Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rozhovor s Bohumilem Hrabalem

Nějak dlouho jsme se neviděli. Nevzpomínáte si na náš poslední rozhovor?

Ale ano: vím, že to bylo před posledními volbami v roce 1971. Já tehdy řekl redaktorům Tvorby, že budu volit u nás v Kersku kandidáty Národní fronty, protože to jsou pánové, s kterými vím, na čem jsem, protože někdy zajdou i mezi nás do hospody a dá se s nimi vždycky o všem rozumně hovořit. Tehdy jsem vašim redaktorům taky řekl, že jsem se jednou provždy rozhodl žít v téhle zemi a že ty volby, které se dělají hlasovacími lístky, jsou pro mne jenom dalším potvrzením mojí vlastní celoživotní volby, kterou jsem jako český spisovatel spojen s českým lidem, s jeho socialistickým dneškem a zítřkem.

Tak proč jsme se vlastně tak dlouho neviděli? Co byste chtěl říci svým čtenářům?

Víte, kolem mojí osoby se nahromadilo moc nejasností a dohadů a já často ani pořádně nevím proč a jak. Moc jsem o tom v poslední době přemýšlel a přišel jsem na to, že jsem k tomu zřejmě i sám bezděčně přispíval: především asi tím, že jsem se stáhnul do sebe a tím jsem udělal zrovna to, co jsem neměl. Chtěl bych, aby moji čtenáři věděli, že jsem s nimi a co si myslím. Chci, aby se nemohl ohánět mým jménem nikdo, kdo to nemyslí dobře s naší zemí a s lidmi, mezi kterými žiju a které mám rád zrovna jako oni mne. Já nejsem politický člověk, trvá mi, než se ve všem vyznám, ale jedno jsem pochopil dobře: že XIV. sjezd KSČ byl výzvou všem spisovatelům, kteří patří do téhle země, aby obohacovali život lidí. Já vím, že vy teoretici byste to řekli jinak a líp: ale já chci tak, jak to já umím, aspoň říci, že nechci stát stranou a že chci po svém způsobu přispívat k tomu, aby mezi lidmi byly vztahy, jaké mají být mezi socialistickými lidmi. Myslím, že dnešnímu Svazu českých spisovatelů jde právě o to, aby tohle pochopili všichni poctiví čeští spisovatelé, pro které je nejdůležitější, co řeknou jejich práci naši čtenáři a ne někdo v nějakém zahraničním vysílači nebo tak. V tom bych chtěl i já být něco platný. Jiná věc je, jak se mi to daří tím, co píšu. Na to budou asi vždycky mezi různými lidmi různé názory. To je asi dokonce dobře: jen bych chtěl, aby všichni moji čtenáři věděli, že to myslím poctivě s nimi i se socialismem. Protože bez něho a mimo něj si nedovedu představit ani dnešek, ani budoucnost.

Bylo vám vloni šedesát let. Víme, že jste toho v poslední době dost napsal…

Více žiju, než píšu. Ale protože jsme se sešli, abychom si něco řekli o psaní, mohu vám říci, že jsem opustil svůj starý zvyk sedmkrát text opravovat a vylepšovat a nakonec ho umordovat jako malé děti, když dostanou na hraní koťátko. Teďka píšu všechno spontánně, věřím na podprahovou inspiraci a nechávám bezprostředně proudit text rovnou do mašiny, a když vytahuji jeden list za druhým, považuji to za dobré znamení. Pak nechávám text bez velkých oprav, abych nesetřel půvab prvotiny. Ty moje texty posledních pár let se spíše podobají fotbalové hře, tomu krásnému stavu napětí na zeleném (...)

(......)