předám, a ten mi ji za čas vrátí, když doplní obrazy nebo některé zpřehází už podle svého filmového pojetí. Pak se zase procházíme Kerskem a já pod dojmem Menzlova filmu znovu přepíšu ten filmový text, který zvolna narůstá ve filmový scénář. Když tak několikrát přepracuji filmový text, vždycky ale ve smyslu vidění režiséra, tak předáme ve skupině scénář dramaturgovi, kterým je vždycky Václav Nývlt…

Oproti předloze došlo ve filmu i k posunu charakterů některých postav. Třeba na ženu a dceru pana France se režisér Menzel dívá o poznání méně shovívavě než vy… nebo filmový pan Leli je spojením dvou literárních figur… Bránil jste své hrdiny proti režisérově licenci nebo jste ponechal na něm, jak s postavami naloží?

Já se vždycky divím, když Jiří přijde s nápadem, který posouvá charakter postav někam jinam, když si dovolí ten luxus, že spojí dvě postavy v jednu. Divím se, ale současně přemýšlím o tom posunu nebo přeskupení, vždycky ale myslím ne na literaturu, ale na budoucí film, a pak tomu přesunu přitakám, protože jak se s Jirkou znám, tak mu vždycky jde o ozvláštnění, že experimentuje, že šťastně nastaví očko své imaginace. A pak už ty nové fragmenty určují celkové sutí děje filmu a podle mne právě tyto přesuny a posuny jsou půvabem Menzlových filmů.

Jak byste stručně charakterizoval film Slavnosti sněženek, kdybyste měl napsat propagační slogan?

Slogan na Slavnosti… už je na (...)

(......)